Paul Warburg, nezávislý americký geopolitický analytik, ve svém komentáři na YouTube varuje, že ruská ekonomika se ocitla ve stejné smrtelné pasti, do níž se ve druhé světové válce dostalo nacistické Německo. Je takového druhu, že ní v podstatě není úniku.

Warburg začíná historickým srovnáním. Německo vstoupilo do druhé světové války s vojenskými výdaji na úrovni 25 procent HDP. Jak válka pokračovala, rostlo i číslo. Stouplo na 40, pak na 75 procent. Nacisté tomu říkali totální válka.

„Nešlo jen o to, že vojenské výdaje rostly, i když rostly hodně,“ vysvětluje analytik. „Problém byl, že jak válka pokračovala, civilní sektory přestávaly být ziskové. Ekonomika přestávala fungovat. Německo začalo kanibalizovat sektory, které ještě fungovaly, a nutilo je do válečné výroby.“ Výsledek byl nevyhnutelný: buď vyhrát válku, nebo ztratit zemi.

Dále čtěte

Staňte se členy Klubu FORUM. Demokracie není samozřejmost

Jsou chvíle, kdy nestačí jen číst zprávy. Jsou chvíle, kdy cítíte, že chcete být víc než jen pozorovatelem. Jsou prostě…

A přesně v takové pasti se teď podle něj nachází Rusko.

Moskva oficiálně přiznává vojenské výdaje ve výši 7 až 7,5 procenta HDP. To je víc než dvojnásobek amerických tří a půl procenta, ale na první pohled stále daleko od těch německých 75 procent za druhé světové války. Warburg ale upozorňuje, že skutečné číslo je úplně jiné. „Rusko dělá vše pro to, aby pravda nevyšla najevo,“ říká. „Chce, aby svět věřil, že jejich válka je udržitelná, a tím odradit ostatní od podpory Ukrajiny.“

Klíčová je v tomto kontextu otázka kapitálových výdajů. Ruská vláda sice nakupuje vojenský materiál od výrobců, ale nefinancuje výstavbu nových továren a výrobních kapacit. Ty jsou financovány ruskými bankami, které jsou k poskytování úvěrů zbrojním dodavatelům doslova nuceny. Pokud po skončení války – a to je v podstatě jisté – tyto firmy zkrachují, zůstanou banky s nesplatnými úvěry. A ty nakonec zaplatí stát.

„Ruské banky jednoduše nefungují normálně,“ konstatuje Warburg. K dalším skrytým výdajům patří i odměny vojákům vyplácené z regionálních rozpočtů, z nichž mnohé jsou již dnes de facto v bankrotu a jsou zásobovány federálními přesuny peněz.

Dále čtěte

Medveděv halucinuje o upadající Evropě a umírajícím banderovském režimu. Asi dlouho neviděl Rusko

NÁZOR / Někdejší politická veličina odsunutá potupně na vedlejší kolej, Dmitrij Medveděv, o sobě zase dala vědět. Jistě své stoupence,…

Po zohlednění všech těchto položek Warburg odhaduje skutečné ruské vojenské výdaje na 15 až 20 procent HDP. A to zatím nezahrnuje možný pokles ekonomického výkonu. Rusko totiž dosud udržovalo zdání prosperity dvěma způsoby: čerpáním ze státních rezerv a příjmy z exportu ropy a zemního plynu. Rezervy jsou nyní v podstatě vyčerpány. Příjmy z energií zase systematicky decimuje Ukrajina, která opakovaně útočí na exportní terminály na Černém a Baltském moři. „Rusko přichází o příjmy, jeho výdaje rostou a nemá z čeho čerpat,“ říká Warburg. „Za takových podmínek se může podíl vojenských výdajů na reálné ekonomice rychle přiblížit třiceti nebo čtyřiceti procentům.“

Na to, že průměrní Rusové začínají tušit, co se děje, poukázal nedávný incident. Začátkem dubna způsobila technická závada při blokování VPN krátkodobý výpadek bankovního systému. Lidé mohli platit jen hotovostí. „Okamžitě se začaly šířit spekulace, že ekonomika se zhroutila a vláda zabraňuje výběrům z bank,“ popisuje Warburg. Ruská vláda sice závadu rychle odstranila, takže panika nestihla přerůst v protesty, ale Warburg vidí v celé epizodě symptom. Podíl problémových úvěrů v ruském bankovním sektoru dosáhl 11 procent celkového korporátního dluhu. Dostal se tedy přes desetiprocentní práh, který ekonomové považují za signál systémového rizika.

Dále čtěte

Nová kniha Paměti národa připomíná odvahu odbojářů. Na našem e-shopu najdete i další silné příběhy

Paměť národa dlouhodobě shromažďuje svědectví lidí, kteří zažili dramatické okamžiky moderních dějin. Z jejich vyprávění vznikají knihy, které připomínají odvahu,…

Warburg přitom neočekává dramatický kolaps ve stylu Velké hospodářské krize konce 20. let minulého století. Pravděpodobnější mu připadá japonský scénář 90. let, totiž že banky přežijí díky státní pomoci, ale ekonomika se zastaví na místě. Bez pádu, ale také bez růstu. Stagnace je přitom pro Rusko ve svém důsledku katastrofou.

„Rusko si japonský scénář nemůže dovolit z jednoho prostého důvodu, totiž že vede aktivní válku, která každý rok likviduje velkou část HDP,“ podotýká analytik. „Čím déle válka trvá, tím větší část ekonomiky musí Rusko obětovat vojenskému stroji. Čím větší část ekonomiky pohltí válka, tím víc potřebuje Rusko válku vyhrát, jinak přijde o vše. A tak výdaje rostou dál.“

Německo po druhé světové válce aspoň dostalo Marshallův plán. Rusko na podobnou solidaritu spoléhat nemůže.