Vladimir Putin FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Investigativní skupina Bellingcat, která dlouhodobě sleduje aktivity ruské tajné služby FSB, přišla s dalším odhalením. Pomocí sledování pohybu se jí podařilo prokázat, že členové dvou jejích jednotek spojovaných s otravami například Alexandra Navalného a právníka a politika Vladimira Kara-Murzy se vyskytovali v blízkosti dalšího Putinova kritika, který záhadně skončil v nemocnici v roce 2019. Je jím básník a novinář Dmitrij Bykov.
Ruští agenti mají opravdu ohromnou smůlu, že vždycky cestují na místa, kde je zrovna během jejich návštěvy otráven nějaký nepřítel Kremlu. Případně je možné, že to všechno osnuje proradná CIA, která prostě roky čeká, až se dotyční vyskytnou v těsné blízkosti, a pak Putinovy kritiky tráví, aby chudák ruský skorocar vypadal špatně. Pro ty, co nevěří ani na extrémní náhody, ani jejich kombinaci s prohnaností zákeřné CIA, existuje však jen jeden logický závěr.
Ruští traviči mají vypracovaný modus operandi, kterého se striktně drží. Jak Navalnyj, tak i Bykov byli otráveni mimo Moskvu. Agenti své oběti sledovali dlouhodobě a vyčkávali na příhodný moment. Těsně před tím, než se otrava mohla projevit, pak koupili na poslední chvíli letenky a sedli do nejbližšího letadla směr Moskva. Postup jako přes kopírák ve všech třech případech. Kara-Murza byl při obou otravách v Moskvě, ale ostatní se shoduje.
Tým agentů FSB Bykova sledoval od května 2018 do dubna 2019. Dva jeho členové se pak v dubnu kvůli Bykovovi vypravili do Novosibirsku, kam dorazili jen pár hodin před jeho příjezdem na přednáškové turné po Sibiři. Jeden z členů byl dle záznamů pohybu mobilu v těsné blízkosti objektu, kde Bykov bydlel. O den později oba agenti narychlo odlétli do Moskvy a Bykov po cca 24 hodinách zkolaboval v letadle do Ufy.
Selhání orgánů z neznámých příčin
Všichni tři otravu neznámou látkou přežili. Kara-Murza byl cílem dokonce dvakrát, a to v roce 2015 a znovu v roce 2017. To, že oběti nezemřely, je často apologety Kremlu uváděno jako důkaz, že nemůže jít o cílené otravy. Ruské tajné služby totiž přeci nejsou takoví čučkaři jako ty naše, že ano? Jedná se ale o nepochopení účelu těchto operací.
Rusko pod Vladimirem Putinem je mafiánský stát. Stejně jako mafie nepotřebuje své nepřátele nutně zabít. Často je stačí jen zastrašit, nebo prostřednictvím jich zastrašit ostatní. Kreml nepotřebuje další mučedníky, jako byli Boris Němcov a Anna Politkovská. U míst, kde byli zavražděni, se dodnes scházejí lidé. Něco takového je spíše na škodu. Když je nejhůř, vždycky může následovat vězení, ale otrava ústící v selhání orgánů a kóma jako varování stačí.
Kdo je tu pánem
Odpovídá tomu i přístup Kremlu a jeho médií k takovým případům. Na jednu stranu je účast ruských tajných služeb vlažně popírána, ale různé poznámky naopak naznačují, že by si měli všichni Putinovi nepřátelé dát pozor. Tak tomu bylo například v případě otravy Sergeje Skripala a jeho dcery.
Je to opět obdobné mafii, která se nikdy k vraždám nehlásí, ale chce, aby všichni věděli, že i jim hrozí podobná „nehoda“, pokud se jí postaví. Cíl je prostý. Putin tak Rusům, ale i světu ukazuje, kdo je pánem situace. Vzkazuje nám všem, že si bude dělat, co chce a kdy chce, a my s tím nemůžeme dělat naopak vůbec nic. A těm, co na to upozorní, se ještě vysměje jako potrhlým paranoikům.
Rusko je otravné
Moskva se pořád ještě nesmířila s mocenským sešupem, který zažila po rozpadu svého východoevropského impéria a následně i samotného Sovětského svazu. Je to revizionistická velmoc, jejíž vedení otevřeně sní o dobách, kdy se jí Amerika musela bát, půl Evropy jí podléhalo přímo a tu druhou půlku držela v šachu.
Jenže ať chce Rusko sebevíc, ty doby jsou pryč. Rusko už nemá na víc než na trávení svých protivníků a otravování všech ostatních. Určité nebezpečí pro Evropu sice pořád představuje, ale na rozdíl od dob studené války a Sovětského svazu je Moskva daleko spíše otravným vzteklým psem než hrozivým medvědem.
