Profesor Permské státní univerzity a fyzik Anatolij Borisovič Volincev napsal dopis kremelskému vůdci Vladimiru Putinovi. Navrhuje v něm jaderný úder na území Ukrajiny. Tvrdí, že taková nutnost již dávno nastala a není možné otálet. Podle Volinceva by „jemné a delikátní“ jaderné zbraně byly pro Rusko velkým přínosem. List Novaja Gazeta s ním o tématu udělal rozhovor.

Novaja Gazeta přináší jeho charakteristiku. Prý není žádný „krvežíznivý lidumil“. Z kladených otázek je ale zjevně znát jistá ironie ze strany tazatelů.

„Má krásný dům, sbírku obrazů, děti, vnoučata. Má velmi rád svého jezevčíka a chybí mu kočka, která nedávno zemřela. Jeho první žena byla vážně nemocná a před několika lety zemřela. Dlouho se trápil, pak potkal novou lásku a v jejich rodině, kde se všichni milují a chrání, hned přibylo dětí a vnoučat.“

Nejdřív profesor líčí, proč je stoupencem jaderného útoku.

„Navrhuji, aby prezident i naše ruská komunita zvážili možnost a účelnost použití jaderných zbraní během speciální vojenské operace. Aby bylo možné rychleji a správněji dosáhnout všech cílů. Faktem je, že speciální vojenská operace probíhá již dva a půl roku, a situace na frontě se stala tak viskózní a vleklou. To znamená, že nedochází k žádným velkým průlomovým vojenským akcím. Boje se vedou zpravidla prostřednictvím krátkých výpadů z naší strany a protiútoků z ukrajinské strany. Nyní je samozřejmě převaha na naší straně, ale postupujeme poměrně pomalu. A lidé mají otázku: kdy skončíme a dosáhneme toho, co jsme chtěli? To je především.
Za druhé, musíme snášet teroristické útoky na náš hluboký týl a tyto útoky jsou organizovány vlastně Západem, s pomocí západních zbraní, s pomocí jejich zpravodajských prostředků, vlastně za přímé účasti kolektivního Západu. A my na to nereagujeme. A tady mají lidé otázku: proč nereagujeme správně, vždyť jsme jaderná velmoc?“

Podle Volinceva „se nabízí, že bychom nějakým způsobem přímo ovlivnili infrastrukturu západních zemí, které jsou téměř přímo zapojeny do konfliktů“.

Klasická válka mu už nepřijde dostatečně účinná.

„Musíme přerušit tok zbraní a dalšího materiálu a vybavení, které umožňují existenci ukrajinského režimu. Protože, jak jsem uvedl ve svém dopise, nemluvíme jen o zbraních. Mluvíme o průmyslovém vybavení, včetně transformátorů pro elektrické rozvodny, které ničíme. Obnovují je, oživují je, znovu to funguje. Samozřejmě ne všechno, co jsme zničili, se dá obnovit, ale bohužel se jim toho podaří hodně.“

Z vhodných cílů považuje za nejdůležitější Beskydský tunel na západě Ukrajiny, který má kapacitu až sto železničních vlaků denně.

„Podle mých odhadů budou pro Beskydský tunel stačit jednotky kilotun. A je žádoucí použít takovou munici, jejíž hlavní aktivní složkou je termojaderná reakce. Tedy malé vodíkové bomby. Ano, určitá radioaktivita bude vyvolána. Ale je to možnost, která nezanechává velké radioaktivní zamoření atmosféry a zatížení půdy,“ tvrdí profesor.

Další pasáž rozhovoru, která se týká civilních obětí, vypadá takto:

Kolik lidí navrhujete zabít „malou“ a „šetrnou“ vodíkovou bombou? Sto tisíc, třicet tisíc?

Opakuji, že vycházím z toho, co se nyní děje ve frontové zóně. Ve srovnání s tím je to mnohem méně. A mnohem méně než naši civilisté umírající při teroristických útocích na naše mírová města.

Ale jistě jste si spočítal, kolik lidí by muselo zemřít, abyste dosáhl cíle, o kterém mluvíte, že?

Víte…

Ve svém dopise Putinovi píšete, že Beskydský tunel je v opuštěné oblasti. Podíval jsem se na mapu, v okolí jsou osady: Lavočnoje, Župany, Verchnyj Studenyj, Nižnyj Studenyj… V okolí je spousta osad.

Chápu, že poblíž něco bude.

Dva kilometry daleko.

Dva kilometry, rozumím. Ale opakuji, musíme jednat jemně, opatrně: zakopanou municí omezené síly, aby se tunel propadl v důsledku seismické vlny hluboko ve skalách.

A lidé žijící v blízkosti tunelu zemřou. Je to tak?

Ano, budou oběti. Neřeknu vám, kolik jich bude, a nikdo vám to neřekne. Ale dá se to udělat s minimálním narušením.

Kromě tunelu by chtěl Volincev ničit i mosty. Na oběti není podle něj třeba brát velký ohled.

„Oběti budou minimální, protože můžeme zničit mostní podpěry dostatečně daleko od břehu. Lidé to samozřejmě nebudou mít jednoduché. A jak těžké je to pro naše lidi nyní? Jak civilistům, tak vojákům bojujícím v SVO? (speciální vojenská operace, oficiální označení pro vpád na Ukrajinu, pozn. red.) Dobře, ale můžeme nějak dosáhnout svých cílů, aniž bychom se vůbec dotkli ukrajinského obyvatelstva? Vždyť je tam spousta ruskojazyčného obyvatelstva a ti lidé teď také umírají… Chci vám říct, že… Pokud použijeme jadernou medicínu… Víte, medicína se od jedu liší dávkou. Jed způsobuje škodu. Můžete otrávit člověka k smrti? Ano. Ale lék? Ten léčí. Ano, má to vedlejší účinek.“

Voloncev také opakuje tvrzení ruské propagandy, že jde o válku Ruska se Západem, který chce Rusko zničit.

„A ještě jeden bod, o kterém také hovořím ve svém dopise. Kolektivní Západ, který chce fanaticky zničit Rusko tím, že ho rozčtvrtí, přijde bezostyšně, přímo přes západní hranice se svými vojsky. Rumunsko se bude snažit urvat svůj kus Ukrajiny, na který si dělá nárok, Maďarsko – svůj, a samozřejmě Poláci. A vezmou si to všechno. A co budeme dělat my?“

Pak ještě srovnává jaderný útok s léčbou rakoviny.

„Při onkologické léčbě se nejprve používá chemoterapie první linie – léky, které mají protinádorový účinek, ale s minimálními vedlejšími účinky. Nezabírá – používají se léky druhé linie, které jsou pro nádor, ale i pro člověka jedovatější. A nakonec, pokud nic nezabírá, následují léky třetí linie. Pokud ani to nezabere, pak ozařování v kombinaci s operací a tak dále.“ Jde podle něj o „opatrnou, šetrnou jadernou injekci“.

Přisuzujete si roli chirurga, který rozhoduje, koho nechat žít a koho „odstranit“? zní dotaz. „Ať chceme, nebo ne, máme situaci, jakou máme v tuto chvíli,“ odpovídá profesor.

„Všechno může skončit mírumilovně, když necháte ruského medvěda jemně, něžně podrbat podél hranice. Velmi omezeně, chirurgicky kalibrovanými, dostatečně vyčištěnými jadernými zbraněmi. S cílem zastavit západní pomoc Ukrajině a v tichosti dokončit vojenskou složku speciální vojenské operace.“

S možností eskalace až ke globální jaderné válce profesor problém nemá: „Pokud se odvážíme udeřit, byť jen na ukrajinském území, bude to znamenat, že Rubikon byl překročen. A Vladimir Vladimirovič nám samozřejmě znovu připomene: ano, udeříme, udeří na nás, ale k čemu nám je svět bez Ruska? Ano, oni zemřou, ale my půjdeme do ráje. Dojde k odvetě.“

Redakce pak požádala o komentář k rozhovoru „známého vědce, který se v institutu OSN zabývá problematikou jaderného odstrašování a rovnováhy“. Jeho jméno redakce nechce prozradit, „protože to nevyplývá z jeho současného statusu“.

„Všichni už jsou nešťastní z toho, že jaderné odstrašování příliš nefunguje a nezachránilo Zemi před mnoha válkami. A s několika stovkami zabitých lidí v tunelu (konvenčně) můžete zahájit další údery. A začnete to dělat stále častěji. A pak váš příklad budou velmi rychle následovat další země. A v určitém okamžiku dosáhnete úrovně konfliktu, kdy budou na města létat hlavice o síle megatun, a to bude konec dějin civilizace,“ říká nejmenovaný expert.