Vladimir Putin a ministr zahraničí Sergej Lavrov, ilustrační foto FOTO: Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0 / Kremlin.ru
FOTO: Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0 / Kremlin.ru
KOMENTÁŘ / Už více než dva roky trvá válka na Ukrajině. Za tu dobu se největší konflikt v Evropě od konce druhé světové války dostal do patové situace. Rusko se nadále snaží dobýt Ukrajinu a nahradit současný režim loutkovou vládou, která půjde Kremlu na ruku. Ukrajina se snaží získat zpět pod svoji kontrolu okupovaná území včetně Krymu a vrátit své hranice do těch z roku 1991. Fronta ale i přes některé postupy ruských sil, které mají v současné době na frontě iniciativu, zamrzla.
Přesto válka na Ukrajině nedošla do bodu, kdy by byly obě strany konfliktu ochotné jednat. Aby totiž mohlo k jednání a následnému míru dojít, musí být obě strany ochotné přijmout některé ústupky, nebo alespoň minimální požadavky druhé strany. A navzdory současné situaci na frontě k takové situaci stále nedošlo.
„Nikdy jsme neodmítali jednání (o míru, pozn. red.) a vždy jsme k nim zůstávali připraveni. Ale ne k jednáním o setrvání pohlavárů kyjevského režimu a o jejich fantaziích, ale o překonání dědictví destruktivního desetiletého rozkrádání země a násilí vůči jejím národům,“ prohlásil na konci letošního ledna ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov na zasedání Rady bezpečnosti OSN. Kyjev ale ruský požadavek na změnu vedení země přijmout nemůže.
Stejně tak nemůže Moskva přijmout ukrajinský požadavek na válečné reparace. Světová banka letos v únoru odhadla, že Kyjev bude potřebovat 486 miliard dolarů na obnovu země zničené ruskou invazí. Podle ukrajinských představitelů by se tato částka mohla potenciálně zdvojnásobit, pokud vezmeme v úvahu odškodnění obětí války.
„Rusko bude muset zaplatit reparace. Víme to,“ říkal prezident Zelenskyj už v roce 2022 – krátce po začátku války na Ukrajině – na summitu The Wall Street Journal CEO Council 2022. „Jsem si jistý, že po vítězství půjde všechno docela rychle a Ukrajina bude krásnější než dřív.“
Jenže ukrajinské vítězství je stále v nedohlednu. Někteří analytici upozorňují, že válka může pokračovat i další desetiletí. Pokud nedojde k nějaké závažné změně na frontě, pro obě země bude i nadále výhodnější bojovat než ustupovat požadavkům druhé strany. K mírovým rozhovorům však vede ještě jedna cesta. Je jí změna ve vedení země, a to ať už na ukrajinské či ruské straně.
Podobně nákladná válka by v každé jiné zemi nejspíš vzbudila volání po míru. Kreml je však od podobných tlaků zcela izolován. Na Ukrajině se měly konat letos v březnu volby, kvůli pokračující válce k nim však nedošlo. Poslední průzkumy také ukazují, že Volodymyr Zelenskyj má u Ukrajinců poměrně vysokou podporu. Ani tato klikatá cesta tak k zahájení mírových rozhovorů, zdá se, zatím nevede.
S nabízenými podmínkami musí souhlasit obě strany
Už dříve přitom k jednáním došlo. První schůzka se konala čtyři dny po zahájení invaze v Bělorusku. Skončila bez výsledku a delegace obou stran se vrátily do svých hlavních měst ke konzultacím. Druhé a třetí kolo jednání se uskutečnilo 3. a 7. března 2022 na bělorusko-ukrajinské hranici, na neznámém místě v běloruské Gomelské oblasti. Čtvrté a páté kolo se konalo 10. a 14. března v turecké Antalyi.
Americký deník The Washington Post později přinesl ruský návrh míru, který obsahoval okupovaný poloostrov Krym pod kontrolou Moskvy, neutralitu Ukrajiny, ale možnost být součástí Evropské unie a omezenou ukrajinskou armádu bez zahraniční pomoci, která by měla čítat 85 tisíc vojáků, 342 tanků a 519 kusů dělostřelecké techniky.
K míru jsou vždy potřeba dva. Obě strany musí souhlasit s nabízenými podmínkami. Ty ale nesmí být horší než ty, které očekává, že získá v boji. Pro Ukrajinu tak byl ruský návrh – zatím jediný, který se dostal na veřejnost – nepřijatelný. Ukrajina stále doufá v obnovení svých hranic z roku 1991 a v budoucí členství v NATO a v Evropské unii. První a částečně i druhou podmínku by přijetím takového návrhu ztratila. Dá se nejspíš očekávat, že všechny další ruské návrhy – pokud k nim došlo – byly podobné.
Válka tak pravděpodobně neskončí kompromisní dohodou. Rusko se nesmíří s Ukrajinou v NATO, stejně tak se Ukrajina nesmíří s okleštěním vlastní armády, což by ve střednědobém až dlouhodobém horizontu dalo Rusku příležitost k dalšímu útoku. Žádný kompromis neexistuje. Válku můžou ukončit pouze bojové operace. Jednání o míru může přijít jedině až po něm.
Ukrajina může být buď natolik silná, že získá kontrolu nad vlastním územím a bude schopna odradit Rusko od další eskalace, nebo bude mít větší převahu na bojišti Rusko a ukrajinské zdroje budou stačit pouze na obranu toho, co z ní ještě zbude, než dojde k další eskalaci ze strany ruského medvěda. Jedno tak je jisté, mír tak nastane jedině strategickým vítězstvím Ukrajiny.
Čtyři cíle Kremlu
Ruský mírový návrh do značné míry odráží i čtyři cíle, které Kreml na Ukrajině měl. Tím prvním bylo dobytí nových území. Ruský medvěd sice své územní ambice nikdy naplno nevyjádřil, ale odkazy na imperiální myšlenku Novorossije, které Vladimir Putin často používá, ukazují, o co mu jde. Cílem bylo pravděpodobně připojení Doněcké, Charkovské, Chersonské, Luhanské, Mykolajivské, Oděské a Záporožské oblasti k vlastnímu území. Ukrajina by tak ztratila přístup k Azovskému a Černému moři, což by pro ni znamenalo ekonomickou i geopolitickou katastrofu.
Rusko by mělo pozemní most na Krym – na střed světa, kolem kterého se celá ukrajinsko-ruská válka točí. Dostalo by se navíc až k Podněstří – separatistickému regionu Moldavska – což by znamenalo nebezpečí i pro tuto zemi, kde žije méně než tři miliony obyvatel. Rusko by mělo další příležitost, kudy poslat své vojáky dále do Evropy.
Druhým cílem byla denacifikace, kterou Kreml – na rozdíl od územních cílů – už přímo zmiňuje. Té můžeme rozumět jako změně ukrajinského režimu a dosazení vlády, která mu půjde na ruku, nebude se chtít integrovat na Západ a bude s Ruskem spolupracovat. Dalším cílem byla demilitarizace, která zároveň souvisí i s posledním cílem Kremlu – ukrajinskou neutralitou.
Dohromady by se všechny tyto ruské cíle rovnaly podrobení Ukrajiny. Více než třetina jejího území a asi polovina obyvatel by formálně patřily Rusku. Vnitrozemský stát, který by z původní Ukrajiny zbyl, by byl zcela podřízen Moskvě. Pokud by Rusku tento plán skutečně vyšel, nešlo by pouze o ukrajinskou katastrofu, ale byl by katastrofou i pro Západ. Rusko by zničilo celou globální bezpečnostní architekturu a přineslo by nebezpečný precedent, že změna hranic silou je ve 21. století možná.
Válka na Ukrajině se dostala do krvavé patové situace
I po dvou letech krvavé války si Rusko své původní cíle ponechalo. Anektovalo všechny ukrajinské oblasti, které mělo alespoň částečně pod svojí kontrolou. Na neúspěchy, kdy Ukrajina osvobodila na podzim roku 2022 část Chersonské a Charkovské oblasti, reagoval Kreml částečnou mobilizací. Po prezidentských volbách, ve kterých Vladimir Putin upevnil svoje postavení, se mluví o další mobilizaci Rusů. Podle prezidenta Zelenského Rusko plánuje už do letošního června mobilizovat dalších 300 tisíc vojáků.
Loňský rok měl přitom rozhodnout. Ukrajina měla dodávky západních zbraňových systémů, vycvičené vojáky, ale úspěch se stejně nedostavil. Něco stále chybělo. Podobně si však nyní vede i Rusko. Dobylo sice Avdijivku v Doněcké oblasti, ale strategickou výhodu tím nezískalo, a i když se mluví o tom, že má na frontě iniciativu, analytici odhadují, že za posledního půl roku získalo pod svoji kontrolu 505 kilometrů čtverečních území, tedy území o málo přesahující rozlohu Prahy nebo Andorry, jednoho z nejmenších evropských států.
Válka na Ukrajině se dostala do krvavé patové situace. Ani to ale žádnou ze stran konfliktu nedonutí zasednout k vyjednávacímu stolu a přistoupit na požadavky té druhé, zároveň ani jedna strana nechce ze svých požadavků ustoupit. Putin je odhodlaný podmanit si Ukrajinu, ta zase nemůže dopustit, že by Kremlu vyšel hned první plán, se kterým šel do války – dobytí přímořských území. Ukrajinská touha po přežití a ruské extrémní návrhy – dvě věci, které brání mírovým jednáním. Není pravděpodobné, že by jedna či druhá strana ustoupila.
Dojít k míru není tak jednoduché, jak si někteří západní, ale i čeští politici myslí. Aby existovala šance na dohodu mezi Ukrajinou a Ruskem, Kreml by musel slevit ze svých nároků a uznat, že jsou extrémní. Ten samý Kreml však nemá o mír zájem. Kdyby tomu tak bylo, nebyly by jeho požadavky tak extrémní.
Líbezná slova o tom, že Rusko nikdy neodmítalo jednání a vždy k nim bylo připravené, jsou jen divadlem, které má ruského medvěda ukázat v příznivém světle a možná i podkopat západní podporu Ukrajině. Protože která strana konfliktu o míru jednat nechce? Přece ta ukrajinská.
Ani přes extrémní požadavky Ruska a ukrajinskou touhu přežít však začátek jednání nelze zcela vyloučit. Vysoké ztráty na ruské straně můžou prolomit politickou izolaci Kremlu v Rusku. Ukrajinský prezident Zelenskyj zase podepsal zákon snižující věk pro mobilizaci, což může vést k poklesu podpory jak samotného prezidenta, tak pokračování ve válce. Takové výsledky jsou však nepravděpodobné. Daleko pravděpodobnější tak je pokračování bojů.
