NÁZOR / Velké překvapení. Putin se pustil do své války a ona není pro všechny výhodná. Někdo si na válce v Rusku namastí kapsu, ale pro někoho je válečná ekonomika nevýhodná, když mu mluví do byznysu. Třeba pro společnosti, co chtějí vyvážet benzín a naftu aspoň někam.
V Rusku je nedostatek paliva do nádrží vozidel všeho druhu, zvlášť to znepokojuje zemědělce. Tak se v Kremlu pokusili myslet a napadlo je, že zarazí export. Producenti se ale nějak zasekli. Všiml si toho sám Alexandr Chodakovskij, momentálně zástupce velitele Rosgvardie v takzvané Doněcké lidové republice.
„Překvapilo mě, že na čerpacích stanicích byl nějakou dobu nedostatek některých značek pohonných hmot. Nebyly k tomu žádné viditelné předpoklady, nic nenasvědčovalo objektivním příčinám… Pak publikace v médiích situaci objasnily: ukázalo se, že naši exportně orientovaní výrobci ropných produktů reagovali na rozhodnutí vlády omezit odliv hotových výrobků do zahraničí – rozhodli se vytvořit umělý nedostatek a ukázat, jak je malá země s malým počtem obyvatel a malou válkou závislá na velkých lidech, kteří tuto zemi využívají. Na jednání ve vládě zástupci firem, jejichž názvy na stélách čerpacích stanic se nám při cestách po zemi míhají před očima, prohlásili, že omezují objemy výroby, protože omezení vývozu zasáhne jejich ziskovost a ovlivní stav,“ píše na telegramu Chodakovskij, který bojuje proti Ukrajině už od roku 2014.
A to ještě není všechno. Najednou se rozpomenul, jak to bylo v letech před invazí, kdy zděšeně sledoval, jak ukrajinskou vojenskou techniku pohánělo ruské palivo. (No vždyť taky Rusko tvrdilo, že je to občanská válka a nemá s tím nic společného, mohli bychom mu připomenout.)
„Říkali jsme si: jsme malí lidé, asi nerozumíme něčemu, co se týká velké politiky. Ale možná není čemu rozumět a není tu žádná velká politika, ale banální touha po zisku?“ napadlo ho.
K tomu obvinil někdejší ruské velvyslance na Ukrajině „v době Majdanu“, že byli „úzce provázáni společným byznysem, například s Porošenkem“, a proto je vyzývali k umírněnosti. Dnes to Chodakovského rozčiluje.
„Lidé dávají za místo Ruska pod sluncem a za jeho budoucnost to nejdražší – své muže, syny, otce. A není možné tomu nerozumět. Jak se mi poštěstilo setkat se s představiteli byznysu, kteří dýchají společně se zemí a drží s ní krok stejným směrem – nezradí. Ale dokud se celý velký organismus nepřeorganizuje na nový rytmus, bude to horké,“ naříká separatista.
Je vidět, že ještě nic nepochopil. Většině lidí ve vedení země a v byznysu je válka celkem ukradená. Putin chce vstoupit do historie jako Petr Veliký, ale ostatní se spokojí s penězi a funkcemi. Až na malou část fanatiků, kterou lze odhadnout na 15 až dvacet procent lidí, jsou všichni vlastenci, pokud je to nic nestojí. Válku podporují do té chvíle, než jim hrozí mobilizace. Pak se jich raději statisíce seberou a zmizí ze země pryč. Jiným mobilizace nehrozí, ale nechce se jim chudnout. Obchod má svoje pravidla a je jasné, že když se něco bude muset „přeorganizovat na nový rytmus“, bude to průšvih. Válka takového typu (a navíc průběhu) jako na Ukrajině je výhodná jen pro někoho. Jinak je to ale velmi drahá záležitost a někdo to odnese.
Diktatura si nakonec může prosadit na nějakou dobu svoje, ale není schopná zařídit nadšení u lidí, kteří do toho vidí. Jsou prostě zákonitosti, které platí, tak jako platil Archimedův zákon pro křižník Moskva. A bylo úplně jedno, kolik vlajek na něm vyvěsili.