ROZHOVOR / „Mnohokrát jsem viděl, jak tupě běží proti našim pozicím. Podle mě byli využiti jen na to, aby Rusové věděli, kde jsme. Oči to viděly, mozek nechápal. Vlna za vlnou,“ popisuje český odstřelovač Michal. Setkali jsme se na hranicích Charkovské oblasti. „V nejtěžších chvílích boje myslím na to, že tohle nemůže být konec. Všichni by se propadli hanbou, kdyby mě zabil Rusák ve střeleckém souboji,“ říká.

Česká proukrajinská scéna ho nedávno označila za mrtvého. Dokonce mu vyvěsili fotku mezi padlými Čechy na Majdanu v Kyjevě. Trvalo chvíli, než se český bojovník Michal z elitní jednotky ukrajinské vojenské rozvědky ozval z ukrajinského bojiště. Podle informací deníku FORUM 24 utrpěla jeho skupina při nepřátelském ostřelování těžké ztráty, jemu samotnému se o tom ale mluvit nechce. „Je to jednoduché. Já jsem tam nebyl,“ říká.

Dále čtěte

Ty pojedeš! Dobrovolníci zuří kvůli aroganci celníků

GLOSA / Člověk se vždycky děsně těší na Ukrajinu. A potom se hrozně moc těší zpátky. Pro dobrovolníky vozící tam…

„Mám asi deset minut, než budu bez signálu, tak, jestli se chceš na něco zeptat, pošli mi to,“ píše mi český sniper Michal. Společně s dobrovolníky ze Sekce 2.0 Ukrajina jsem ho minulý týden navštívil v Izjumu. Už tam jsem ho zasypal otázkami, o nichž jsem věděl, že ho spíš naštvou, než potěší. Nebyl však čas ztrácet čas. Zbytek jsme doplnili dodatečně.

První otázku, kterou vám položím, mi svěřila profesorka chemie nejmenovaného českého gymnázia. Zní jednoduše: proč tu jste?

Jen tak. Jsou tady levnější rohlíky (smích).

A vážně?

Mám tady závazky. Nemůžu nechat své kamarády ve štychu.

Nejste tu první týden. Jak se změnila válka na Ukrajině?

Nevím. Drony jsou všude. To je asi hlavní změna.

Jak se vám a vaší jednotce daří v takové situaci přežívat na tomto, dnes již desítky kilometrů širokém bojišti, a ještě k tomu pracovat?

To je vždycky padesát na padesát. Člověk musí vědět, jak drony pracují, jakou mají dobu na výměnu baterií, a jak rychle se vrátí. Nikdy tam nevisí 24/7. Lítají sem a tam. Najde se časové okno, kdy k té výměně dochází, a posuneš se nejrychleji dál. Pak se okno uzavře.

A pak?

Najdeš si úkryt a ani se nehneš. A tak po kouskách dorazíš až do cíle, kde můžeš pracovat. Vždycky je to nebezpečné. Drony vidí všechno, a to změnilo k horšímu celou válku. Ale i tak to jde. Rusové jsou líní. Lítají určitými koridory. Když je znáš, můžeš se jim i vyhnout.

Dále čtěte

Opilý výsadkář se v noci potácel v centru Kyjeva. Za elitními jednotkami až do srdce Ukrajiny

REPORTÁŽ / Namol opilý voják přechází mezi zákazníky restaurace a přisedá si k nim. Vysvětluje. Je hlučný. Nakonec vytáhne z…

Česko-běloruský sniper Kyril mi řekl, že je nejradši, když ani nemusí vystřelit. Jen zahlásí pozice nepřítele své artilerii. Je to tak?

To je stoprocentní pravda.

Stává se vám, že se vám nepřítel dostane do zad? Z Doněcké oblasti jsme o tom slyšeli poměrně často.

Stává se to zřídka. Hlídky máme všude. I když jsme unavení, svou práci bereme nesmírně vážně. Takže se málokdy stane, že by nás někdo překvapil. Mluvím za naši jednotku. Jak je to jinde, to nevím.

Jak si představujete budoucnost? Po válce?

Budu tu, dokud bude potřeba. Pak si najdu nějaké klidné místo v horách, daleko od lidí. Budu tam mít koně, psy, slepice, a budu se snažit zapomenout na ta svinstva, kterých jsou Rusové schopní.

Vidíte, že by tato válka mířila ke konci?

Nevím. Všichni si přejeme, aby tahle válka skončila dnes. A aby se tahle ruská rakovina stáhla zpátky, nejlépe do Putinovy zadnice.

Nedávno oběhla Českou republiku zpráva, že jste padl. Dokonce jste měl fotografii na Majdanu mezi padlými českými hrdiny. Jaký to pro vás byl pocit?

Nevím. Tohle nebudu komentovat. Nebyl jsem v akci.

Dále čtěte

Bez české munice zemře spousta kluků, říká dělostřelkyně Iryna. Její syn padl u Vuhledaru

REPORTÁŽ / Její syn Dmytro padl loni u Vuhledaru, ale paní Iryna nadále slouží v Ozbrojených silách Ukrajiny. Nadále jezdí…

Jaký nejsilnější moment jste ve válce zažil? Myslím v pozitivním smyslu.

Byl i chvíle, kdy mi ukápla slza štěstí. Byl jsem součástní něčeho, co pomohlo tomu, aby se táta vrátil k rodině, anebo měl možnost dál žít, když mu „ruští osvoboditelé“ vzali úplně všechno. To byly momenty, na které nikdy nezapomenu. Ale silně pochybuji, že by tomu někdo u nás uvěřil.

Český bojovník Michal působí v řadách HUR, SSO BDK (Běloruský dobrovolnický sbor, pozn. red.) Tuto speciální jednotku podporují dobrovolníci z řad spolku válečných veteránů a dalších dobrovolníků Sekce 2.0 Ukrajina, kterou podporují i Češi. Momentálně se snaží o to, aby mohli dále podpořit Michala a jeho jednotku. Podrobnosti naleznete zde.