Ilustrační foto FOTO: U.S. Chemical Safety Board / Wikimedia Commons / Public Domain
FOTO: U.S. Chemical Safety Board / Wikimedia Commons / Public Domain
Major Jevhen Karas velí 413. dronovému pluku a patří k nejzkušenějším dronovým bojovníkům Ukrajiny. Pro estonský server Balticsentinel.eu říká, že útoky na cíle hluboko v Rusku se již staly rutinou a Moskva nemá své rafinerie příliš čím bránit.
Když se ukrajinskými drony podařilo zasáhnout ropný terminál v Leningradské oblasti, byl překvapen i sám major Karas, jehož jednotka útok provedla. „Dá se říct, že cíle na ruském území je teď snazší zasáhnout než v předchozích letech. Víme toho mnohem víc o jejich systémech protivzdušné obrany, o jejich taktice, jak vysoko nebo nízko musíme letět, kde a kdy nasadit klamné drony,“ říká osmatřicetiletý velitel. „Ruská protivzdušná obrana výrazně zeslábla. Rusko je pro naše průzkumné drony průhledné.“
Karas velí 413. dronovému pluku, zvanému také Reid. Vojenskou kariéru začínal jako „sotnik“, tedy velitel oddílu sebeobrany, na Majdanu v roce 2014. U zrodu prvních samostatných dronových jednotek Ukrajiny stál v létě 2022.
Zmíněný terminál se nachází v Ust-Luga u estonsko-ruské hranice a patří k největším a nejmodernějším v Rusku. Ukrajinské drony ho zasáhly začátkem dubna a vývoz ropy odtud na několik týdnů výrazně klesl. Podle Karase toho není zapotřebí mnoho, aby ropný terminál nebo rafinerie vzaly za své.
„Dvacet kilogramů stačí, pokud trefíte správné místo,“ říká major. Ukrajinské dálkové drony jsou schopny nést takové množství výbušnin až na dva tisíce kilometrů. „Ano, občas tam přidají protivzdušnou obranu, ale obecně je to pro nás velmi snadný cíl.“
Pluk pod Karasovým velením již úspěšně zaútočil na desítky cílů hluboko na ruském území. Kromě přístavu Ust-Luga také na rafinerii v Tuapse u Černého moře, kde požár trval déle než týden, nebo na Moskvu a její okolí.
Ruská protivzdušná obrana se podle Karase podobá přikrývce, která je příliš krátká: ať ji přitáhnete kamkoli, vždy někde vyčuhují nohy.
„Když přemístí více protiletadlových systémů k rafineriím, tak útočíme na vojenské závody. Pak je přesunou tam a my znovu napadáme letiště nebo rafinerie. Nemohou chránit všechno najednou. Zaútočit a zasáhnout jejich letiště j teď mnohem snazší než v předchozích letech.“
Karasův pluk se zapojil i do opakovaných útoků na rafinerii v Tuapse, která po sérii zásahů zastavila provoz. „Mohli by tam umístit protivzdušné systémy, ale neumísťují je, protože žádné nemají. A to není jediné místo, které jsme napadli, oni nedělají vůbec nic. Ani mobilní kulometné čety tam nenasazují,“ říká major. „Letíme, útočíme, ničíme – a oni nic.“
Ruským problémem je, že má nepřátelské vztahy se skoro všemi svými sousedy. „Nemohou soustředit protivzdušnou obranu jen na hranice s Ukrajinou, protože musejí bránit hranice na obrovském území. Prakticky všude mají sousedy, které považují za nepřátelské.“
Průzkumné drony jeho jednotky létaly volně nad Sankt Petěrburgem, který leží 1200 kilometrů od ukrajinských hranic, celé hodiny. „Nikdy jsem v Petěrburgu nebyl, ale teď jsem viděl všechna jejich nejdůležitější místa,“ popisuje Karas.
Od loňského srpna Ukrajina útočí na strategické cíle v Rusku dálkovými drony stále intenzivněji. Od té doby jich průměrně čtyřicet měsíčně zasáhne důležité objekty. Od počátku konfliktu byly rafinerie zasaženy drony nejméně sedmadevadesátkrát, což je průměrně jednou za tři dny. „V jistém smyslu jsme to vzali na vědomí a šli dál, nebyl to přece první útok, ale ve světových médiích to byly velké zprávy,“ popisuje poslední velkou akci. „V roce 2023 pro nás bylo velkou událostí, když jsme dálkovým dronem v Rusku něco zasáhli. Teď je pro nás velkou událostí neúspěšná operace a ptám se, jak se to mohlo stát.“
Účinnost ukrajinských dálkových dronů v poslední době výrazně vzrostla díky systematickému ničení ruských systémů protivzdušné obrany. Ta se podle majora už podobá „dřevěnému laťkovému plotu s velkými mezerami“. Podle organizace Oryx, která sbírá informace z otevřených zdrojů, Ukrajina zlikvidovala nejméně čtyřicet procent těchto systémů.
„Možná budeme mít tamto ‚okno otevřené‘ několik měsíců, než přijdou s něčím novým,“ říká Karas. „To jsou pro nás skutečně otevřené brány do ruské obrany. Pro nás je to vzdušná dálnice do Ruska. Ruští generálové se to bojí přiznat, protože se obávají o svá místa.“