Jaký nečekaný rozruch vyvolalo v Rusku rozhodnutí starosty jedné malé obce, si všímají i ruská média. Píše o tom i server Nastojaščeje vremja.
V článku nazvaném Ruské ministerstvo zahraničí proti české vesnici čteme:
„Starosta obce na kraji Prahy, kde žije 4,5 tisíce lidí, se rozhodl zachovat vzpomínku na vlasovce, kteří v květnu 1945 přešli na stranu Pražanů. Ruské ministerstvo zahraničí požádalo o okamžité přezkoumání tohoto rozhodnutí. Kromě české a ruské strany se konfliktu účastní i neznámí hackeři, středně velký náklaďáček a dokonce i sovětský maršál Koněv odlitý v bronzu.
Prohlášení ruského velvyslanectví uvádí: ‚Postavení pomníku je v rozporu s rozsudkem Norimberského soudu, který uznal vlasovce za Hitlerovy spolupachatele.‘ Starosta Novotný s tím silně nesouhlasí a rozhodl se předat svůj názor ruskému prezidentovi.
‚Vím, že všechno, co jsem mu napsal, je pravda. Myslím, že o tom ani neví. Ačkoli, kdo ví. Ale nemám velké naděje. Chtěl jsem předat zprávu na velvyslanectví odpovědným osobám. Nestaráme se o lidi, kteří k nám nepřijdou. Vyřešíme to v Řeporyjích sami. Je to naše věc – jak to bude vypadat, kde to bude, zda to v zásadě uděláme. A pak budeme konzultovat vojenské historiky a vědce. Ale nebudeme o tom diskutovat s Ruskem,‘ říká.
Poté, co Novotný zaslal Putinovi dopis, byla jeho obec napadena hackery – poprvé v historii. A sám starosta se stal hrdinou několika programů ruských federálních kanálů najednou – tam je srovnáván s pornohercem, na fotografiích je ve spodním prádle. Prozatím o tom žertuje.
Historik a archivář Vladimir Pomorcev o vlasovcích říká: ‚Hráli důležitou roli v událostech května 1945. Protože kdyby vlasovci nepřešli na stranu povstalců, pražské povstání by se vyvinulo podle velmi smutného scénáře. A nejspíše by to nebyly tisíce mrtvých, ale desítky tisíc mrtvých a Praha by utrpěla ještě mnohem více, než se stalo.‘
Politický analytik Ivan Preobraženskyj říká: ‚Samozřejmě je tady takový maloměstský, nebo spíše velmi pěkný lokální aspekt, který souvisí se skutečností, že se lidé snaží ctít památku těch, kteří bránili jejich prarodiče. A opravdu se nestarají o to, jaké druhy zločinů má na svědomí konkrétně Vlasovova armáda nebo jeho hnutí v jiných částech Evropy… ‚Občané Prahy vnímali Rudou armádu i vlasovce jako Rusy, kteří přišli a osvobodili je. A obecně nevidí rozdíl, který viděli Rusové a sovětští občané – jak ti zacházeli s vlasovci. Pro ně to byli jen spasitelé, kteří je zachránili od několikaleté německé nadvlády. A proto o tom zřejmě moc nepřemýšleli, vzali mrtvé vlasovce a pochovali je s vojáky Rudé armády. Navíc to bylo na konci května a spousta věcí se smíchala.'“
