Diplomat Igor Girenko, šéf Ruského domu v Praze, na Dni slovanské vzájemnosti v Brušperku (12. 9. 2026) FOTO: Ruský dům v Praze / veřejné dílo
FOTO: Ruský dům v Praze / veřejné dílo
KOMENTÁŘ / Rusko vyzývá Čechy ke spolupráci na „slovanském sjednocení“. Aktivně se tomu věnuje diplomat Igor Girenko, šéf Ruského domu v Praze. A také ruská velvyslankyně v České republice Anna Vladimirovna Ponomarjovová, kterou nám Putin „daroval“ teprve nedávno. Ve své zdravici pro zářijový Den slovanské vzájemnosti obvinila z rozpoutání rusko-ukrajinské války jakési „cizí ruce“ a od Čechů očekává „konstruktivní pomoc“ při uvádění myšlenek panslavismu v život. Nejde o nic menšího, než o výzvu ke kolaboraci s cizí mocností nepřátelskou k Česku. Páchne to vodkou a vlastizradou.
Ruský imperialismus a kolonialismus mají různé podoby. Jednou z nich je blouznění o bratrství všech takzvaně slovanských národů a jejich sjednocení. Jenže slovanství, stejně jako třeba germánství nebo keltství, je etnolingvistický konstrukt. Odkazy na praslovanské geny, slovanskou vyvolenost a nadřazenost, jak o tom čteme třeba u Danilevského, Iljina či Dugina, jsou velmi nebezpečný blábol. Češi jsou přece už tisíc let součástí Západu a civilizačně nemají s Moskvou nic společného. Jakési vzájemné poznávání se začalo odehrávat teprve v průběhu 19. století, aby pak v roce 1945 vyvrcholilo pohlcením českého státu totalitárním sovětsko-ruským impériem.
Slovanská vzájemnost jako kulturní fenomén může být jistě i dobrá, stejně jako touha po poznávání mezi sousedy nebo dalšími národy v Evropě a jinde ve světě. Ale idea takzvaného sjednocení Slovanů čili panslavismus byla vždy jen maskovaným panrusismem, agresivní formou ruské imperiální expanze.
Ukrajinci, Poláci a Bělorusové mají se „slovanskou vzájemností“ v ruském stylu své neblahé zkušenosti. Rusofilové se četněji vyskytují snad už jen na Slovensku a v Srbsku. Ovšem také mezi Čechy se najdou vykořenění jedinci s mindrákem, kteří se nechají oslnit ruskými častuškami, matrjoškami a vodkou. S ruskou trikolorou nebo svatojiřskou stužkou na klopě sní o rozvodu Česka se Západem a jeho „návratu“ do bodré ruské náruče páchnoucí čerstvou krví, zatuchlou zemljankou a potem ruských baletek.
Postkomunistický Český svaz bojovníků za svobodu, známý svými proruskými sklony, náleží k předním protagonistům ideje „slovanského sjednocení“ s ruskou dominancí. Například 12. září letošního roku se v městečku Brušperk v Moravskoslezském kraji odehrál bizarní Den slovanské vzájemnosti, který zorganizovala oblastní organizace „Beskydsko“ onoho obskurního sdružení. Prý se „slavilo ve velkém stylu“. A protože ruské „kulturní“ aktivity v České republice jsou v posledních měsících na vzestupu, akci zahajoval diplomat Igor Girenko, šéf Ruského domu v Praze, jehož zřizovatel – ruská státní organizace Rossotrudničestvo – je na sankčním seznamu EU.
Igor Girenko ve své řeči popřál „všem přítomným mnoho zdaru při upevňování slovanského bratrství“ a přečetl zdravici ruské velvyslankyně v Praze Anny Vladimirovny Ponomarjovové. Zkušená ruská diplomatka loajální k Putinovu fašistickému režimu a znalá češtiny a českých reálií zabrnkala svými slovy na strunu panslavismu a v duchu kremelské propagandy obvinila z rozpoutání rusko-ukrajinské války jakési cizí živly.
„Myšlenka slovanské pospolitosti má na české půdě dávné a hluboké kořeny, nejednou v dějinách inspirovala a povznášela nejlepší představitele českého národa – básníky, spisovatele, hudebníky, veřejné činitele i národní hrdiny. To vše bezpochyby mělo a má svůj živý ohlas v Rusku,“ hlásala sebevědomě ruská diplomatka. „Náš svět se mění a stává se multipolárním, systém mezinárodních vztahů nabývá nových obrysů, vznikají nová centra síly a nová velká mnohostranná sdružení,“ propašovala do textu perverzní pohádku o post-západním a multipolárním světě, kterou Rusko sdílí se zeměmi jako Čína a Írán.
A pak přišlo na řadu vzývání slovanské jednoty: „Za těchto okolností je myšlenka slovanského bratrství a jednoty žádaná jako nikdy dříve. Národy spojené společnými jazykovými a historickými kořeny i společným kulturním kódem by měly držet pospolu a vzájemně se obohacovat. Někomu se to snad může zdát utopií, jsem si však jista, že ji uvedeme v život,“ vzkázala Ponomarjovová panslovanským blouznivcům shromážděným v Brušperku a znělo to jako výhrůžka všem svobodomyslným Čechům, kteří nehodlají žít pod knutou ruského „kulturního kódu“.
Jenže ani to ještě nebyl konec orgií ruské propagandy v podání věrné Putinovy služebnice. „Doufám a jsem přesvědčena, že rozkol zasetý mezi dva slovanské národy na Ukrajině i vojenský konflikt vyprovokovaný a rozpoutaný cizíma rukama dospějí ke svému konci a dějiny nás, jako vždy, rozsoudí. Od Čechů jako nám blízkého národa očekáváme pochopení a konstruktivní, nikoli destruktivní pomoc v úsilí o slovanské sjednocení,“ napsala ruská velvyslankyně.
To je ovšem klasická ruská manipulace, a rovnou nejtěžšího kalibru. Ukrajinci kašlou Rusům na jejich slovanské bratrství, které se z ruské strany vždy projevovalo útlakem, rusifikací a genocidou. Navíc nejde o žádnou „válku na Ukrajině“, která by byla konfliktem jakýchsi místních etnických Rusů s Ukrajinci, nýbrž o brutální válku Ruska proti Ukrajině. A ta rozhodně nebyla rozpoutána tajemnýma „cizíma rukama“, čímž ruská propaganda myslí Evropu a Západ, ale Ruskem s jeho fašistickým režimem. Pokud velvyslankyně Ruské federace vyzývá Čechy, aby ve výše uvedeném duchu usilovali o „slovanské sjednocení“, pak nejde o nic jiného než o kolaboraci s cizí mocností nepřátelskou k Česku. Je to vlastizrada.
Ruský dům v Praze měl být už dávno uzavřen, velvyslankyně vyhoštěna a diplomatické styky s Ruskem přerušeny. Představa, že se můžeme pokoušet s Ruskem o dialog založený na vzájemném respektu, je naprosto iluzorní, ruská elita ještě ani nezačala s reflexí zločinů ruského imperialismu, kolonialismu a bolševismu. Současné Rusko je vrah Slovanů, pokud použijeme toto jazykové označení, na prvním místě Ukrajinců. Z většiny Rusů čiší nenávist ke svobodě i k hodnotám lidských a občanských práv. Přestaňme být naivní.
