Následky narušení polského vzdušného prostoru ruskými drony. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Do polského vzdušného prostoru vlétlo ve středu nad ránem velké množství ruských dronů. Tentokrát nešlo o ojedinělý incident, jakých proběhlo za poslední tři roky bezpočet. Jednalo se o naprosto bezprecedentní agresi vůči členské zemi Severoatlantické aliance a značné bezpečnostní riziko pro celou střední Evropu. Polská vláda informovala již v noci své obyvatelstvo o náletu ruských dronů na polské území a armáda začala ruské drony poprvé sestřelovat pomocí stíhaček.
Je to něco, co tu ještě nebylo. „Noční ruský dronový útok, jenž zasáhl i území Polska, je testováním obranyschopnosti zemí NATO. Těžko lze uvěřit, že šlo o pouhou náhodu. Putinův režim ohrožuje celou Evropu a systematicky zkouší, kam může zajít,“ napsal v reakci český premiér Petr Fiala (ODS).
Agresivní vpád ruských vojenských dronů do Polska je třeba vidět v kontextu s tím, že ruský diktátor Putin odmítl mírovou iniciativu amerického prezidenta Trumpa, dal jeho vyjednávači Stevu Witkoffovi na srozuměnou, že chce vojensky obsadit celý Donbas, a nechává ruskou státní televizi hlásat, že cílem „zvláštní vojenské operace“ je dobytí celé Ukrajiny. Jeho šílený poskok Dmitrij Medveděv se navíc snaží připravit Rusy na konfrontaci s Finskem, když veřejně lže o tom, jak se finská armáda připravuje na útok proti Rusku.
Měli bychom vědět, že naše česká pohoda definitivně skončila a může za to fanatismus ruského imperiálního nacionalismu a posedlost faktickou obnovou Sovětského svazu jako světové mocnosti.
Měli bychom vědět, že válka východního křídla NATO, jehož jsme součástí, s Ruskem se může stát každým dnem realitou. Rusko se může rozhodnout k agresi proti Pobaltí, proti Finsku či právě proti Polsku. Měli bychom pak vědět, kde je naše místo.
Máme tu ale problém. I my jsme terčem ruského útoku a agrese, a to ve formě nebývale silné a soustavné ruské propagandy, která si jako oběti vybrala tu nejslabší část české společnosti, což jsou vesměs staří lidé na venkově. Na ně cílí ruské zastrašování kombinované s falešnou komedií, že Rusko je hodno obdivu, lásky a je schopné bezelstného přátelství.
Z ruské propagandy přitom těží v ohromné míře opoziční antisystémové strany v čele s Andrejem Babišem (ANO), který se chystá ukončit podporu Ukrajiny, což je fakticky pomoc totalitnímu a agresivnímu Rusku.
Co budou dělat Češi, až Rusko skutečně napadne Pobaltí, Finsko nebo Polsko? Jsou dvě možnosti. Buď se podělají a poddají se staronovým pánům v Moskvě, nebo si zachovají čest skutečných spojenců. Jedině to je totiž cesta k míru. Že odkážeme ruské agresory do jejich mezí. Nerozumějí ničemu jinému než síle.
Pro české volby to znamená, že Babiš představuje zásadní bezpečnostní riziko pro tuto zemi. Je třeba jeho tažení k moci zastavit u volebních uren. A hlavně přestat dělat, že je tu už všechno rozhodnuto, jak to činí většina českých médií. Napomáhání Babišovi k moci se začíná blížit vlastizradě.
