Když v těchto dnech přijdete k ruské ambasádě, naskytne se vám obrázek, který možná už nikdy neuvidíte. Všude kolem se nacházejí obrázky, vzkazy a ukrajinské vlajky. Někdy ironické, někdy vulgární na adresu ruského prezidenta Vladimira Putina. Všude kolem stojí policisté. Projíždějící auta často při cestě kolem troubí. Co to znamená? Lidé už ruskou ambasádu v Praze nechtějí. Nechtějí tu oficiální zástupce těch, kteří vraždí ukrajinské děti. Nastal čas uvažovat o úplném uzavření a o vypovězení ruského velvyslance.
Ruské velvyslanectví sídlí v nádherné budově na rohu náměstí Borise Němcova a Korunovační, jejíž část se snad brzy přejmenuje na Ukrajinských hrdinů. Jde o dům, který patřil českému bankéři Jiřímu Popperovi a byl zabrán nacisty, a Edvard Beneš, přestože Poppera osobně znal a věděl, že je naživu, dům věnoval Sovětskému svazu. Tímto obdobím začala smutná a ostudná historie, kterou bychom měli okamžitě ukončit.
Ruské velvyslanectví slouží jako továrna na lži a propagandu a zároveň jako sídlo nepřátelských agentů, z nichž osmnáct bylo vypovězeno kvůli útoku ve Vrběticích. Jenže to je málo. Po tom, co provádí Putin, není o čem mluvit. Žádné diplomatické vztahy se s novodobými Hitlery neudržují a udržovat nesmí. Na to má Bělorusko, Sýrii, Eritreu nebo KLDR, státy, které se za něj postavily na půdě OSN.
Je ale důležité si říci, že razance a symbolika nutného kroku není jen v tom, že si pan Zmejevskij se svojí suitou konečně sbalí kufry a odjede, ale také v následném vyvlastnění domu a nejlépe jeho vrácení rodině Popperových, která se o budovu ostatně dříve soudila. To jediné může napravit nejen současný ostudný stav, ale alespoň částečně zlepšit to, co provedl Beneš.
Česká vláda se k současné krizi staví dobře a rozhodně, naše republika je jednou z nejochotnějších v pomoci Ukrajině, a to ať v té humanitární, tak i v otázce zbraní nebo razanci při prosazování dalších sankcí, které mají být na Ruskou federaci uvaleny. Neměla by ale polevit ani na domácí půdě a postarat se o to, aby nezůstalo jen u konzulátů v jiných městech mimo Prahu.
Autorka tohoto textu si samozřejmě uvědomuje, že takový krok se nestane hned zítra. Pokud to frustruje i vás, běžte se třeba projít po náměstí Borise Němcova a přidejte někam nějaký ten vzkaz. Možná – stejně jako já – potkáte auto, které veze zaměstnance ambasády ven, protože na ulici vyjít nemohou. Dobře si to uvědomují. Není jim tam dobře. Tak doufejme, že brzy půjdou někam, kde jim bude líp.