Většina Rusů podporuje autoritářský Putinův režim i válku Ruska proti Ukrajině. FOTO: Wikimedia Commons / CC BY-SA 2.0
FOTO: Wikimedia Commons / CC BY-SA 2.0
GLOSA / Proč jsou Rusové, žijící v chudobě a krvi, stále přesvědčeni, že Rusko je velké a neporazitelné? Právě proto. Protože žijí v chudobě a krvi. Zdá se vám to paradoxní? Ve skutečnosti to má přímou souvislost s jejich vnímáním vlastní země. Zamysleme se nad tím. Rusko je nejbohatší země světa, má tolik přírodních zdrojů, že by se z celého Ruska dala udělat Dubaj, ale lidé se stále ohřívají v mrazu dřevem, přestože žijí v plynové velmoci. Rusové mají pocit, že jsou velcí, protože dokážou vydržet hlad a chudobu po celá léta. To je pro ně zdrojem hrdosti a dávají to najevo jako důkaz, že je nic nezlomí. Říkají, že nikdo na jejich místě by v takových podmínkách nepřežil, ale oni ano. A jsou na to patřičně hrdí.
Už nejednou jste viděli, jak ruští politici hlasitě a se vztyčenou hlavou prohlašují, že protiruské sankce, zavedené kvůli rusko-ukrajinské válce, jsou bezvýznamné a neúčinné. Představte si, že by nějaká evropská země byla omezena stejným balíkem sankcí jako Rusko. Lidé by začali okamžitě kvílet a aktivně vyjadřovat svou nespokojenost, což by vládě způsobilo spoustu problémů. Na Rusko to však funguje opačně: čím silnější je tlak, tím více toho vydrží a zvedá hlavu ještě výše, aby ukázalo, jak jsou země, které sankce zavedly, ve srovnání s Ruskem bezvýznamné a slabé.
V Rusku jsou porušeny příčinné vztahy a ze svých problémů vždy obviňuje ty, kteří sankce zavedli, nikoli ty, kvůli kterým byly na Rusko uvaleny. Po Trumpových hrozbách uvalit na Rusko drtivé sankce se začalo mluvit o tom, že se toho Putin bojí. Bojí se jen o sebe, lidé ho nezajímají a na potlačení případné nespokojenosti mu stačí policie. Ale i kdyby Trumpovy sankce byly uvaleny, bude to Rusům prezentováno jako pokus zlého Západu zlomit velké Rusko za každou cenu, takže to Rusové musí vydržet kvůli obnovení a budoucnosti svého impéria.
Chápu, někdo by si mohl myslet, že je přece nebetyčná hloupost jíst chleba s plísní, když sedíte na zlatě. Jenže Rusové myšlenku na vlastní hloupost od sebe odhánějí co nejdále a zaštiťují se svou vysokou duchovností. Ve skutečnosti si uvědomují, že lidé na Západě žijí mnohem lépe, závidí jim, a proto kvůli tomu Západ ještě více nenávidí. Aby se Rusové cítili nadřazení lidem na Západě, byly vynalezeny tzv. duchovní hodnoty, boj proti LGBT, zákaz bezdětnosti atd. Závist se tak mění v myšlenku: ano, oni žijí v lepších podmínkách, ale my máme hodnoty a „duchovnost“.
Ve skutečnosti Rusové nenávidí všechno, co je obklopuje, a tuto nenávist si vylévají na ostatních. Nemají nic než svou umělohmotnou duchovnost, které se drží jako záchranného kruhu. Jejich jediným bohatstvím je víra v jejich duchovnost a – ve „Velké Rusko“. Protože pokud ji nebudou mít, nezbude jim už nic. V tom ruským úřadům velmi pomáhá ruská pravoslavná církev v čele s patriarchou Kirillem, který říká, že všechny světské věci jsou bezvýznamné, Rusové půjdou rovnou do ráje, zatímco nemorální Evropané pofrčí ze svých pohodlných domovů rovnou do pekla. Nemají přece duchovnost a víru ve velikost.
Ideologie, která dnes v Rusku panuje, přímo souvisí s ruskou pseudoduchovností. To, co se děje ve válce Ruska proti Ukrajině, to pro Rusy není obyčejná, nýbrž svatá válka. Patriarchu nikdy neunavuje opakovat, že je třeba se modlit za ruské vojáky, ruskou vládu a Vladimira Putina. Ukrajinci si totiž dovolují žít lépe než Rusové, což Rusy přivádí ke vzteku, a chtějí je proto uvrhnout do stejné bažiny. Bylo již zveřejněno obrovské množství telefonických rozhovorů mezi ruskými vojáky a jejich příbuznými, kde vyprávějí, jak se vloupali do prázdných domů civilistů a podrážděně konstatovali, jak dobře si Ukrajinci žijí.
Pod rouškou šíření své duchovnosti („russkij mir“) zakrývají závist a nenávist vůči těm, kteří se odvažují žít lépe než oni. Potvrzením toho, jak je tato „duchovnost“ bezvýznamná a že si Rusové uvědomují své postavení, je to, že jdou do války jen pro peníze, nezajímá je ruský svět a ruská morálka, která je jim vnucována. Jdou za ziskem a trofejemi. V jejich případě jsou trofejemi dokonce i záchodové mísy. Ale Rusové si nedokážou přiznat, že jsou závistiví.
Jak to, že obrovské Rusko závidí mnohem menší Ukrajině? Jste blázni! Rusko je bohatá a silná velmoc! Nikdo v Rusku si přece tu závist vůči Ukrajině nepřizná. Protože kdyby to přiznali, znamenalo by to přiznat, že Rusové jsou horší. A to nemohou udělat. Víra ve velikost Ruska stojí na závisti, zlobě a nenávisti. A také sebenenávisti, která se přelévá na ostatní, protože kromě výše popsaných iluzí Rusové ve skutečnosti nic nemají.
