Ruští jestřábi se radují, jak se teď zatočí s odpůrci války a zpackaná invaze ožije. To je dost předčasné

Skalní putinovci a váleční fanatici jásají, že se konečně naženou na frontu občané, kterým se tam zjevně dobrovolně moc nechtělo. V řádcích i mezi řádky ale čteme i jistou nespokojenost, protože se jim to zdá pořád málo. Aspoň je ale těší, že teď zavládnou v celém Rusku válečné pořádky.

Vojenský dopisovatel listu Komsomolskaja pravda Alexandr Koc píše, že „si musíme přiznat“, že současná uskupení na frontě „pro stanovené cíle nestačí“. Tak to vidíme už několik měsíců, na to nemusíme být vojenští korespondenti. Zároveň když Koc praví, že je třeba si něco „přiznat“, prozrazuje ještě něco dalšího. Přiznat se člověk může k vině. Zřejmě tedy už někdo pochopil, že krmit lidi sedm měsíců nadšenou kremelskou propagandou o vítězství bylo velké blufování a armádní Potěmkinova vesnice zřejmě z větší části lehla popelem.

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM konfrontuje Putinův mobilizační projev s pravdou

  Na obálce nového vydání nechybí ruský prezident Vladimir Putin, který ve svém posledním projevu hledal argumenty pro částečnou mobilizaci.

Korespondent teď koresponduje o tom, že pro Rusko přešly boje do obranné fáze, kdy prakticky nedochází k žádnému postupu. Ruská armáda pociťuje akutní nedostatek střelců, mechaniků-řidičů, operátorů-řidičů. Není už dost lidí, kteří by mohli jít do útoku.

V rámci přiznání tristního stavu věcí Koc konstatuje: „A není to jen otázka ztrát. Ano, jsou tu ‚dvoustovky‘ – mrtví, jsou tu ‚třístovky‘ – zranění. V průběhu tohoto konfliktu se však objevil nový termín – ‚pětistovka‘. Jsou to ti, kteří z toho či onoho důvodu odmítli splnit rozkaz. Někteří se vyděsili, jiní upřímně řekli, že problém nemohou vyřešit prostředky, které mají k dispozici, další prostě neměli motivaci: ‚Proč umírat za cizí zemi?‘“

Kdyby nebyly mozkové závity vojenského korespondenta Koce (a dalších) ondulované v Kremlu, závity by pochopily, že bláboly o nacistech na Ukrajině a osvobozování lidí jsou nesmysl. Šíření nadřazené ruské pravoslavné kultury měli zajistit pologramotní islamističtí kadyrovci a mladíci z buddhistického a šamanského Tuvinska. V poslední době také naverbovaní zločinci z lágrů. Zlatá mládež, synové a dcery činovníků putinovské junty, nejeví známky patriotismu a ochotu rukovat. Je lepší si dobře žít na dekadentním Západě.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Alexandr Koc ale jásá, že teď se bude trestat a že na dezerci, neuposlechnutí rozkazu a „marodérství“ je zákon. Z nějakého záhadného důvodu prý už „nyní nemůže být pochyb“ o tom, „za čí zemi bojujeme“ a že ustoupit není kam. V tom se korespondent mýlí. Nikoho soudného asi nenapadlo, že by chtěli Ukrajinci dobývat Moskvu. Za mezinárodně uznávané hranice Ukrajiny ale okupační hordy docela dobře ustoupit mohou, ona to zas tak velká vzdálenost není. Jak se ukázalo, když jde o pohyb opačným směrem od fronty, jde to Rusům docela dobře a rychle, aspoň těm, co jsou ještě naživu.

Do spokojenosti s vyhlášením mobilizace se ale vkrádají hořké tóny. Třeba separatistický náčelník Igor Girkin–Strelkov nechápe, proč byli v rámci výměny zajatců vráceni i velitelé pluku Azov a pět zahraničních bojovníků. Nedivíme se mu, protože tato událost zaskočila i komentátory na druhé straně. K výměně došlo v den vyhlášení mobilizace a muselo jít o výsledek nějakých jednání, kde muselo dojít k dohodě něco za něco. Co bylo tím „něco“, které vyvážilo Rusy nenáviděné obránce Azovstalu, můžeme jen spekulovat. Vyměnili je za nějaké velké zajaté „zvíře“? Girkinovi nepřipadá jako přiměřená cena nic.

Podle Girkina je propuštění celého velitelského štábu Azovského pluku „zrádcovská akce“ horší než zločin. Je to chyba, je to sabotáž, za kterou stojí neznámé osoby z vyššího vedení Ruska.

Závěr jeho příspěvku publikovaného ve čtvrtek ráno stojí za ocitování: „Víte, jak to vypadá? Takto: přišli k lidem, vyzvali je, aby se ‚postavili za ruskou zemi‘, a pak… A pak těm, kteří odpověděli – nas*at na hlavu. Otevřeně, posměšně, se smíchem a vtipy. Osobně toto ‚mírotvorné‘ jednání v den vyhlášení mobilizace nedokážu vnímat jinak.“

Korespondent Koc je hloupý, separatista Girkin je chytrý, aspoň ohledně vojenských záležitostí. Pokud jde o pochopení podstaty toho, co se ve válce na Ukrajině děje, jsou ale omezení oba.