Ukrajinci, kteří prožili ruskou okupaci nebo uprchli z Ruskem okupovaných území Ukrajiny, popisují, jaké poměry v těchto oblastech panují. S obyvateli se zachází jako se zcela bezprávnými lidmi.

Ukrajinský filozof a novinář Volodymyr Jermolenko svědectví těch, kteří ruskou okupační správu zažili, shrnuje ve svém twitterovém příspěvku do šesti bodů. Citujeme v plném znění.

„1. Lidé často nesmějí opustit své vesnice. Zásobování (včetně dodávek potravin) je často přerušeno.

2. Rusko nepřináší ruské právo, ale přináší bezpráví. Lidé ztrácejí svá práva – i ti, kteří s Ruskem sympatizují. Váš dům může zabrat někdo jiný, vaše auto může být zabaveno, můžete být uneseni, nikdo by se o to nezajímal. Mnoho lidí je nezvěstných. Nevíme, jestli jsou naživu, nebo ne. Rodinní příslušníci těchto lidí jsou často nuceni mlčet, násilí bude použito i vůči nim.

4. Pokud žijete měsíce bez zásob potravin (obchody jsou zavřené, nemůžete opustit vesnici), můžete se spolehnout pouze na svou půdu, domácí zvířata a to, jaké máte v osobních zásobách potraviny. Ukrajinští rolníci toho obvykle mají hodně – alespoň mohou přežít.

5. Některé zákonitosti – například to, že lidé nesmějí po celé měsíce opouštět své vesnice – připomínají Holodomor, Stalinův umělý hladomor v letech 1932-1933. Je zřejmé, že tyto praktiky ,žijí‘ v myslích a postupech ruských vojáků a velitelů.

6. Mučení se uplatňuje ve velké míře. Zejména mučení elektrickým proudem. Ruští mučitelé tomu říkají ,volání k Putinovi‘. Sami tedy přiznávají, že akty krutosti mají nést Putinovo jméno.“

Kromě toho, co uvádí Volodymyr Jermolenko, jsou zaznamenány i další formy útisku. Na Ruskem okupovaných územích Ukrajiny Kreml v rozporu s mezinárodním právem v dobytých regionech aktivně provádí odvody mužské populace.

Podle Centra ukrajinského národního odporu, které vytvořily ukrajinské speciální síly, se od ruské invaze na Ukrajinu „exponenciálně“ zvyšují nucené odvody Ukrajinců na okupovaných územích, píše web central.asia-news.com.

„Okupanti mají obrovskou potřebu pracovních sil,“ sdělil mluvčí Centra národního odporu, který používá krycí jméno Ostap. (Je zakázáno zveřejňovat skutečná jména pracovníků organizace.) Proto se ruská armáda snaží získat další bojovníky za pomoci brutálních a represivních akcí.

Od poloviny roku 2022 zakazují ruské síly mužům vstup do dobytých měst a obcí a jejich opuštění. Čím hlouběji je město uvnitř dobytého území, tím těžší je ho opustit. „Kdykoli se muži pokusí odejít, dostanou povolávací rozkaz a jsou nuceně odvedeni,“ říká Ostap.

Ukrajinská vojenská rozvědka uvedla, že od invaze na Ukrajinu v únoru 2022 bylo do ruské armády nátlakově odvedeno 60 000 Ukrajinců. Rusko pokračuje v metodách, jaké se používaly v dobách Sovětského svazu. Pokud SSSR okupoval a přičlenil nějaké území cizího státu, považoval pak tamní lidi za své občany, pro které platí sovětské zákony. Tato praxe teď pokračuje. S Ukrajinci odvedenými pod nátlakem se ale v armádě zachází jako s lidmi druhé kategorie.

Okupanti se zaměřují také na likvidaci historické paměti. V březnu 2022 došlo třeba k útoku na archiv Státní bezpečnostní služby Černihivské oblasti.

„Desítky tisíc záznamů o Ukrajincích, které shromáždili agenti KGB v sovětské éře, zničily okupační ruské jednotky. Tyto archivy byly jedním z nejdostupnějších zdrojů odtajněných záznamů KGB z bývalého Sovětského svazu. Existují také zprávy o tom, že ruské okupační úřady zabavily archivní dokumenty a že na okupovaných územích působí ruská státní archivní agentura Rosarchiv. Mnohé z těchto archivů obsahují záznamy o centralizované vládě na Ukrajině v sovětském období, včetně zpráv o útlaku a mučení ukrajinských občanů, což je pro dnešní Kreml nepříjemná historie,“ píše se v článku na webu The Atlantic.

Osud lidí na okupovaných územích je jedním z hlavních důvodů, proč je pro Ukrajinu nepřijatelné uvažovat o jakýchkoli dohodách typu „území za mír“.