Josef Skála (KSČM) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Motivace lidí, kteří přišli na demonstraci pořádanou prokremelskými silami, bychom mohli zkoumat případ od případu. Jisté ale je, že nadšeně tleskali největším nehoráznostem. Třeba takovým, které s říznou bolševickou drzostí vykládal Josef Skála, veterán KSČ a KSČM. Jak zpíval Karel Kryl, rudý kohout na obzoru roztahuje spáry.
V sobotu do soudruha Skály vjel při spatření davu autentický revoluční duch, jakého snad v zatuchlých sekretariátech normalizační KSČ ani nemohl zažít.
Začal nadšeně: „Přátelé, tohle je síla, kterou už nepřeválcují. Nedovolme jim to. Má-li premiér této země troufalost označit Václavské náměstí praskající ve švech za spolek jakýchsi trollů, švábů či čeho, já ještě dřív, než Jindřich Rajchl podnikne právní kroky, které slíbil, navrhuji něco jiného, jediné správné řešení, že se pan premiér a všichni, kdo sdílí jeho názor, dostaví sem, tady si kleknou a odprosí vás, omluví se za tu sprosťárnu, k níž jim nikdo nedal právo.“
Pak ještě navazoval na své kolaborantské mládí: „Dal kdokoli z vás této vládě mandát vykřikovat, že jsme ve válce s jadernou mocností a zatahovat nás do ní? Už proto ta válka musí padnout co nejdřív, protože nás vleče do neuvěřitelného rizika. Ona nakupuje za desítky miliard zbraně, které vůbec nejsou potřeba k obraně České republiky. A všimněte si, nedělá dokonce nic pro to, aby ochránila vlastní občany. Kdyby k tomu došlo, to se v dějinách naší země ještě nestalo. Tato vláda s námi nakládá hůř než náčelník afrického kmenu kdesi u rovníku, když na něj ale mířily kolonizátorské dělové čluny. Musíme se ptát, jestli někdo drží těm panákům, co vládnou, pistoli odjištěnou u spánku… Zcela vědomě kopou za cizí kapitál a cizí moc… proti své vlastní zemi a s tím musíme skoncovat.“
Josef Skála byl členem strany, která se v roce 1948 dostala k moci pučem, kdy byla ústava znásilněna pod tlakem a vyhrožováním a za řízení z Moskvy. Připravené to bylo dávno předem. Pavla Tigrida přišli zatknout už 23. února, ale byl v zahraničí a nenašli ho.
Dvacet let poté vyslal do země SSSR okupační vojska a nastolil tu tuhý režim, který zastavil jakékoli pokusy o změnu na dvacet let. Skála byl aktivně u toho.
Ve svém životopise ze 70. let napsal: „Internacionální pomoc SSSR a ostatních socialistických zemí v srpnu 1968 jsem přivítal s nadšením a ulehčením. Sovětská vojska jsem uvítal 21. srpna na úsvitu na ruzyňském letišti… Snažil jsem se pomáhat sovětským vojákům i ve zdánlivě bezvýznamných věcech jejich každodenního života u nás. Brzy po vstupu vojsk, ihned poté, co se rodičům podařilo navázat kontakt, jsem začal pracovat jako autor článků, zpráv a poznámek pro rozhlasovou stanici Vltava.“
Prostě kolaborant s cizí okupační mocí. A někdo takový vyzývá premiéra vlády, která byla sestavena na základě řádných a svobodných voleb, aby někde klečel a omlouval se za to, že řekl pravdu. Skála ostatně lže, jak to mají komunisté v genech. Petr Fiala nemluvil o „Václavském náměstí praskajícím ve švech“. Zaplněné bylo do poloviny. Mluvil o organizátorech a měl pravdu.
Skála je částí slepence, kde najdeme všechno možné – od fašizujících sil přes údajné libertariány až po komunisty. Spojuje je nenávist k této vládě a společenskému systému jako takovému. To se zjevně týká i každého, kdo projevům na Václavském náměstí tleskal.
Zmatenost myslí se dá ukázat třeba na někdejší disidentce Lence Procházkové. Komunistická Naše pravda ze dne 2. září, kde Procházková podporuje Skálu jako kandidáta na prezidenta: „Josef Skála je nejen politik, publicista a vysokoškolský pedagog, ale především historik, a snad i proto dokáže naši současnost vnímat bez zoufalství. Stále věří ve skryté síly národa, které se opakovaně probouzely v těžkých dobách. Často jsme spolu debatovali o fenoménu českého národního obrození a oba si myslíme, že nazrál čas něco podobného zopakovat. Protože spoléhat se na pomoc zvenčí je v této době iluzorní. Jako vazalský stát bohužel stojíme na špatné straně, ale mnoho lidí to netuší, nebo si to nechce připustit.“
Pak ještě jedna pozoruhodnost: „Před čtyřmi lety jsem se s Josefem účastnila poznávací výpravy na Krym a jako novinářka jsem z desetidenního putování napsala reportáž o tom, co jsem viděla na vlastní oči. Text už vyšel jen na nezávislých webech, protože psát o Krymu a jeho obyvatelích objektivně se těm, co projektují naši budoucnost, do krámu nehodí.“
To není potřeba komentovat. O „poznávací výpravu na Krym“ se jistě příslušné orgány postaraly. Takové poznávací výpravy mají v moskevské říši dost dlouhou tradici a podle jejich dopadu na mysl účastníků (kteří museli být poněkud mdlé mysli už předtím, než tam jeli) poznáme, nakolik je schopnost úsudku u někoho už zatemněna.
Skálu a další svrhávače vlády nezajímá, že vláda vzešla z voleb. Sympatie k putinovskému krvavému režimu z nich přímo trčí. Jsou to technologové vzbuzování nenávisti. Pokud někdo jejich výlevům tleská, ztratil soudnost. Kdyby se dostavil někdo, kdo se bojí nadcházejících měsíců, zchudnutí, zimy a šlo mu hlavně o tohle, nebude tleskat a po takových žvástech z pódia okamžitě odejde. K ničemu takovému zjevně nedošlo. Mezi mluvčími a posluchači bylo zjevně souznění. Do něčeho takového se nemáme vciťovat, to můžeme jen popisovat a vyvodit z toho praktické důsledky ohledně oživení extremistů.
Soudruh Skála by to mohl trochu napravit, kdyby padl na kolena a odprosil za zločiny komunistického režimu, kterému sloužil.
