Publikum při Putinově projevu. FOTO: Úřad ruského prezidenta.
FOTO: Úřad ruského prezidenta.
Čím tvrdší je rétorika ruského režimu, tím zřetelnější je kontrast mezi jeho slovy a činy, tvrdí Michail Vinogradov, zakladatel a prezident St. Petersburg Politics Foundation. Podle článku, který zveřejnil web The Moscow Times, očekávání nenaplnil ani nedávný očekávaný projev Vladimira Putina o stavu země. Putin sice pohrozil jadernými testy, ale neudělalo to velký dojem. Ani první výročí ruské invaze na Ukrajinu 24. února nepřineslo eskalaci, které se mnozí obávali.
Radikální rétorika Moskvy se prostě pořád nějak nerealizuje v podobě nějakých megazásahů na ukrajinském území a nic významného se neděje. Podle Vinogradova se slova a činy Kremlu rozešly dlouho před únorovým výročím. V říjnu vyvolal výbuch na Krymském mostě spekulace o možné odvetě, avšak Putinova reakce byla pouze částečná a brzy na ni bylo zapomenuto. Generál Sergej Surovikin varoval před nadcházejícími obtížnými rozhodnutími, což někteří vykládali jako možnou hrozbu použití jaderných zbraní. Místo toho přišlo stažení ruských vojáků od Chersonu. Od částečné mobilizace oznámené 21. září se intenzita vojenského rozhodování výrazně snížila.
Vynořuje se otázka, nakolik ruské elity a veřejnost podporují radikální rétoriku vlády. Podle Vinogradova existují sice v Rusku lidé, kteří podporují válku a radikalizují se, ale jejich počet se nezvýšil a většina lidí se v politice aktivně neangažuje. Lidé, kteří podporují oficiální postoj, to dělají z různých důvodů: někteří chtějí podporovat svou zemi za každých okolností, jiní se obávají o své krajany na frontě a někteří se obávají hypotetické porážky Ruska. Co se týče elit, nemusí nutně souhlasit s podporovateli války, kterými jsou obvykle starší lidé z venkova a malých měst. Lidé z establishmentu jsou jistě informovanější, ale mají omezenou schopnost ovlivňovat situaci a málo možností, jak vyjádřit své frustrace. Morálka v zemi je v současné době poměrně nízká a spíše panuje znepokojení nad současným stavem věcí.
V systému panuje nulová tolerance vůči „aktivistům“: těm, kteří jsou ochotni převzít iniciativu a jednat jménem systému bez příkazů shora.
Jak vysocí úředníci, tak aparátčíci z konkrétních státních úřadů dělají, co mohou, aby aktivismus omezili. Klasickým příkladem je konflikt mezi podnikatelem Jevgenijem Prigožinem, šéfem kontroverzní soukromé vojenské společnosti Wagner, a ministerstvem obrany. Ani veřejní činitelé, kteří se přestěhovali na anektovaná území, nezískali očekávaný kariérní růst.
„Zatímco elity si od vlády drží odstup, Putin zůstává hlavním hráčem, který reprezentuje systém. Avšak jeho veřejné aktivity nestačí na to, aby vyrovnaly liknavost elit, která místy vypadá jako v sabotáž. Vojenské kapacity a zdroje jsou nedostatečné a ruské ozbrojené síly nebyly připraveny na tak dlouhý a rozsáhlý konflikt. Zatím není jasné, jaké by byly politické a socioekonomické důsledky druhé vlny mobilizace. Rusko se nejspíš snaží vyprovokovat konflikt mezi západními koaličními partnery a usiluje o větší neshody uvnitř Spojených států. Moskva zřejmě doufá, že západní partneři Kyjeva budou válkou unaveni a začnou na Ukrajinu tlačit, aby se konflikt zmrazil.
Ruské prezidentské volby v roce 2024 se blíží. Moskva bude usilovat o výsledky a zároveň se snažit vyhnout novým ztrátám. Kreml oznámil své radikální záměry, ale jeho skutečné kroky nejsou takové, jaké se očekávají.
Situace se mění rychleji, než mohou úřady přijímat a realizovat rozhodnutí. To nutně neoslabuje pozici ruského vedení, ale občas to umožňuje skeptikům říci, že ani samotná Moskva si není tak úplně jistá proveditelností svých vlastních plánů. Mezitím Ukrajina a její mezinárodní partneři nadále hledají slabá místa Ruska. Jedním ze způsobů, jak donutit Moskvu k chybám, je záměrná snaha dotlačit ji k novým radikálním krokům. Takto možná ruské úřady viděly cestu amerického prezidenta Joea Bidena do Kyjeva 20. února, stejně jako útok na běloruské vojenské letiště 26. února. Takové události staví Kreml před těžkou volbu. Absence reakce bude interpretována jako projev slabosti, zatímco spontánní odveta znamená padnutí do pasti protivníka,“ uzavírá Vinogradov.
