Jednací sál Rady bezpečnosti OSN FOTO: Bernd Untiedt / Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0
FOTO: Bernd Untiedt / Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0
Kvůli agresi, již Rusko rozpoutalo vůči Ukrajině, a kvůli následným krokům ruské diplomacie, jež kvůli právu veta blokuje jakékoliv rezoluce Rady bezpečnosti OSN, které tuto válku odsuzují, se začaly ozývat hlasy, že by Rusko mělo přinejmenším toto právo veta ztratit. Nejradikálnější hlasy pak volají i po vyloučení Putinova Ruska z OSN jako celku. Bylo by to však vůbec proveditelné?
Podle ukrajinské strany by Rusko mělo být výsady veta zbaveno, případně by jako stát mělo být z OSN vyloučeno. Ukrajina po začátku války vznášela dotazy, proč může agresor blokovat rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN o jeho útoku, a jak tedy zastavit tuto destrukci mezinárodního práva. V OSN se však o této otázce vůbec nediskutovalo, protože panuje všeobecný předpoklad, že využití práva veta Ruskem nelze nijak překonat. Takový precedens totiž během celé existence OSN neexistoval.
„Charta OSN nezná žádný mechanismus, jak vyloučit z Rady bezpečnosti jejího stálého člena, kterým právě Rusko je. Stálí členové mají podle Charty OSN právo veta a to by jim mohlo být odebráno jedině změnou tohoto základního pravidla této globální mezinárodní organizace. Jenže na změnu Charty OSN je potřeba nejenom souhlas dvou třetin všech členů, ale také souhlas všech stálých členů Rady bezpečnosti, tedy i souhlas Ruska. Tudy proto cesta nevede,“ vysvětlil pro FORUM 24 politolog Petr Sokol.
Ukrajina se však domnívá, že Ruská federace vůbec nemá v Radě bezpečnosti sedět, protože není právoplatným členem OSN. S tímto názorem přišli ukrajinští diplomaté již dříve, ale v době narůstající krize na konci loňského roku jej prezentovali razantněji. Rusko se totiž podle Ukrajiny posadilo do křesla v OSN v rozporu s platnou procedurou i Chartou OSN.
Ruská federace však trvá na tom, že na konci roku 1991 převzala nástupnictví po SSSR v OSN zcela legálně. Jenže ukrajinská strana operuje s tím, že nikdy nebyl popřen princip toho, že v případě vzniku nového státu, i když je právním nástupcem člena OSN, musí podat novou žádost o členství. Jenže Rusko žádnou takovou procedurou neprošlo. Tudíž by logicky nemělo v OSN, a tím samozřejmě ani v Radě bezpečnosti vůbec zasedat.
Když totiž 8. 12. 1991 podepsali tehdejší vrcholní představitelé Běloruska, RSFSR a Ukrajiny dohodu, ve které bylo jasně napsáno: „SSSR jako subjekt mezinárodního práva a geopolitické reality přestává existovat,“ je možný jen jediný výklad těchto slov. SSSR jako stát a subjekt mezinárodního práva, a tedy i jako člen OSN, zanikl. Ruská federace tudíž nemohla jeho místo v OSN ani Radě bezpečnosti OSN „zdědit“.
Podle současné Charty OSN není možné vyloučit stálého člena Rady bezpečnosti z organizace bez jeho souhlasu. A to ani v případě, že tento stát Chartu OSN systematicky a úmyslně porušuje. Vrcholem ledovce pak je, že změna současné Charty OSN je nemožná bez souhlasu všech stálých členů Rady bezpečnosti. Trochu to připomíná slavnou Hellerovu 22.
„Pro vyloučení agresivního Ruska z OSN by bylo potřeba, aby vylučovaný člen soustavně porušoval zásady Charty OSN, což Rusko agresí vůči Ukrajině činí. Jenže k vyloučení je následně třeba nejenom souhlas dvou třetin Valného shromáždění, fakticky tedy svou třetin všech členů OSN, ale hlavně doporučení Rady bezpečnosti, které by ale Rusko mohlo zablokovat a jistě by to učinilo,“ konstatuje Petr Sokol.
Nicméně diplomaté zatím ještě vcelku potichu hovoří o dvou možnostech, jak Rusko legálně a podle práva z OSN i Rady bezpečnosti odstranit.
První možnost využívá podobnost s rozpadem Jugoslávie. V roce 1992 Svazová republika Jugoslávie (SRJ) trvala na tom, že je pokračovatelkou Socialistické federativní republiky Jugoslávie (SFRJ). Rada bezpečnosti OSN však přijala rezoluci, že SFRJ přestala existovat, takže SRJ nemůže automaticky pokračovat v členství v OSN. Valná hromada s odkazem na toto rozhodnutí pak schválila usnesení, ve kterém rozhodla, že SRJ musí o členství požádat jako nový stát.
Právě na tuto podobnost poukazuje nyní Ukrajina, která se snaží vytvořit diplomatický tlak a pro svůj návrh získat dostatečnou podporu. Zatím však situace zůstává nezměněna.
Druhá možnost poukazuje na nahrazení Tchaj-wanu komunistickou Čínou. V roce 1949 ztratila Čankajškova vláda, zastupující Čínskou republiku v OSN, kontrolu nad pevninou a místo toho byla v Pekingu ustavena vláda s názvem Čínská lidová republika. Obě Číny pak trvaly na tom, že jsou jedinou legitimní autoritou v zemi. To pokračovalo až do října 1971, kdy Valné shromáždění OSN přijalo rezoluci nazvanou „Obnova legitimních práv Čínské lidové republiky v Organizaci spojených národů“, která uznala vládu Čínské lidové republiky za jediného legitimního zástupce Číny v OSN.
„Někteří komentátoři zmiňují případ, kdy byl v Radě bezpečnosti kdysi nahrazen Tchaj-wan komunistickou Čínou, ale tenhle postup teď nejde zkopírovat, protože žádné „jiné“ či „druhé“ Rusko na světové šachovnici aktuálně není,“ říká Petr Sokol.
Zatím se o žádném podobném scénáři, jak se agresora zbavit, v OSN veřejně nehovoří. Problémem totiž je, že Organizace spojených národů byla postavena na principu zvýhodnění mocností, které vyhrály druhou světovou válku. V žádném případě nepočítá s tím, že by se některý z těchto vítězů ocitl v roli „uznaného agresora“, proti kterému by se měla tato globální organizace postavit.
A kdyby se hypoteticky podařilo Rusko z Rady bezpečnosti OSN dostat, případně jej jako agresivní teroristický stát z OSN vyloučit, co by se změnilo?
„Dojít k tomu v praxi nemůže, ale teoreticky by to znamenalo konec OSN, jak ho dosud známe. Rusko by v praxi přestalo respektovat rozhodnutí ,nové‘ OSN, takže by se pro něj situace vlastně nijak zásadně nezměnila. OSN proto bohužel není aktérem, který by mohl agresivitu Ruska omezit. To mohou udělat jedině jiní hráči, jako je například NATO, které už tak fakticky činí,“ shrnuje současné možnosti pro FORUM 24 politolog Petr Sokol.
