Drony Bayraktar FOTO: Aarmyinform / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: Aarmyinform / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
Rusové svou armádu vždy považovali za takřka nedotknutelnou. Zvláště po druhé světové válce, kdy tehdejší sovětská vojska došla do Berlína, si o sobě mysleli, že jsou neporazitelní. Ruská armáda tak žila v mylném domnění o své výjimečnosti. Již první větší konflikt, jímž byla válka v Afghánistánu, ze kterého odešla poražena a s notně pošramoceným sebevědomím, však měla ruské velení výrazně varovat. Nynější válečná eskapáda na Ukrajině odhaluje mnohé kritické oblasti ruských ozbrojených sil. Markantní je to zvláště v rovině technické.
Na dnešních bojích na Ukrajině vyšlo do popředí, jak zastaralá je koncepce i výzbroj ruské armády. V Rusku se sice vždy kladl důraz na výrobu tanků, obrněných vozů, nákladních automobilů i děl, ale vyzbrojování jako by zamrzlo v minulém století, kdy důležitá byla kvantita, nikoliv kvalita. Ostatně to byla zásadní premisa sovětské armády v boji proti Německu za druhé světové války. Naprostá neúcta k životům vlastních vojáků a spoléhání se na dodávky vyspělých technologií z USA dokázalo nakonec nacistickou mašinérii „převálcovat“. Jenže to už v současné době neplatí. Neúcta k vlastním vojákům sice zůstala, ale na vyspělé technologie ze Západu Rusové kvůli sankcím nedosáhnou, což se na jejich výzbroji silně projevuje. Moderní válka je především válkou technologickou.
Dnes hrají prim především bezpilotní stroje, supermoderní elektronika, výkonné optické přístroje či satelitní navigace. Většinu podobných pomůcek Rusové nemají, a tak jsou jejich jednotky v poli často „slepé“ a vydané napospas nepříteli, kterého nejsou vojáci schopni ani zahlédnout.
Aby totiž mohla armáda disponovat vskutku nejkvalitnější výzbrojí, neobejde se dnes bez spolupráce s mnoha světovými firmami. A v tom je právě kámen úrazu. Potřebné přístroje či znalosti se do Ruska kvůli jeho politice v posledních letech nedostávají a výzbroj, která byla k dispozici, velice rychle zastarává a ztrácí konkurenceschopnost.
Jednou z mnoha oblastí, kde Rusko za civilizovaným světem zaostává, jsou termokamery, které vojákům umožňují orientaci ve tmě či za výrazně ztížených podmínek. Ruská armáda používá termovize francouzských společností Thales, s níž spolupracovala od roku 2007, a Safran, s níž navázala spolupráci v roce 2013. Ovšem po anexi Krymu v roce 2014 zavedla Evropská unie na dodávky zbraní a zbraňových systémů embargo. Rusové tak prakticky ze dne na den ztratili přístup k těmto moderním technologiím a sami nebyli schopni tento výpadek odpovídajícím způsobem nahradit.
Vyšlo sice najevo, že Francie i přes embargo část dodávek poskytovala až do roku 2020, a došlo tak k vybavení více než 1000 tanků navigačními systémy a infračervenými senzory pro navádění střel v případě stíhaček. Ruské stíhačky také dostávaly vyvinuté navigační systémy Safran Sigma 95N, které umožňují autonomní orientaci bez signálů družic. Systémy pro detekci cílů byly určeny i pro vrtulníky Ka-52. Po rozpoutání války na Ukrajině se však do Ruska již žádný podobný systém zkrátka nedostane. Rusko sice dokáže infrazařízení vyrábět i doma, ale tato produkce za tou západní kvalitativně velice zaostává. Za vše hovoří pokus o náhradu systémů Safran v roce 2017, který skončil dokonce žalobou ministerstva obrany na jejich dodavatele. A nepomohly ani čínské komponenty, které byly rovněž nepoužitelné. Ruští konstruktéři sami přiznávají, že francouzské termokamery nedokážou plně nahradit, i když mají konkurenceschopné výzkumné vzorky. Jenže pro realizaci těchto projektů je nutná sériová výroba a pro tu se v Rusku nenajde vhodný výrobce.
Chloubou ruského režimu v každé době byla hlavně tanková vojska. Stačí si vzpomenout na monumentální přehlídky na Rudém náměstí v Moskvě, kde se před politickými špičkami předváděly desítky či stovky tanků. Ruská armáda má 12 000 tanků a z hlediska počtu těchto strojů jí patří první příčka. Jenže podle vojenských analytiků není jasné, kolik ruských tanků je skutečně připraveno k boji a kolik jich patří spíše do kolonky „muzejní exponát“.
Před vypuknutím války na Ukrajině se vojenští stratégové obávali high-tech tanku T-14 Armata, s nímž se Rusové několikrát veřejně pochlubili. Jenže tato pýcha tankových vojsk, s níž ruské velení straší svět již od roku 2015, se na ukrajinském bojišti neukázala ani v jednom exempláři. Proč? Již v roce 2018 vicepremiér Ruské federace Jurij Borisov připustil, že Armata je příliš drahá pro hromadné nákupy, a vyzval k používání modifikovaných sovětských T-72, které jsou ve výzbroji již od roku 1974. Na frontě se však objevilo několik kusů nejvýkonnějšího ruského tanku T-90, který se vyrábí od roku 1992, ale nijak výrazně se neprosadil. T-90 stojí přibližně 118 milionů rublů, Armata vycházela ještě dvakrát až třikrát dráže. Plánovaná výroba Armaty je 40 strojů, jenže ruská armáda je dostane možná až po roce 2023. Navíc kvůli devalvaci rublu i nedostatku komponentů jejich hodnota poroste, a není tedy nakonec vůbec vyloučeno, že zakázku nebude možné financovat. Armáda tak možná dostane méně kusů, nebo také nic…
Pro moderní tanky, jakými Armata bezesporu je, ale i pro další pokročilé zbraně, například rakety Kalibr či Kinžal, je potřeba kvalitní elektronika, která zajišťuje jejich správné fungování. A Rusko kvůli sankcím nemá potřebné polovodiče nutné k výrobě naváděcích a řídicích systémů. Mikroprocesory Elbrus a Bajkal sice vyvinuli ruští inženýři, ale vyrábějí se v továrnách na Tchaj-wanu, který po vypuknutí války na Ukrajině zastavil veškerý vývoz do Ruska. Nahrazení těchto tchajwanských polovodičů i na té nejelementárnější úrovni by si vyžádalo miliardové investice a hlavně několik let vývoje, aby si všechny procesy „sedly“.
Ruská společnost Mikron údajně disponuje kapacitou pro výrobu zastaralých 180–90 nanometrových polovodičů, které odpovídají technologické úrovni přibližně roku 2003.
Nedostatek polovodičů má přímý dopad na ruskou techniku. Navigační systémy bez odpovídajících čipů budou odpojeny od GPS navádění, a to i od ruského systému GLONASS. I když jsou střely podle GLONASS naváděny, je podle expertů odchylka jejich zásahu až 1200 metrů, což je opravdu mnoho a nedovoluje to provádět dálkové cílené útoky na strategické vojenské cíle.
Bez potřebných čipů však nejde rozvíjet ani zmiňovaný ruský satelitní navigační systém. Již v roce 2019 Státní duma snížila financování GLONASS asi o 13 miliard rublů, protože bylo jasné, že družice GLONASS-K nebude moci být kvůli absenci zahraničních komponentů vypuštěna do vesmíru.
Nedostatek čipů je v současné válce patrně nejvíce viditelný v převaze ukrajinských, respektive tureckých bezpilotních dronů Bayraktar. Rusové jim svými drony Orion nejsou schopni vůbec konkurovat.
Podobně to vypadá i s vývojem letadel tzv. páté generace. Zatímco USA už mají v této kategorii asi tisíc strojů F-22 Raptor a F-35 Lightning II, konkurenční ruská stíhačka Su-57 byla zatím postavena v deseti testovacích a čtyřech sériových kusech. Jeden z nich se navíc v prosinci 2019 zřítil.
