Ruský strojvůdce zešílel a s nákladním vlakem zamířil plnou rychlostí do neznáma

Incident, kterému novináři pak dali název „Ďáblův vlak“, se v Rusku odehrál v roce 2004. Jeden strojvůdce zešílel, přepral svého pomocníka a s těžkým nákladním vlakem vyrazil neznámo kam.

O půlnoci 11. ledna 2004 nastoupila dvoučlenná posádka – vlakvedoucí a jeho pomocník – ve vlakovém depu nedaleko Moskvy do těžkého nákladního vlaku číslo 1908 a odjela směrem na Sankt Petěrburg. Byli v celém vlaku jen dva: jednatřicetiletý Eduard Gorčakov, hlavní strojvedoucí, a čtyřiadvacetiletý Alexander Abdurachmanov, jeho pomocník. Co se tehdy odehrálo, popisuje server Russia Beyond.

Posádka dostala zelenou a vyjela s vlakem do noci. Zanedlouho dispečera znepokojila nepředvídaná mimořádná událost. Když se vlak blížil ke stanici Kukol, dostal rozkaz zastavit a nechat projet nejdřív další těžký nákladní vlak. Pomocník Abdurachmanov oznámil, že rozkazu rozumí a vlak začal zpomalovat. Přesto ihned poté náhle zrychlil a projel stanicí vzdor signálu. Bylo to hrubé porušení dopravních předpisů, které hrozilo katastrofálními následky. Vlak zrychlil ještě víc a vydal se na divokou, nekontrolovanou jízdu blíže neurčeným směrem.

Uvnitř kabiny bojovali dva muži o kontrolu nad vlakem. Abdurachmanov se pokusil znovu získat kontrolu a vlak zastavit, zatímco Gorčakov zrychloval. Gorčakov, v porovnání se svým asistentem větší a silnější muž, získal převahu a fyzicky pomocníka ohrožoval, takže ten se nakonec musel vzdát. Zrychlování pokračovalo a Gorčakov, kterému nic nebránilo, ignoroval starostlivé vzkazy znepokojeného dispečera.

Když případ vyšetřovala odborná komise, dospěla k závěru, že Gorčakov trpěl „akutní bludnou psychózou s agresivními sklony“. Osoba, která byla zodpovědná za bezpečnost cesty, se náhle stala hlavním bezpečnostním rizikem.

Překvapivé bylo, že Gorčakov jen rok před incidentem úspěšně prošel rutinními odbornými vyšetřeními psychologických a lékařských komisí. Obě komise rozhodly, že Gorčakov je stabilní a vhodný pro náročnou práci. Nicméně pozdější vyšetřování odhalilo, že strojvůdce byl ve skutečnosti hluboce problémový muž, který trpěl neuspořádaným a nešťastným osobním životem a také přepracováním.

Ve třiceti letech prošla Gorčakovova osobnost údajně drastickými změnami: náhle se stal oddaným věřícím v Boha a v té samé době opustil svou manželku kvůli jiné ženě. Ta ale byla novým partnerem rychle rozčarována a pár se rozešel jen měsíc poté, co se jim narodila dvojčata.

„Eduard se mi změnil před očima. Nezajímalo ho nic jiného než fotbal a byl naprosto bezmocný v každodenním životě,“ řekla novinářům po incidentu. Při jedné příležitosti prý své ženě řekl: „Bůh pomůže.“ To když ho požádala o pomoc s dětskými plínkami.

V kostele vzbudilo Eduardovo chování také podezření, i když před incidentem nikdo nic nehlásil. Jeden z kněží, který s ním byl v kontaktu, řekl, že Gorčakov byl před dramatickou cestou v depresi. „Uvnitř něj zuřili démoni,“ řekl kněz.

Naštěstí pro všechny byli dispečeři provozu schopni vlak znehybnit odpojením od napájení, což soupravu donutilo zpomalit a nakonec zastavit. Během šílené noční jízdy se tak nakonec nikomu nic nestalo.

Když policie dorazila na místo, objevila hlavního vlakvedoucího na podlaze v pomateném stavu.

Pozdější vyšetřování rovněž odhalilo četná porušení profesního řádu, k nimž došlo již před incidentem, včetně skutečnosti, že pracovníci skladu zakryli skutečnost, že Gorčakov přišel pozdě na směnu a musel podstoupit rutinní bezpečnostní procedury narychlo před jízdou.

Vlak řízený touto nemocnou osobou ujel 40 kilometrů a dosáhl maximální rychlosti 95 kilometrů v hodině, což je pro těžký nákladní vlak nebezpečně mnoho. V tisku byla událost pak nazvána „Ďáblův vlak“ a „Jízda nikam“.

(Zdroj: Russia Beyond.)