Rus Alexandr Gorbunov na internetu zveřejňuje své příspěvky komentující dění v Rusku a absurdity i nespravedlnosti tamního každodenního života. Ačkoli je sám upoután na invalidní vozík, černý humor ani vtip mu nescházejí. Jeho příspěvky na účtu nazvaném StalinGulag se ale úřadům znelíbily, a tak ho začaly vyšetřovat a neštítí se ani křivých obvinění. „V tuto chvíli je moje budoucnost jeden velký otazník,“ říká 27letý Gorbunov a dodává, že ve vězení by vzhledem ke své nemoci – trpí spinální svalovou atrofií – nepřežil ani dva dny.

První twitterový účet si Alexandr Gorbunov založil již před deseti lety, tehdy ještě pod svým jménem zveřejňoval příspěvky o životě i událostech v Rusku. „Byl jsem ještě hodně mladý, ale politika mě zajímala a postupně jsem začal víc a víc komentovat politické dění,“ říká Rus, který se na konci května zúčastnil v Praze konference Unlock 2019 pořádané organizací Centrum pro občanskou společnost (Prague Civil Society Centre). Ta do ČR pozvala aktivisty z postsovětských zemí, kteří při prosazování změn ve společnosti využívají nejrůznější technologická a inovativní řešení.

Do anonymity odešel Gorbunov v roce 2013, tehdy na twitteru založil účet se jménem StalinGulag, který má nyní více než milion sledujících. Dalších přes 300 000 lidí sleduje mladého Rusa na internetové komunikační platformě Telegram. Například známý vůdce ruské opozice Alexej Navalnyj o Gorbunovovi prohlásil, že je „nejdůležitějším politickým komentátorem v zemi“. A nijak mladého Rusa neodradilo ani to, že nemůže chodit, téměř nehýbe rukama a používá jen jeden prst k tomu, aby mohl ovládat svůj červený mobilní telefon připevněný k invalidnímu vozíku.

Když ho nicméně loni ruská média označila za autora příspěvků, popřel to. K účtu StalinGulag se přiznal až letos poté, co policie v dubnu provedla razii v domě jeho rodičů v Dagestánu i v bytě bratra v Moskvě. Rodičům policisté svou akci zdůvodnili tím, že někdo použil Gorbunovův telefon, aby s ním vyhrožoval bombou. „Zdálo se mi, že zveřejnění mé identity je jediná možnost, jak ochránit rodinu. Domníval jsem se, že veřejná odezva, kterou to vyvolá, by mohla nějakým způsobem ovlivnit to vyšetřování proti mně,“ říká Rus pocházející z Machačkaly v autonomním Dagestánu. Je mu ale jasné, že jeho „tah“ vůbec nemusí vyjít. „I samotné obvinění je smyšlené a absurdní, stal jsem se podezřelým ze spáchání jakéhosi telefonického terorismu,“ dodává s tím, že na radu advokáta se zatím nechce příliš šířit o tom, jaké plánuje další kroky.

„V posledních letech vidíme, že obecně obyvatelstvo chudne, a to ve všech směrech – sociálně, ekonomicky, ale ubývá i demokratických svobod,“ hodnotí Gorbunov současnou situaci v Rusku. „Zdálo by se, že horší už to být nemůže, ale stále vidíme další nová obvinění proti lidem, kteří vystupují kriticky vůči současné vládě. Současně se objevují ve větším a větším množství absurdní represivní zákony, které často směřují k potlačování svobody projevu,“ dodává. Jako příklad uvádí zákon o neúctě k moci, kde podle něj „ani sami zákonodárci nejsou schopni specifikovat, co to vlastně znamená ta neúcta, o které zákon hovoří.“

V souvislosti s tlakem na sebe i svou rodinu nicméně Alexandr Gorbunov neuvažoval o tom, že by se svými internetovými komentáři přestal. „Nepokládám se za zločince. Nemyslím si, že dělám něco špatného, nekradu, nikomu neubližuji, jen hovořím o tom, že nemáme svobodné volby, že u nás nejsou soudy nezávislé, že u nás neexistuje nezávislé vyšetřování, naopak, že u nás ve věznicích dochází k mučení, že u nás existují političtí vězni a že máme nedostatek svobody slova,“ vypočítává mladý Rus.

„Pokud jde o budoucí vývoj v Rusku, nemyslím, že bych byl optimista či idealista, spíše jsem realista. Nemám žádné iluze, uvědomuji si, že v Rusku je vláda velice silná, že má obrovské mocenské zdroje, které je schopna použít a také je používá. A jeden člověk sám o sobě nic nezmůže,“ myslí si Gorbunov. Pokud jde o jeho budoucí život, plány úřadů nezná, ale je „připraven téměř na cokoli“. „Beru život takový, jaký je,“ říká Putinův internetový kritik. „Ale uvědomuji si, že mě mohou zatknout. A pokud by mě zatkli třeba jen na dva dny, tak pro mě by to znamenalo, že zemřu,“ dodává s tím, že kvůli nemoci potřebuje 24hodinovou péči. „Nemohu se sám napít, nemohu si lehnout ani použít záchod a víme, že naše věznice ani vyšetřovací vazby nedisponují takovými možnostmi, abych tuto péči dostal,“ uzavírá.