Stranu Jabloko nevyřadili z voleb proto, že by se jí ruská moc bála. Důvodem je podle ruského exilového sociologa Igora Eidmana hlubší proměna celého politického systému. Ten se podle jeho slov „očividně řítí do toho nejkrutějšího sovětského totalitarismu“. Eidman to píše ve svém příspěvku na Telegramu, kde analyzoval současnou situaci v Rusku v širším historickém kontextu.

„Jabloko bylo z voleb staženo vůbec ne proto, že se ho vláda údajně bála. Prostě se v Rusku mění politický systém, očividně se řítí do toho nejkrutějšího sovětského totalitarismu,“ říká Eidman v úvodu svého komentáře.

Sociolog, který žije v exilu v Německu a dlouhodobě patří ke kritikům Kremlu, přirovnal současný vývoj k období Sovětského svazu. „V Sovětském svazu disidenti také nepředstavovali žádnou vážnou politickou sílu. Většina obyvatelstva s nimi nesympatizovala a vůbec o nich moc nevěděla,“ připomíná Eidman.

Dále čtěte

Máte dost toho, jak se Babišova vláda chová k prezidentovi? Podpořte Petra Pavla plakátem

Vláda útočí na prezidenta a ministr zahraničí Petr Macinka mu vyhlásil válku, kterou sice prohrává, poškozuje ale celou naši zemi.

„Vlády je nepouštěly k politice a vůbec k legální veřejné činnosti ne proto, že by se bály, ale kvůli specifice totalitního systému, který předpokládal ‚ideově-politickou jednotu sovětského lidu‘,“ říká sociolog.

V tomto systému byli lidé mimo hlavní proud automaticky vylučováni. „Ti, kdo nepodporovali státní politiku, byli automaticky prohlášeni za ‚odštěpence‘, a ti, kdo jí odporovali, za zločince. Přibližně tak je to nyní i v putinovském totalitním Rusku.“

Eidman nicméně upozorňuje, že se dnešní režim z kolapsu SSSR poučil. „Kreml si kdysi vzal ponaučení z krachu sovětského totalitarismu, který dlouhá léta nepřipouštěl legální opoziční činnost a proto proti ní neměl imunitu,“ vysvětluje autor. Z tohoto důvodu podle něj v minulosti existoval jistý prostor pro kontrolovanou opozici. „V dobách Surkova (Vladislav Surkov byl vlivný Putinův poradce) a později raného Kirijenka (Sergej Kirijenko je bývalý premiér a dnes řídí propagandu) vnímaly úřady opozici jako choroboplodné zárodky, smrtelně nebezpečné v případě epidemie, ale potřebné v oslabené podobě jako vakcína, která umožňuje vyhnout se skutečně vážné nemoci,“ popisuje Eidman.

Tato strategie měla podle něj sloužit k bezpečnému zvládání nespokojenosti. „S pomocí takové opozice pára nespokojenosti rychle odcházela do píšťaly. Každý, kdo vstoupil na politickou scénu, se automaticky stal účastníkem tohoto představení, i v rozporu s vlastní vůlí,“ konstatuje sociolog.

Dále čtěte

Staňte se členy Klubu FORUM. Demokracie není samozřejmost

Jsou chvíle, kdy nestačí jen číst zprávy. Jsou chvíle, kdy cítíte, že chcete být víc než jen pozorovatelem. Jsou prostě…

Dnes je podle Eidmana všechno jinak. „Nyní už není žádného rozporu: všichni herci musí mluvit jedním hlasem, o jednom a témž. Země se vrací ke klasickému totalitarismu stalinského typu,“ varuje. S tím podle něj přijde i změna v kremelské administrativě. „Myslím, že brzy po volbách je pošlou na politické smetiště,“ předpovídá Eidman.

V závěru své analýzy Eidman odhaduje i další vývoj. „Pokud Putin zůstane u moci, definitivně předá zemi různým čekistickým a jiným silovým bandám, které budou muset sevřít společnost železnými rukavicemi, provést kampaň politického teroru, mobilizace a militarizace všech stránek života pro nekonečnou totální válku,“ uzavírá sociolog.