Padající ekonika FOTO: Pixaby:geralt
FOTO: Pixaby:geralt
Ruská ekonomika má vážné problémy. Chybí především kvalifikovaná pracovní síla, je přesvědčen Ambrose Evans-Pritchard, ekonomický expert britského deníku The Telegraph. „Znovu oživený ruský vojenský komplex výrazně kanibalizuje zbytek ruské ekonomiky,“ píše Evans-Pritchard. Také Myroslava Tanska-Vikulova, šéfredaktorka serveru Counteroffensive.news, poukazuje na skutečnost, že ruské ztráty od napadení Ukrajiny jsou již větší než ty z války v Afghánistánu. Ta je přitom považována za jeden z důvodů pádu Sovětského svazu. „Rusko může být zhroucení sovětského typu mnohem blíže, než si myslím,“ potvrzuje Evans-Pritchard. Nedávný optimismus pomalu ztrácí i guvernérka ruské centrální banky Elvira Nabiullina: „Důležitým faktorem je inflační očekávání. To je bohužel stále vysoké, a dokonce se zvýšilo.“
Velká část investic ruského státu směřuje přímo na bojiště – na platy vojáků, z nichž mnozí padnou, výrobu vojenské techniky, jejíž část bude zničena. V roce 2024 přitom směřovalo do armády zhruba 6 procent HDP, uvádí Alexander Mertens na serveru Atlantic Council.
Pokles příjmů z ropy
„Příjmy Kremlu z vývozu ropy jsou příliš nízké na to, aby udržely válku vysoké intenzity, a nikdo nepůjčí Vladimiru Putinovi ani kopějku,“ píše Ambrose Evans-Pritchard, ekonomický expert deníku The Telegraph. Příjmy z vývozu fosilních paliv byly, jak uvádí Evans-Pritchard, v roce 2022 asi 1,2 miliardy dolarů, za posledních deset měsíců ale spadly na polovinu. Daňové příjmy z prodeje ropy propadly v listopadu na 5,8 miliardy dolarů. Cena ropy Urals totiž klesla na 65 dolarů za barel. A nejspíše může klesat dále.
Ruská ropa je totiž pod stále větším tlakem dodávek z Kataru či Saúdské Arábie, která se s Ruskem již pustila do obchodní války na asijských trzích. Podle analytické společnosti JPMorgans bude globální převis poptávky po ropě v příštím roce 1,3 milionu barelů. Očekává se totiž zvýšení dodávek z Brazílie a Guyany. Kromě toho dal budoucí americký prezident Donald Trump jasně najevo, že podpoří těžbu ropy frakováním z břidlicových polí. I ruští odborníci odhadují, že cena ropy může spadnout na 45 až 50 dolarů za barel. Podle odhadů Mezinárodní energetické agentury byla sleva na ropu Urals průměrně 15 dolarů na barel. Tím přišel podle jejich odhadu Putinův režim o 75 milionů dolarů denně.
Cena 50 dolarů za barel se přitom, po očištění o inflaci, blíží hodnotě, která přivedla v osmdesátých letech k bankrotu Sovětský svaz. Ruská ekonomika je podle Evans-Pritcharda v podobné situaci jako ta německá v roce 1917. Podobně jako dnes v Rusku tehdy v Německu chyběla především kvalifikovaná pracovní síla a současně již tři roky čelilo blokádě ze strany států Dohody.
Nervozita i v ruské centrální bance
Přes všechny „pozitivní“ zprávy o růstu v posledních týdnech podle všeho roste nervozita v ruské centrální bance. V jejím čele stojí ekonomka Elvira Nabiullina. I ta ale musela před nedávnem čelit ostré kritice ze strany některých oligarchů a vysvětlovat své kroky musela i před Státní dumou. Stalo se tak poté, co centrální banka na konci října přistoupila ke zvýšení klíčové úrokové sazby na 21 procent. To přirozeně znamená i zdražení úvěrů. „Dnes jsme zvažovali tři možnosti: zvýšit sazbu na 20 procent, na 21 procent a nad 21 procent. O možnosti ponechání sazby se neuvažovalo,“ prohlásila Nabiullina na tiskové konferenci, kde tento krok oznámila. Současně upozornila, že k dalšímu zvýšení může dojít v prosinci.
German Gref, generální ředitel Sberbank, se nechal slyšet, že „ekonomika nemůže takto dlouho existovat. Je to obrovská výzva pro byznys i banky.“ Šéf obranného gigantu Rostec Sergej Čemezov varuje před tím, že aktuální měnová politika se již pro firmy stává opravdu nebezpečnou. „Pokud to bude takto pokračovat, většina firem v podstatě zkrachuje. Při sazbách vyšších než 20 procent neznám jediný podnik, který by mohl dosáhnout zisku, dokonce ani obchodník se zbraněmi,“ prohlásil.
Nabiullina upozorňuje, že sazby mohou klesat až v okamžiku, kdy se podaří zvládnout inflaci. K tomu je podle jejích slov daleko. Hovoří se nejdříve o roce 2026. „Kdy se to stane, nemůžeme nyní říci,“ doplnila. Agentura Reuters s odvoláním na brokerskou společnost BestBrokers.com uvádí, že rozdíl mezi výškou inflace a nominální úrokovou sazbou hypoték je 12,3 procenta. To je nejvíce na světě. Anders Åslund na serveru Projekt Syndicate píše: „Kreml nadále trvá na tom, že sankce pouze posílily ekonomiku a učinily ji soběstačnější. Toto tvrzení je zjevně nepravdivé, jak dokazují opakované výzvy ruských představitelů, aby Západ zrušil svá omezení.“
Přehřívání ekonomiky
„Od roku 2004 Putin a jeho kumpáni nahromadili jmění falšováním veřejných zakázek a systematickým vykrádáním aktiv energetického giganta Gazpromu, jak zdokumentovali Boris Němcov a Vladimir Milov ve své brožuře Putin a Gazprom z roku 2008,“ píše Åslund. Spolu s rostoucí inflací klesá i hodnota rublu, jakkoli ten už není běžně obchodovatelný. Podle Tanske-Vikulové z Counteroffensive.news po tři roky od zahájení plnohodnotné invaze hodnota rublu setrvale klesá. V listopadu spadl na hodnotu 113 rublů za dolar. To znamená, že jeden rubl je méně než americký cent.
Evans-Pritchard označuje ruskou ekonomiku termínem armádně-keynesiánská válečná ekonomika. Připomíná, že Rusko nebylo schopno udělat vůbec nic, aby pomohlo svému syrskému spojenci Asadovi. Cituje přitom Tima Ashe, regionálního experta společnosti Bluebay Asset Management, který prohlásil: „Limity ruské vojenské síly byly odhaleny.“ Rusko podle něj má jen pramalou radost z poměrně jasného vítězství Trumpa v amerických prezidentských volbách. Situace je odlišná než v roce 2016. Tentokráte Kreml potřeboval spíše sporný výsledek prezidentských voleb v USA, po němž budou následovat měsíce zmatků, které zdiskreditují americkou demokracii po celém světě.
Téměř bezproblémové předání moci bylo podle Evans-Pritcharda pro Putina velkým zklamáním. Ruští experti nyní varují, že pokud by se Putin postavil proti Trumpovu plánu na mír, mohl by se dočkat velmi tvrdé reakce. Sám Trump ostatně ve čtvrtek prohlásil, že jediná cesta k dohodě je neopustit Ukrajinu. Když k tomu přidáme ještě klesající zisky z ropy, dostává se Rusko do obtížné pozice. „Ruská válka v Ukrajině tak může skončit v Rijádu,“ uzavírá svůj text Ambrose Evans-Pritchard.
