Ilustrační foto FOTO: Adobe Stock
FOTO: Adobe Stock
Rusko a Spojené státy americké v pondělí v Ženevě jednaly o bezpečnostních zárukách, které Moskva požaduje od NATO. Rusko chce, aby se Severoatlantická aliance vzdala expanze na východ, ale Washington odmítá diskutovat o osudu a aspiracích Ukrajiny a dalších zemí bez jejich účasti. Jednání se uskutečnilo z podnětu Ruska, probíhalo v uzavřeném formátu a trvalo téměř osm hodin. Delegace vedou náměstci ministrů zahraničí Sergej Rjabkov a Wendy Shermanová.
Jak připomíná ruská sekce BBC, schůzce předcházelo ostré vystupňování rétoriky na obou stranách. „Administrativa prezidenta Joea Bidena obvinila Moskvu z plánů na novou invazi na Ukrajinu, zatímco ruský vůdce Vladimir Putin pohrozil, že na obranu své země použije ‚vojenská a technická opatření‘. Před jednáním obvinili představitelé amerického ministerstva zahraničí Putina z plánů na obnovení Sovětského svazu, zatímco náměstek ruského ministra zahraničí požadoval, aby si NATO ‚sbalilo kufry‘ a vrátilo se k situaci před rokem 1997.“
Ženevské rozhovory jsou první ze tří plánovaných na tento týden: ve středu se v Bruselu uskuteční Rada NATO-Rusko a ve čtvrtek bude ve Vídni jednat OBSE o strategických bezpečnostních otázkách.
Michael Coffman, ředitel ruského programu amerického Centra pro námořní analýzy, řekl BBC, že ženevská schůzka zdůraznila propastný rozdíl mezi postoji obou zemí. Podle něj se USA snaží situaci uklidnit diskusí o kontrole zbrojení a vojenských cvičeních, ale Rusko je ochotno spokojit se pouze s právními zárukami, že nebude rozšiřovat NATO a nepřijme do aliance Ukrajinu a Gruzii. Washington však není připraven se do takových jednání zapojit.
„Rjabkov sice řekl, že situace není beznadějná, ale z jeho postoje je zcela jasné, že pokrok v otázkách, jako je kontrola zbrojení a deeskalace vojenských aktivit, tuto krizi nevyřeší, pokud Rusko neuvidí ochotu diskutovat o právních zárukách pro rozšiřování NATO a jeho spolupráci se zeměmi, jako je Ukrajina a Gruzie,“ uvedl expert. A to je kámen úrazu.
Pokrok bude možný pouze v jednom ze dvou případů – buď Rusko ustoupí od svých maximalistických požadavků, nebo budou USA ochotny některé z nich splnit, i když ne v podobě, jakou Moskva předkládá, uvedl Samuel Sharap, výzkumník RAND Corporation a bývalý úředník ministerstva zahraničí.
„Dnes nedošlo k žádnému skutečnému pokroku, ale mohlo to dopadnout mnohem hůř. Delegace nevystoupily s tím, že se vracejí domů a připravují se na válku. Řekly, že budou pokračovat v dialogu. Neexistují však žádné známky skutečného sblížení v klíčových otázkách,“ řekl Sharap BBC. Podle něj je sblížení obou stran velmi nepravděpodobné, ale USA by se měly pokusit spor vyřešit diplomatickou cestou, protože alternativa je mnohem horší.
Pokroku v rozhovorech brání požadavek Moskvy projednat různé otázky v jednom balíčku – budoucnost NATO, dvoustranné dohody s USA, kontrolu zbrojení a vojenská cvičení, uvedl Sergej Radčenko, emeritní profesor Centra Henryho Kissingera pro světovou politiku na Univerzitě Johnse Hopkinse v USA. „Pokud chtějí problémy skutečně řešit diplomaticky, myslím, že jim nezbude jiná možnost – budou muset rozvázat balíček a mluvit zvlášť o kontrole zbrojení, zvlášť o raketách krátkého a středního doletu a zvlášť o dalších bezpečnostních zárukách,“ řekl historik.
Uvedl příklad z historie, kdy v roce 1958 sovětský vůdce Nikita Chruščov předal Spojeným státům ultimátum, v němž požadoval vyřešení problémů poválečného Německa do šesti měsíců, a nebyl schopen splnit své podmínky.
Pozitivním příkladem je podle Radčenka uzavření smlouvy INF, smlouvy o likvidaci raket středního a kratšího doletu, kterou v roce 1987 podepsali Ronald Reagan a Michail Gorbačov. K tomu vedla ochota Sovětského svazu „rozdělit balíček“ a samostatně jednat o omezení různých zbraní. „Zjevný nátlak a ultimáta nefungují dobře,“ soudí historik.
Odborníci neočekávají od středečního zasedání Rady Rusko-NATO, do kterého vyjednavači obou stran a náměstci ministrů zahraničí Sergej Rjabkov a Wendy Shermanová ve svých projevech vkládali určité naděje, žádný průlom.
