Zničený tank po bojích na Ukrajině FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
MONITOR / Dokumentarista a žurnalista Andrej Lošak si všímá, jak jinak vypadal letos pocit z oslav 9. května na Rudém náměstí. Už žádné rachocení mnoha tanků a žádný přelet bojových letadel. V článku na webu exilové stanice Echo konstatuje, že to byla dost ubohá podívaná.
„Celá přehlídka vojenské síly druhé největší armády světa trvala 10 minut… Vyděšený Putin obklopený živým štítem několika prezidentů, kteří se mihli při občasném potlesku. Už žádná přehlídka svalů ve stylu ,můžeme to zopakovat‘? Neukázala se nepřemožitelná armáda, kterou ,velký diktátor‘ všechny děsil, a ani zbraně, který prý nemají obdoby, tanky Armata nikde.“
„Válka trvá už více než rok, a nikdo je zatím neviděl. Ukázalo se, že to všechno byl blaf, přetvářka, faleš, kterou si diktátor nejdřív vymyslel a pak jí ten idiot sám uvěřil, mylně považován za absolutní moc,“ píše Lošak.
Proč to tak dopadlo?
„Z nějakého důvodu se věřilo, že korupce, ultracentralizace a negativní selekce založená na loajalitě, nikoli na odborné způsobilosti jsou všude, ale naše armáda je opravdu něco. Bojovat umíme. Tím spíše, že jsme na obranu vydávali téměř třetinu rozpočtu (a nyní asi celou polovinu). Jenže se ukázalo, že zákony entropie fungují v systému rovnoměrně, takže když vám budou stát za prd motory aut a kosmické družice, budou stát za prd i taktické rakety. Putinův systém funguje stejně špatně ve viditelné i utajované části,“ konstatuje novinář.
Válka s Ukrajinou ukázala světu, že král je nahý a že jediné, co skutečně umí, je „oblbovat, mučit a terorizovat svůj ubohý zbídačený lid, drtit opozici, zavírat liberály a mučit mladé anarchisty a feministky ve věznicích“. Den 9. května už není Den vítězství, ale den hanby, kterou nelze smýt.
Andrej Lošak popisuje, jak Rusové podlehli svodům militarismu. Mysleli si, že se jim sice žije mizerně, ale Rusko je velká země, všichni mu závidí a všichni se ho bojí. Jenže tento blud nakonec místo velkých vítězství vede k totálnímu kolapsu.
„Bojím se to zakřiknout, ale nyní se zdá, že si lidé pomalu začínají uvědomovat, že byli podvedeni. Pořád žijeme ve sračkách, ale nikdo se nás nebojí. Znovu už to nedokážeme. Ukrajina, která je třicetkrát menší a není vůbec žádnou zemí (z pohledu ruského průměrného člověka), stojí pevně a nejenže neprohrává, ale chystá se vyřadit velkou a neporazitelnou armádu. Až se tak stane, Rusy čeká deprese obludných rozměrů a síly. Bude to mít jeden jednoznačně pozitivní výsledek: začne demilitarizace Ruska,“ má naději ruský publicista.
Od roku 1941 nedošlo k jedinému útoku na SSSR a ruské území a sovětská a ruská armáda naopak v průběhu let bojovala v mnoha zemích světa. Západ na Rusko neútočil, a ještě mu dával miliardové půjčky. Rusové si ale mysleli, že jejich nejlepšími spojenci jsou jejich armáda a námořnictvo. To všechno je pryč.
Spojenci Ruska musí být jiní: pokrok a rozvoj, práva a svobody, rovnost před zákonem a obecné blaho, občanská odpovědnost a vzájemný respekt. S takovými spojenci země prosperují, zatímco militarizace vede jen k chudobě a válkám.
„Je možné (a já v to doufám), že to byla poslední vojenská přehlídka na Rudém náměstí, ale to neznamená, že bychom měli zapomenout na naše hrdinné prarodiče (pro většinu z nich jsou to pravděpodobně už pradědečkové). K důstojnému uctění jejich památky stačí přijít 9. května na hřbitov a postarat se o jejich hroby,“ uzavírá novinář.
