Mezi Ruskem, jaké bylo, když slavilo minulého silvestra, a Ruskem v závěru letošního roku leží světy. Ani loni nebylo Rusko demokratickým, natož prosperujícím státem, často bylo terčem oprávněné kritiky a objektem všelijakých sankcí, ale přece jen bylo pokládáno za pravoplatného člena lidského společenství, každopádně za světovou velmoc. Dnes se o tom nedá mluvit ani ve vtipu.

Země blízko pólu je dnes dokonalým prototypem geopolitického štvance. Nejde jen o takřka neprodyšné sankce uvalené na něj celým západním světem, jde o zpochybnění samotného jeho nároku na členství v mezinárodních organizacích, na účast v rozhodování o důležitých věcech tohoto světa. Západní státníci se štítí svých ruských kolegů, jako kdyby se báli nákazy prašivinou nebo vzteklinou. To všechno způsobila „zvláštní vojenská operace“, jak se v Rusku povinně říká nehorázné agresi proti Ukrajině vedené s dlouho nevídanou brutalitou vůči cizím a svým, vůči materiálním statkům, kulturním výdobytkům, základním civilizačním hodnotám.

Dále čtěte

Je tu Týdeník FORUM. Podívejte se do Dezolandu, kde slaví Vánoce Zwyrtek Hamplová

Jako tradičně, i dnes si můžete přečíst s předstihem digitálně Týdeník FORUM. Pokud ještě nemáte předplatné, změňte to ZDE.

Neuvěřitelné pohrdání hodnotou lidského života, které agresor demonstrativně dává na odiv, doslova vyrazilo lidstvu dech. Někdy se zdá, že kult smrti a destrukce, který ruská společnost okatě vyznává, je pro ni jakýmsi „uměním pro umění“, neboť skoro po roce krvavého tažení nikdo z povolaných nedokázal aspoň trochu srozumitelně formulovat cíle, kvůli nimž ruští vojáci zabíjejí a umírají na ukrajinské půdě. Přece nelze brát vážně fantom Ruského světa, o němž stejně nikdo nic bližšího neví, jako konkrétní projekt budoucnosti.

Za necelý rok vyhřezly napovrch dlouho tušené, ale zdárně tutlané pravdy. Třeba ta, že ruské národní hospodářství vůbec není tím obávaným gigantem, který se dme vnitřní silou, nýbrž obrem na hliněných nohou. Po západních společnostech, jež svorně z Ruska odešly, zůstala opravdová poušť. Ukázalo se, že Rusko není schopno samostatně vyrábět téměř nic, pokud to zrovna neukradne v cizině v rámci tzv. „alternativního dovozu“. Státní duma, pokud zrovna nezavádí drakonická represivní opatření, řeší, kde země sežene nejzákladnější technické díly – a nejedná se jen o čipy či vysoké technologie, ale třeba o obyčejné hřebíky, které, jak se oficiálně přiznalo, Rusko neumí vyrábět. Jeho průmysl řeší problém nedostatkového zboží jednoduchou „kanibalizací“ existujícího parku, kupř. rozebíráním starých letadel na součástky. Občas z Ruska doléhá velké bubnování – to úřady oznamují nějaké úžasné průmyslové novinky, automobily či drony – jenže se vždy jedná o čínské nebo íránské výrobky opatřené nálepkou v ruštině. Například nový Moskvič je právě až na logo celý čínský.

Dále čtěte

Chcete pochopit, co se děje v Rusku? Nesmíte minout tyto knihy

Agresivní konflikt Ruska proti Ukrajině. Válka nedaleko od našich hranic. To je realita současnosti, která je ale ve skutečnosti pokračováním…

Zveřejňovat statistické údaje o stavu ekonomiky je nyní zapovězeno, ale i ty střípky, které ze sebe občas vycedí Rosstat, svědčí o tom, že Rusko se nachází v recesi, která je jen synonymem totálního propadu. A hlavně žádná pozitivní změna se nedá očekávat: světlo na konci tunelu je vypnuto kvůli nedostatku elektřiny a ukradeným kabelům. Propagandistická show (a ruská televize již nic jiného nevysílá) sice tvrdí, že Britové dávno přešli na psí žrádlo a Němci se houfně stěhují do Kaliningradu, aby si zachránili holý život, ale ve skutečnosti hladem a zimou trpí především ruské obyvatelstvo.

Velkým překvapením pro svět a ledovou sprchou na hlavy proruských „užitečných idiotů“ byla zpráva o skutečném stavu ruské armády. Pyšnila se označením „druhá nejsilnější armáda světa“, po roce bojů se však ukázalo, že se měl na mysli třetí svět – ten rozvojový. Hanebné porážky jejích vojáků hned v prvních ofenzívách byly zpočátku přisuzovány nedostatečnému technickému vybavení a pak i západní zbrojní pomoci Ukrajině, jenže celá pravda to není. Zbraně u Rusů byly a nějaké ještě jsou – co scházelo, schází a bude scházet, je vědomí cíle nesmyslného tažení. Plán, který se mění podle reálného stavu na bojišti, takovým cílem rozhodně není.

V prvních dnech vpádu se rádoby odborníci na válku předháněli v předpovědích, jak brzy bude muset Ukrajina hodit ručník do ringu. Dnes už experty ani tolik nezajímá Putinův osobní osud. Kdo s hanbou opustil politickou forbínu, jako by tam nikdy nebyl. Do dějin nevstoupí jako „geniální stratég“, jímž naštěstí nikdy nebyl, nýbrž jako velký zločinec, který svou nebetyčnou tupostí přispěl a ještě přispěje k zániku své říše. Beztak jeho impérium nemá žádné historické oprávnění. Jaká bude podoba postříšského prostoru, to je otázka, nad kterou si nyní experti lámou hlavu. Letošek byl první smolný rok v novějších ruských dějinách, ale poslední určitě nebude.