Nosná raketa Sojuz FOTO: Pixabay/12019
FOTO: Pixabay/12019
Válka přinesla problémy i ruskému letectví a kosmonautice. O tom, jak ruským civilním letadlům pod tlakem západních sankcí hrozí „uzemnění“ kvůli nedostatku náhradních dílů, se píše často. Potíže ale bude mít i někdejší sovětská a ruská chlouba – program kosmických letů.
V diskusi na Radiu Svoboda se potížemi kosmonautiky zabývali experti. Komentátor věnující se problémům kosmonautiky Vitalij Jegorov vysvětluje, co znamená prohlášení nového šéfa ruské kosmické agentury Roskosmos Jurije Borisova, že Rusko opustí po roce 2024 program ISS – Mezinárodní kosmické stanice.
„Myslím, že Rusko bude létat na ISS nejméně do roku 2028, zatímco všichni ostatní partneři počítají s prodloužením do roku 2030. S největší pravděpodobností to bude prodlouženo i poté, protože do té doby nikdo nevyrobí důstojnou náhradu. I podle současných plánů, zatím nepřizpůsobených zahraničněpolitickému prostředí, se počítá se zahájením vynášení prvního modulu budoucí ruské orbitální stanice v roce 2028,“ míní Jegorov. Podle něj je ale pravděpodobnost, že se Rusům tento termín podaří dodržet, vzhledem k předchozím zkušenostem velmi nízká.
Jegorov připomíná, že není možné jen tak bez vážných následků přerušit program pilotovaných letů kosmických lodí. Pokud by k tomu došlo, lidé by museli být propuštěni, a kdyby se pak program obnovil, není jisté, že se všichni vrátí. Roskosmos si to dobře uvědomuje, a pokud nebude mít Rusko v roce 2028 nebo později vlastní stanici, s největší pravděpodobností žádné stažení z ISS nepřipadá v úvahu. Byl by to konec pilotované kosmonautiky, která tvoří třetinu celého ruského kosmického programu.
Sankce nastolují otázku, jestli má Rusko v současné době technologické zdroje, aby navzdory sankcím zajistilo celý výrobní cyklus a vypuštění vesmírné stanice. Vitalij Jegorov říká, že něco se ještě podařilo koupit včas. „Tato nová stanice má být postavena na základě vědecko-energetického modulu, který se začal stavět v roce 2012 nebo 2013. Původně měl být vypuštěn v roce 2016, ale pak byl odložen. Tehdy, před tvrdými sankcemi, byly vytvořeny určité zásoby elektroniky,“ vysvětluje expert. Jde ale jen o jeden modul, a pokud jde o stavbu všech ostatních, tam budou potíže.
Jistou výhodou může být, že Rusko používá rakety založené ještě na staré sovětské technologii. Proto je možné, že budou létat ještě řadu let a sankce na ně nedopadnou tak jako na jiné oblasti. Elektronika ale bude slabou stránkou Roskosmosu.
Letecký expert Vadim Lukaševič má o kosmický průmysl velké obavy: „Kvůli těmto událostem, sankcím, rozpočtovým škrtům a ztrátě kompetencí jsme zrušili projekt Luna-25. (Přesněji řečeno, byl odložen na rok 2023, pozn. red.) Nyní už vědecká ani pilotovaná kosmonautika není pro Gagarinovu vlast prioritou! Prioritou jsou vojenské satelity, které řeší naprosto jasné úkoly – komunikaci, průzkum, a to je vše!“
Lukaševič porovnává, jak je na tom Rusko oproti jiným zemím: „Pokud cizinci vypustí vojenskou družici a ta vydrží 15 let, tak naše družice umírají po třech letech, a to jich vypouštíme hodně.“ To má dopad i na současné vojenské akce na Ukrajině. „V každém případě jsou naše národní kapacity pro monitorování válečné zóny, zpravodajství a další věci nedostatečné,“ připouští Lukaševič. „Ukázalo se, že je s tím spousta problémů. Komunikace je narušena. Komunikace v primárních jednotkách mezi sebou za účelem koordinace na bojišti je přitom kvintesencí doktríny NATO!“
Moderátor diskuse Sergej Medveděv pak konstatuje, že se Rusko dostalo do paradoxní situace. Podle něj Rusko velmi dlouho bojovalo za suverenitu, „ale život ukazuje, že v tak choulostivých a složitých globálních odvětvích, jako je letectví a vesmír, je suverenita nemožná“. „Myslím, že naši odborníci docela dobře ukázali, že suverenita Ruska v těchto oblastech se ve skutečnosti rovná degradaci, stejně jako v mnoha jiných oblastech ruského života v roce 2022,“ bilancuje nakonec.
Letos 15. července Vladimir Putin z čela Roskosmosu odvolal Dmitrije Rogozina a na jeho místo jmenoval zmíněného Jurije Borisova, bývalého místopředsedu vlády Ruské federace. Po více než čtyřech letech ve funkci, což je v porovnání s jeho předchůdci poměrně hodně, Rogozin podle serveru Meduza.io nechal za sebou Roskosmos ve zvláštní situaci. Povedlo se mu nejspíš zjednodušit strukturu Roskosmosu, zřejmě se snížila míra korupce (což postihlo třeba stavbu nového kosmodromu Vostočnyj) a snížil počet technických selhání. Rogozin se zapsal do historie svéráznými sliby, jako byl třeba ten, že ruští kosmonauti budou vysláni na Měsíc. Všechno to ale pronášel se zjevnou podmínkou, že na to dostane peníze. Rogozin nejspíš fungoval jako „udržovatel“, ale pověst ruské kosmonautiky coby mezinárodního partnera poškodil.
„Roskosmos v posledních deseti letech nezískal prakticky žádné významné mezinárodní smlouvy nebo partnerství. Posledním byl projekt Exomars, po kterém v podstatě skončily nové mezinárodní projekty. S Čínou byla podepsána dohoda o průzkumu Měsíce, ale ani v ní nebylo dosaženo žádného praktického pokroku. Po zahájení ,speciální vojenské operace‘ Rogozin záměrně odmítl dodat Američanům motory (Američané roky kupovali osvědčené raketové motory RD-180, pozn. red.) a odmítl poskytnout nosné rakety, které již byly zaplaceny, v rámci komerčních smluv v zájmu britské společnosti OneWeb. V podstatě zpronevěřil šest raket, které zaplatil zahraniční zákazník,“ píše Meduza.
Ruská média se zatím mohou utěšovat jen tím, že ani americká lunární mise Artemis neprobíhá hladce. Od konce srpna se NASA několikrát pokusila vynést těžkou raketu SLS s kosmickou lodí Orion na oběžnou dráhu Měsíce, ale pokaždé se vyskytly technické problémy. Nyní se očekává, že SLS odstartuje až v polovině října. Nová nosná raketa SLS i kosmická loď Orion jsou ovšem zcela hotové a odklady jsou způsobené jen celkem očekávatelnými technickými potížemi. Na nový lunární program také Spojené státy vyčlenily finanční prostředky, což je něco, co ruskému programu zoufale chybí. Silný je také soukromý sektor, především společnost Space X Elona Muska, která se bude na plánech návratu na Měsíc podílet. Ambiciózní je také čínská kosmonautika, pro kterou jsou její pilotované lety otázkou prestiže.
Představa, že kdo vede v „kosmickém soupeření“, ten vede i na Zemi, není jen symbolická záležitost. Je to ukázka technologické vyspělosti a ekonomické síly. Obojí je teď v Rusku spíše na sestupu.
