NIkolaj Patrušev FOTO: Duma.gov.ru / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: Duma.gov.ru / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
Nikolaj Patrušev, o němž se ve světě hovoří jako o „dvojce za Putinem“, tedy jako o muži, jenž by v případě diktátorovy smrti či dlouhodobé nemoci nastoupil na jeho místo v Kremlu, poskytl rozhovor týdeníku a zároveň serveru Argumenty i fakty. Názory tohoto dlouholetého pracovníka KGB nejsou nijak překvapivé, drží oficiální moskevskou linii. S ohledem na jeho postavení v mocenské hierarchii Kremlu však rozhodně stojí za pozornost.
Patrušev, který je v současné době generálním tajemníkem Bezpečnostní rady Ruské federace, hned v úvodu rozhovoru dává jasně najevo, že stále žije v době bipolárního světa, v němž na jedné straně stály Spojené státy americké a na druhé Sovětský svaz. „Styl Anglosasů se po staletí nezměnil. A tak dnes dál diktují světu své podmínky a bouřlivě pošlapávají suverénní práva států. Své činy zakrývají slovy o boji za lidská práva, svobodu a demokracii a ve skutečnosti realizují doktrínu zlaté miliardy,“ tvrdí tento bývaly „kágébák“.
A jako kdyby vystřihl frázi z nejhlubšího dna studené války, přidává: „Aby se zvýšil blahobyt hrstky magnátů v City of London a na Wall Street, vlády Spojených států a Anglie, ovládané velkým kapitálem, vytvářejí ve světě ekonomickou krizi, která zahubí miliony lidí v Africe, Asii a Latinské Americe.“
Kromě chamtivých magnátů z Wall Streetu se v rozhovoru objevil i evergreen nedávných měsíců – totiž covid. „Někteří odborníci vyjadřují názor na umělou koronavirovou infekci v domnění, že mohla být vytvořena v laboratořích Pentagonu za asistence řady významných nadnárodních farmaceutických společností. Do této práce byly zapojeny fondy Clintona, Rockefellera, Sorose a Bidena,“ vážně tvrdí muž, který by v případě potřeby nahradil samotného Putina. Podle jeho mínění západní medicína praktikuje genetické inženýrství a syntetické biologie, čímž se „stírá hranice mezi umělým a přirozeným“.
Představitel státu, který před třemi měsíci rozpoutal největší ozbrojený konflikt v Evropě od konce druhé světové války se ohrazuje proti tomu, že je Rusko v zahraničí nazýváno teroristickou zemí. „Dnes je snazší říci, která z největších mezinárodních teroristických organizací nevznikla s americkou pomocí. Spojené státy je široce využívají jako nástroj geopolitické konfrontace, včetně naší země. Ví se také o vřelých vztazích Washingtonu s neonacistickými násilníky na Ukrajině,“ zmínil Patrušev opět USA, které jsou pro něj optikou dávných let stále jediným protivníkem, ale zároveň i partnerem pro globální jednání v rozděleném světě.
Na otázku ohledně denacifikace pak odpověděl: „Rád bych se zeptal Američanů, jaký je rozdíl mezi neonacistou, který střílí do lidí v supermarketu, a azovskými ozbrojenci, kteří každý den, rok co rok ponižují a ničí civilní obyvatelstvo Donbasu.“ A denacifikaci, tedy termín, který z úst ruských okupantů zaznívá prakticky denně, vysvětluje pomocí historického exkursu do doby Postupimské konference. „Denacifikace znamenala řadu opatření. Kromě potrestání nacistických zločinců byly zrušeny zákony Třetí říše, které legalizovaly diskriminaci na základě rasy, národnosti, jazyka, náboženství a politického přesvědčení. Nacistické a militaristické doktríny byly odstraněny ze školní výuky. Naše země si takové cíle stanovila v roce 1945 a stejné cíle si klademe i nyní, osvobozujíce Ukrajinu od neonacismu. Nicméně v té době s námi byly Anglie a USA. Dnes tyto země zaujaly jiný postoj, podporují nacismus a jednají agresivně proti většině zemí světa.“ O tom, že jediným světově uznaným agresorem v této válce je Rusko, z jeho úst nepadlo ani slovo.
Podle redaktora někteří Rusové vyjadřují obavy z toho, že „speciální operace na Ukrajině má zpoždění“. Tyto své rozrušené spoluobčany Patrušev uklidňuje: „Nestíháme termíny. Nacismus musí být buď stoprocentně vymýcen, nebo se za pár let objeví v ještě ošklivější podobě. Všechny cíle stanovené prezidentem Ruska budou splněny. Nemůže to být jinak, protože pravda, včetně historické pravdy, je na naší straně.“
Patrušev v rozhovoru také říká, že si Rusko může „dovolit takový luxus jako bojovat ze soucitu. Soucit, spravedlnost, důstojnost jsou mocné sjednocující myšlenky, které jsme vždy kladli a budeme klást do popředí.“ Zda se soucit, spravedlnost a důstojnost projevují v agresi na Ukrajině vražděním bezbranných civilistů, znásilňováním žen a dětí, krádežemi a rabováním, už nevysvětlil.
Svou nenávist vůči NATO pak prezentoval vyjádřením, že „NATO není obranným, ale čistě agresivním útočným vojenským blokem, vstup do něj znamená automatický převod významné části jeho suverenity na Washington. Pokud se vojenská infrastruktura aliance rozšíří na území Finska a Švédska, Rusko to bude vnímat jako přímé ohrožení vlastní bezpečnosti a bude povinno reagovat.“
Na otázku, v níž mu redaktor připomněl, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj prohlásil, že Rusko bude muset Ukrajině zaplatit reparace, naprosto vážně odpověděl: „Je to Rusko, kdo má právo požadovat reparace od zemí, které sponzorovaly nacisty na Ukrajině, a zločinného kyjevského režimu. A samotný ukrajinský lid si zaslouží reparace od hlavních podněcovatelů konfliktu, tedy Spojených států a Anglie, kteří nutí Ukrajince bojovat, podporují neonacisty, zásobují je zbraněmi, posílají své vojenské poradce a žoldáky.“
