NÁZOR / Ruský dobrovolnický sbor a Legie svobody Ruska bojující na straně Ukrajiny provedly úspěšnou akci v oblasti Bělgorodu. Je třeba ji zhodnotit jak z vojenského, tak z politického hlediska. Z vojenského hlediska šlo o výpad posílené motostřelecké roty s průzkumnými a sabotážními úkoly. O obsazení Bělgorodské oblasti pochopitelně nebyla řeč. Vojenské úspěchy této akce jsou však evidentní.
Malá, ale dobře vybavená a motivovaná jednotka dokázala nerušeně vstoupit na ruské území, zapojit se do boje, způsobit ztráty ruským pohraničníkům, zničit pohraniční kontrolní stanoviště, zmocnit se trofejí jednotek FSB a předvést úspěšné manévrování v týlu ruských sil. Přitom tito vojáci výborně manévrovali, spolupracovali s bezpilotními letouny a dalšími silami a prostředky, splnili své úkoly a vrátili se na území Ukrajiny téměř beze ztrát.
Tyto jednotky dokázaly překonat tzv. obléhací linii, na jejíž výstavbu bylo jen v Bělgorodské oblasti vynaloženo 10 miliard rublů, odhalily nedostatečnost systému ruské obrany a týlového zabezpečení a schopností reakce ruských orgánů na takové hrozby. Stačí říci, že úřady Bělgorodské oblasti byly nuceny vyhlásit evakuaci obyvatel devíti osad. Největším vojenským úspěchem tohoto nájezdu bylo přeskupení sil a prostředků ruské armády v této oblasti.
Podle některých zpráv se jedná o přesun nejméně dvou brigád, a protože na ruském území v současné době v podstatě nezbyly žádné bojeschopné jednotky a útvary ani pro jejich předvádění na vojenských přehlídkách, a to nejen pro obranné účely, přesun se provádí z území Ukrajiny. V důsledku toho, pokud se jedné rotě podařilo z fronty odsunout dvě brigády, je to obrovský vojenský úspěch. A z fronty jsou již stahovány jednotky k obraně Brjanské a Kurské oblasti.
K tomu ještě připočteme:
Mluvíme pouze o Bělgorodské oblasti, zatímco s Ukrajinou hraničí šest ruských oblastí, tudíž takové nájezdy jsou významnou příležitostí k poskytnutí bojové podpory plánované ofenzivě ukrajinské armády.
Není jasné, jak mohou tyto ruské brigády vytvořené z branců a mobilizovaných Rusů čelit akcím malých mobilních skupin vytvořených z profesionálních, dobře motivovaných a vybavených lidí podporovaných zpravodajskou a dalšími druhy bojové podpory.
Náčelník generálního štábu pozemních sil ruské armády generálplukovník Alexandr Lapin se hodí na cokoli jiného, jenom ne na zastrašování nepřátel „velkého Ruska“. Zbytek účinků a důsledků tohoto nájezdu přesahuje vojenský rámec.
Za prvé se ukázalo, že dobrovolnické jednotky Rusů bojujících na straně Ukrajiny za svobodu Ruska nejsou falešné, ale jedná se o skutečnou sílu schopnou sehrát svou roli při osvobozování Ruska nejen od Putinova režimu, ale od celého „ruského světa“.
Navzdory tomu, že mnozí členové těchto jednotek byli kdysi zapojeni do ruských nacionalistických organizací a jako takoví byli odmítnuti ruskými liberály, jsou to právě tito lidé, kteří nyní nastolují otázku práva na svobodu pro ruský lid a pro ostatní národy Ruska.
Za druhé, tyto jednotky jsou nyní schopny přehodnotit plány a zamíchat kartami celé ruské imperiální opozice. Je zcela pozoruhodné, že lidé, kteří se chopili zbraní, prolili krev a položili životy, tak nečiní za falešné představy, za federalizaci, státní rady atd., ale výhradně za SVOBODU.
Za třetí, nájezd jedné roty ukázal nejen absolutní neschopnost ruských úřadů zorganizovat obranu ruského území, jak o tom tolik hovořily, ale naopak.
Ruské úřady ukázaly, že budou chránit Rusy v Rusku stejným způsobem, jakým je chránily v Mariupolu, Bachmutu a dalších ukrajinských městech. Je příznačné, že při nájezdu ruských osvobozeneckých jednotek nebyl zabit ani jeden místní obyvatel a nebyl poškozen žádný civilní majetek. Jaký to rozdíl proti záměrnému ničení ukrajinských civilních objektů ruskými agresory.
Za čtvrté, jedna posílená motostřelecká rota dokázala na nějakou dobu ochromit kremelskou propagandu, změnit program a zaskočit ji. Ruská propaganda totálně selhala a nezareagovala. Ruskému publiku nebyl předložen ani jeden „ukřižovaný chlapec“, ani jeden „zločin extremistů – banderovců“.
Za páté, tato skvělá akce vnesla zmatek do již tak vratkých kremelských řad. Aktivita Prigožina, Putinova hloupost, chytání branců i pod hrozbou násilí, výzva, aby Navalného příznivci, mezi nimiž je mnoho mladých lidí, vyšli 4. června protestovat – to vše svědčí především o úpadku ruské moci. Obvinění ministerstva obrany ze strany gubernátora Bělgorodské oblasti Gladkova dále ukazují kolaps systému řízení státu.
Za šesté je pozoruhodná reakce místního obyvatelstva. V podstatě se ukázalo, že je zcela neutrální. Nikdo se nehrnul na obranu vlády. Nikdo nebyl nadšen vyhlídkou na osvobození.
Zatímco na Ukrajině jsme viděli aktivitu obyvatelstva při vytváření jednotek územní sebeobrany, v téže Bělgorodské oblasti se o to úřady pokusily, a dokonce nějak oznámily, že byly vytvořeny, ale samozřejmě nevydaly zbraně. Úřady se ani nebojí, že by se lidé obrátili proti nim. Úřady se prostě bojí rozbujelé kriminality a naprosté destabilizace situace v takovém případě.
Za sedmé, a to je možná nejdůležitější, se ukázalo, že moc v Rusku ve skutečnosti nestojí na moci, kterou nemá, ale na poslušném lidu, kterého má zatím dostatek. To však může brzy skončit. Jakýkoliv organizovaný pokus nespokojených obyvatel otevřít v současné situaci druhou frontu na osvobození Tatarstánu, Baškirska, Čečenska nebo kterékoli jiné oblasti Ruska se pak nesetká s aktivním odporem Moskvy. Bude znamenat začátek skutečné přeměny Ruska v normální stát. Západ by to měl konečně pochopit.
Je načase podpořit rozhodný protiútok Ukrajiny proti ruským okupantům a zapojit do něj skutečné svobodné síly v Rusku – Sjezd lidových poslanců, Fórum svobodných národů a všechny ty, kteří jsou připraveni za svobodu skutečně bojovat, nikoli o ní pouze mluvit.
Autor je bývalý důstojník, nyní ruský podnikatel žijící v České republice.