NÁZOR / Ruský novinář v exilu Alexandr Něvzorov okomentoval krach ruského „lunárního programu“. Ke své ironii má dost hmatatelný důvod. Sonda Luna-25 se zřítila kamsi na Měsíc, kde měla měkce přistát. Kdyby se to povedlo, neznamenalo by to žádný triumf ruské kosmonautiky, protože tohle uměli Američané před půl stoletím a ještě tam dokázali vyslat dvanáct lidí. Nechat tam přistát sondu uměl dokonce i Sovětský svaz. O to je trapnější zjistit, že neumějí už ani to, co byli schopni provést před dvěma generacemi.
Něvzorov na Telegramu konstatoval, že „událost, která měla oživit ruskou ‚kosmonautiku‘, jen dodala zemi ‚neandrtálskou srst‘ a stala se důkazem její zaostalosti‘.“
Podle novináře je v celé ostudě koncentrováno mnoho významů a symbolů. „Znovu se ukázalo, že Rusko není schopno střízlivě zhodnotit svou katastrofálně nízkou úroveň rozvoje. ‚Luna‘ se stala dalším ‚Kyjevem za tři dny‘. V nejbližších dnech bude jakákoli vzpomínka na pokus o ‚dobytí Měsíce‘ pečlivě vygumována z nebohých ruských mozků.“
Něvzorov soudí, že to u diváků ruské televize půjde snadno, protože připomínají jednoho ze psů akademika Pavlova, u kterého prý bylo velmi snadné vyvolat podmíněný reflex. „S takovou veřejností je radost pracovat. Vlastenecká slina kape. Propaganda si užívá.“
V dalším příspěvku se nad problémem vztahu ruské veřejnosti zamýšlí obecněji. Píše, že Rusové žijí na dně oceánů lží a až se jednou vynoří na světlo a vzduch, pro miliony z nich to bude konec.
„Rusové jsou nyní potopeni na nejhlubší informační dno, kam nepronikne žádné světlo. Nejen každé slovo, ale i každé písmeno propagandy je lež. Pro Rusy je vytvořena zakletá propast, obývaná chimérami a přízraky. Žijí tam slepé a slizké výhonky vítězství a žahavé medúzy ortodoxie. Tam Rusko triumfálně vítězí a svět žasne nad jeho mocí a přemýšlí, jak mu co nejdříve padnout k nohám. Je třeba říci, že Rusům se v těchto černých hlubinách bez kyslíku velmi líbí. Rogozin tam otevírá tajné laboratoře na Měsíci, trestanci drtí ukrajinské ozbrojené síly a Putin je chytrý,“ popisuje Alexandr Něvzorov myšlenkový stav občanů.
„Tento životní styl ‚na dně‘ si Rusové zvolili sami. Jistě mají plné právo žít, jak chtějí, a dýchat, co chtějí. Ale vynoření je nevyhnutelné. Bude nesnesitelně fatální. Kesonová nemoc zpění krev a roztrhá buněčné stěny. Poznání skutečného obrazu událostí je nevyhnutelné. Pro miliony lidí to bude smrtící,“ předpovídá novinář.
Autor známý svým ostrým jazykem není ale sám, kdo považuje ruské lunární selhání za příznak hlubší krize.
„Cítím klidné zadostiučinění a vyslovuji dvě důležité teze, pro někoho zřejmé, pro jiného ne tak zřejmé. Za prvé, tento neúspěch je naprosto přirozený. Za druhé, je více než na místě,“ píše na stránkách exilové stanice Echo novinář Stanislav Kučer. „Je legitimní z prostého důvodu, že technologie a zkorumpovaná autokracie (zlodějské autoritářství, zkorumpovaná diktatura) jsou neslučitelné věci. Jak ukázal příklad SSSR, ani nezkorumpovaná diktatura nedokáže obstát v technologické konkurenci se svobodným světem a závod na dlouhou trať s přehledem prohrává.“
Skutečně působí směšně, když dnes čteme, co psal web pravoslavných nacionalistických fanatiků Tsargrad 15. srpna: „Ruský senzační projekt ‚Luna-25‘ dokázal vyděsit Německo, … Spojené státy a rozvrátit Ukrajinu, což přidalo další fobii. Rusové naopak považují nový lunární program za triumfální návrat svého kdysi ztraceného postavení hlavních dobyvatelů vesmíru.“
Pak si dělají legraci z jednoho ukrajinského blogera, Američanů a nakonec i Němců, kteří všichni vyjádřili skepsi. „V každém případě bude zajímavé, co budou němečtí propagandisté psát, až ruská stanice, která dnes provedla druhou korekci dráhy letu k přirozené družici Země, skutečně přistane.“
Tak to už ze známých důvodů není třeba řešit.
Teď se tam vztekají, že si z nich všichni dělají legraci, a hledají viníka. Už se rýsuje, kdo za všechno může.
„Michail Děljagin, místopředseda výboru Státní dumy pro hospodářskou politiku, má na to, co se stalo, vlastní názor. Na svém kanálu na Telegramu poslanec zhodnotil havárii Luny-25 nejen jako technické selhání při mimořádně složité misi, ale jako důsledek dlouholetého cílevědomého ničení ruského vědeckého a intelektuálního potenciálu. Děljagin tak poukázal na to, že členství naší země ve WTO v kombinaci s drahými bankovními úvěry a destrukcí zpracovatelského průmyslu mělo neblahý vliv na stav domácích špičkových technologií,“ píše Tsargrad.
To je zajímavé. Putin je u moci 23 let, ale za zaostalost může „zavedení jednotné státní zkoušky“ ve školách a „systém jmenování manažerů na různých úrovních, zděděný z liberálních 90. let“, který „vedl k plundrování rozpočtu“.
Rozpočet ovšem plundrovali vesměs činovníci, které jmenoval Putin, a teď válečné tažení na Ukrajině. Že z kosmického programu odcházejí mladí odborníci, protože nedostanou pořádně zaplaceno, je ale vina státu, který vede putinovské Jednotné Rusko. Momentálně chybí IT specialisté, kteří před rizikem narukování do armády raději ze země zmizeli. Američané v době, kdy neměli vlastní kosmickou loď pro dopravu lidí na ISS, platili za jedno křeslo v Sojuzu 60 až 90 milionů dolarů. To je totéž (nebo víc) než celý start nosné rakety Sojuz, kde seděli dva až tři lidé. Teď se ovšem mohou dopravovat sami a Rusko o tyhle peníze přišlo.
To jsou jen „detaily“, ale ukazuje se, jak je těžké žít z podstaty, když je celek prohnilý. Dikatury se dokáží někdy vzepnout k některým velkým výkonům, když seberou lidem možnost normálního života, nedokáží jim zajistit ani splachovací záchod a peníze nalejí do nějaké činnosti. Doprovází to tuhý režim vojensko-policejního stylu. Takhle se dalo dosáhnout úspěchů v kosmonautice, baletu, hokeji, gymnastice a cirkusu. Je možné vyrobit jadernou bombu, už ale ne osobní auto, kterému by se svět nesmál. Když Stalin zlikvidoval nesčetné zástupy inženýrů a vědců, dovážel odborníky z ciziny. Za industrializací SSSR před válkou stojí mnozí inženýři a podnikatelé z Ameriky a Británie (a otrocká práce vězňů). Nakonec to všechno ale stejně krachne. Dřív Rusko své lidi ničilo perzekucemi, dneska je dusí korupcí, neschopností a toxickou atmosférou v zemi.
Naši obdivovatelé autoritativních vůdců v sobě také nesou rysy Rusů žijících na dně oceánu lží. V našem případě jsou to naštěstí spíš jen takové studny, do kterých se vrhají dobrovolně. Byli by rádi, kdyby jejich soukromé stoky zaplavily všechno. Bylo by záhodno, aby ze své duševní zemljanky moc nevylézali.