Ilustrační foto FOTO: Pixabay/lorilorilo
FOTO: Pixabay/lorilorilo
NÁZOR / Recept na neúspěch Ruska jako státu je kombinací umělosti jeho vzniku a iracionality jeho organizace. Kombinace těchto faktorů způsobuje selhání každého státu. Taková je skutečnost.
Co Rusko proti této realitě staví? „Naše země. Naši lidé. Naše pravda.“ A to vůbec není opilecké blouznění, není to plagiát z Německa před devadesáti lety, ale abychom nazvali věci pravými jmény, je to ruský nacismus.
A ten, na rozdíl od většiny ostatních věcí v Rusku, není vypůjčený, ale zcela domácí, dalo by se dokonce říci přirozený. Je to on, kdo po staletí drží nad vodou umělou a iracionální konstrukci Ruska. Přirozená není vůbec na úrovni genetiky nebo eugeniky. V tomto tvrzení není žádná xenofobie. Je bohužel přirozená na úrovni psychologie, jako dynamický stereotyp, a je zafixovaná v mentalitě. Národní charakter je součástí historie národa. Z letopisů ruských dějin a z hlubin ruského života se formovala jeho povaha.
Ruský nacismus se formoval po staletí. Od zničení knížecích demokracií Pskova a Novgorodu přes dobytí Sibiře a genocidu těchto národů až po rozdělení Polska a otrávení východní Evropy ruským duchem. Odtud pochází podstata NAŠÍ ZEMĚ, jejíž hranice nikde nekončí.
Ruské myšlení, zrozené o tisíciletí a staletí později než myšlení obecně, se místo na hledání pravdy soustředilo na hledání ruské ideje, Duše Ruska, a dokonce Nového Ducha. K jeho hlavním protagonistům patří spisovatel Ivan Šmelev, filozof a náboženský myslitel Ivan Iljin, básník a historik Lev Karsavin a další. Právě ruská filosofie dala světu takové velké myšlenky, jako jsou tyto.
Předmětem dějin nejsou jednotlivci, ale kolektivní osobnosti. A současná inteligence není ve své mase od těchto myšlenek daleko. Takto se formovala NAŠE PRAVDA.
Staleté tradice otroctví, poddanství, utrpení, znásobené nevědomostí, vytvořily absolutní psychologickou závislost člověka na státu, milujícího a nenávidějícího podle diktátu moci. Takového člověka je snadné o čemkoli přesvědčit, vnutit mu jakékoli hodnoty. A nejdůležitější z nich je pro něj suverenita, a dokonce „naše historická území, která k nám přiléhají“. A to jsou NAŠI LIDÉ s NAŠÍM RODNÝM VĚDOMÍM.
Ruský nacismus je nevědomost rozpuštěná v rozlehlém prostoru. Je, jako všechno v Rusku, iracionální.
Německý nacismus, navzdory svému zločinnému charakteru, stejně jako italský fašismus, byly diktaturami vývoje. Diktatury postavily dobré silnice, zavedly proudová letadla a vlastními silami téměř vytvořily atomovou bombu.
Ruský nacismus je věčnou diktaturou degradace, která se vyvíjí jen díky výpůjčkám a setrvačnosti světového pokroku. Zároveň se však dnes formuje jedinečný fenomén.
Na Ukrajině se ruský nacismus střetl nejen s místními ozbrojenými silami, ale také s ruským nacionalismem. A ať jsou dnes síly ruského nacionalismu nesrovnatelné s možnostmi ruského nacismu, dává to šanci. Šanci pochopit zjevné pravdy.
Hlavní hrozbou přicházející z Ruska není ani tak Putin, ale ruský nacismus. Hlavní nadějí, že na území současného Ruska bude šance na normální život, je rozdrobení zformovaného Zla, vytvoření nezávislých států, především ruských, v nichž ruský člověk poprvé v dějinách bude moci vyvážit své vědomí na svých racionálních územích.
Je načase rozloučit se s iluzemi, že ruský nacismus podléhá reformě. Ruský nacismus poměrně snadno a rychle překonává jakékoli pokusy o uspořádání normálního života na tomto iracionálně obrovském území.
Cesta z ruského nacismu vede výhradně do jiných identit, včetně ruské. Jakékoli pokusy ruských opozičních politiků o zachování Ruska v jeho současných hranicích jsou snahou o zachování tohoto systému s nikterak altruistickými motivy. A zakonzervované velké Rusko je a bude zatíženo pouze velkými katastrofami.
Autor je ruský podnikatel žijící v České republice.
