
Ilustrační foto FOTO: Wikimedia Commons/ Muskimolen/ CC0
FOTO: Wikimedia Commons/ Muskimolen/ CC0

GLOSA / V žádném ze tří let plnohodnotné války na Ukrajině dosud Rusko neobsadilo tolik ukrajinského území jako loni. Zvláště na podzim postupovalo nebývale rychle a obráncům se nedařilo ho zadržet. Počet ruských vojáků zapojených do boje dosáhl 700 tisíc mužů. Jejich územní zisky na konci roku sečetli vojenští analytici a nestačili se divit. Činí něco přes 4150 kilometrů čtverečních.
Jde o těžce představitelné číslo, které vypadá ohromně. Neméně ohromné měly být ruské ztráty, které zřejmě dosahovaly 427 tisíc zraněných a padlých, tedy asi stovky mužů na každý dobytý kilometr čtvereční. Jak si ale představit výsledek jejich úsilí, podpořeného podstatnou částí ruské ekonomiky, ruského rozpočtu a nepřímo vlastně celou ruskou společností? Jak si představit 4150 kilometrů čtverečních?
Cesta míří za polární kruh
Pro získání co nejnázornějšího obrázku se musíme vypravit na sever. Teprve když nastoupíme do letadla a urazíme 3129 kilometrů, budeme mít naději, že pochopíme rozlohu ruských zisků za rok 2024. Dojde k tomu v Severním ledovém oceánu, daleko za polárním kruhem. Tam, kde se nachází norské souostroví Svalbard, neboli po česku Špicberky.
Nemusíme ho procestovat celé. Jeho rozloha je ostatně více než třináctkrát větší než místo, které hledáme. Přistaneme na největším ostrově, jménem Západní Špicberk, ale ani ten Rusové zdaleka nedobyli celý. Až, teple oblečeni, vystoupíme na tamním letišti v městečku Longyearbyen, budeme se muset vydat dál, zhruba řečeno na východ. Bude to krušná cesta divočinou, kterou budeme, soudě podle cestovatelských průvodců, muset absolvovat na sněžném skútru, anebo lodí. Teprve pak konečně dorazíme na poloostrov jménem „Země Olafa V.“ a tam nalezneme naši zem zaslíbenou.
Poloostrov Země Olafa V. je podle průvodců pokrytý v pořadí třetím největším ledovcem Špicberk. Má název „Ledové pole Olafa V.“ a rozlohu přibližně 4150 km čtverečních. Až na něm staneme, budeme konečně stát na oblasti s rozlohou téměř na chlup stejnou, jako má území, které byla armáda Ruské federace schopná díky krvavým obětem svých čtyř set dvaceti sedmi tisíc vojáků dobýt za rok plnohodnotné války na Ukrajině!
Rady pro teplomilné a pecivály
Pokud někdo nemá rád zimu, lze podobná území nalézt i jinde. Ze známějších destinací můžeme nabídnout ostrov Cebu, tedy devátý největší ostrov Filipín, anebo pro pecivály návštěvu Pardubického kraje, pokud si tedy dokážou představit, že osm procent jeho území po roce bojů nadále Rusku vzdoruje.
Nemusíme ale cestovat ani do vzdálených zemí, ba ani do Pardubic, abychom získali plastický obrázek ruských vojenských úspěchů. Rozloha svobodné Ukrajiny bez okupovaných území činila k lednu 2024 více než 550 tisíc kilometrů čtverečních.
Matematika základní školy nám stačí k tomu, abychom si spočítali, že ruská armáda obsadila za celý loňský rok necelé jedno procento této rozlohy. (Pomiňme teď, že Kyjev si vzal od Rusů zhruba deset procent zpět v podobě obsazené části ruské Kurské oblasti.)
Jednoduchá kalkulace nám říká, že pokud se Rusům v letošním roce 2025 a v dalších letech bude nadále dařit srovnatelně jako loni, obsadí území Ukrajiny za více než sto let a ztratí při tom téměř 44 milionů vojáků.
Otázkou zůstává jen to, jestli tou dobou bude na Špicberkách ještě přítomen onen ledovec, aby budoucím generacím, coby němý svědek, připomněl počátky Putinových válečných úspěchů na Ukrajině.