Ruský tyran a válečný zločinec V. V. Putin FOTO: Týdeník FORUM / Pavel Beneš / se svolením autora
FOTO: Týdeník FORUM / Pavel Beneš / se svolením autora
Válka na Ukrajině se sice nevyvíjí podle původních kremelských představ a místo několikadenního tažení, svržení vlády a nastolení loutkového režimu se táhne pátý měsíc, ale ruští propagandisté stále ohlašují neotřesitelné postavení moskevské říše.
Jakýsi Vladimir Možegov, publicista, se na stránkách Vzgljad zamyslel nad posledním summitem NATO a sděluje, že konkurenti Ruska nemají šanci a že se ve své slabosti pokoušejí vyrobit si nepřítele. Zvláště se mu nelíbí věta, že NATO vidí Rusko jako „nejvýznamnější a bezprostřední hrozbu pro bezpečnost spojenců a pro mír a stabilitu v euroatlantickém regionu“.
Pak ještě píše: „V prohlášení se rovněž očekává schválení nové strategické koncepce Aliance. Jinými slovy, čelíme snaze zaměřit se co nejúplněji a nejhlouběji na nový kontext globální války. Jde o globální válku: Aliance dává světu jasně najevo, že jde o hrozbu.“
Následuje chvála geniality kremelského vůdce: „Putin to však dal najevo mnohem dříve: globalismus selhal, nový řád, jak ho vidí Západ, většině světa nevyhovuje. To vše Putin pravidelně sděloval uším ‚vážených partnerů‘, nejvýmluvněji na Davoském fóru 2021.“
Citát z Putinovy řeči: „Je naprosto jasné, že svět nemůže jít cestou budování ekonomiky, která funguje pro milion lidí, nebo dokonce pro ‚zlatou miliardu‘. To je jednoduše destruktivní postoj. Takový model je z definice neudržitelný.“
Nám by se mohlo zdát, že neudržitelný je ruský přístup, kdy se Rusku nepodařilo za 22 let Putinova panování dostat masy svých obyvatel z nevalné životní úrovně, ve které by občan údajně „dekadentního Západu“ nechtěl žít ani dva dny, ale propagandisté to vidí jinak. Celý model státu, jehož fungování je založeno na prodeji toho, co leží pod zemí, je mimořádně zaostalý. Kdyby neměl Putin historické štěstí na vysoké ceny ropy, dopadl by jako Gorbačov a Jelcin. Jinak Rusko světu neposkytuje nic, protože neumí vyrobit nic, co by někoho zajímalo.
Ale konkrétně aspoň na ukázku k jedné „myšlence“ z článku Vladimira Možegova:
„Pobaltské státy se oprávněně radují z dosažených dohod o navýšení kontingentu vojsk NATO na jejich území z úrovně praporu na úroveň brigády. Radost je pochopitelná: více vojáků znamená více dotací a infrastruktury: nové mosty, silnice atd. Ale pokud jde o bezpečnost, je to úsilí a peníze vyhozené do kanálu. Problém pobaltských států spočívá v tom, že je v zásadě nelze chránit. Bez ohledu na to, jaké síly jsou zde rozmístěny, zůstávají střelnicí pro ruské rakety a tanky. To je samozřejmě dobře známo i v NATO.“
Je hezké, jak propagandista dokáže vyhrožovat mezi řádky. Proč by mělo být tématem, že pobaltské státy prý „nelze chránit“? On na ně snad někdo chce zaútočit?
Zatímco Rusko je v mezinárodní izolaci, jakou zažilo jen po bolševické revoluci, autor už sní o tom, že se rozhořívá globální válka a v ní po boku udatné ruské armády (momentálně uvízlé na ukrajinských pláních) budou stát samé globální hvězdy.
Podle něj nechápeme,
- že válka s Ruskem je válkou dlouhou
- že velká geopolitická šachová partie se právě začíná rozvíjet
- že se dnes hraje pouze zahájení, kdy se figurky dostávají na své pozice a začíná se rýsovat celková struktura budoucí bitvy (a odpovědí na spojenectví Západu je například rozšíření BRICS, do kterého se přihlásily Argentina a Írán; a čínské dělové čluny rozvíjející se u Tchaj-wanu), otevření, které pozorně sleduje i třetí svět (tj. 2/3 světové populace)
A triumfálně uzavírá, jak špatně tady na Západě dopadneme: „Pokud jde o dlouhodobou hru, Rusko nemá kam spěchat. A zde nemají jeho konkurenti šanci. Je možné žít bez zeleného, rovnoměrně rozkrájeného papíru Federálního rezervního systému USA. Obejdete se i bez macbooku, iPhonu a připojení k internetu. Bez chleba, vody a útulného praskání dřeva v litinových kamnech se však nedá žít ani v Buckinghamském paláci a Bílém domě.“
Pro některé lidi musí být krásné opájet se pohádkami o tom, jak anglická královna bude mrznout a americký prezident hledat po celém Bílém domě, kde zbyl kus chleba, protože Rusko přestane se světem výhodně obchodovat. Jenže ruské válečné zločiny neměly za následek jen sankce, rozšíření NATO, zchudnutí Ruska, sjednocení Ukrajinců, změnu politiky i v těch západních zemích, kterým se do ní nechtělo ani po anexi Krymu. Z Ruska se stal mezinárodní vyvrhel. Jeho údajní mezinárodní přátelé se spíš koukají, co by z nemocné a oslabené říše mohli výhodně vyrazit, třeba ropu pod cenou. Čínu ani nenapadne Rusko posilovat. Tam jen kalkulují, jaká míra jeho oslabení je pro ně výhodná.
V jiném článku na témže webu se zase píše o tom, jak Američané chtějí Rusko rozparcelovat na několik malých států, aby se jim ruský lid lépe vykořisťoval. To by byla snaha snad i zbytečná, to možná nakonec provedou obavatelé, respektive někteří činovníci, nakonec sami. Důležité není, jak je země velká, ale jak je silná. Doteď mohl aspoň žít mýtus, že útvar ekonomicky silný jako Itálie má aspoň „druhou nejmocnější armádu světa“. I to se ukázalo jako Potěmkinova vesnice. Zbylo už jen vyhrožování jadernými zbraněmi. To se ale taky už trochu oposlouchalo.
Plynová a ropná válka jsou poslední zbraní, jenže ta funguje jen do doby, než ji Rusko použije. Když někomu vypnete plyn, nemůžete už vyhrožovat, že to uděláte. Musíme ale uznat, že vedlejším produktem zoufalých ruských snah je vznik četných nových pohádek. Jen tahle tvorba bude sdílet osud jiných ruských produktů. Nikoho to nebude zajímat.
