Ruská invaze si na Ukrajině každým dnem vybírá další a další oběti. Mezi nimi je i Olga Semidjanová, vojenská zdravotnice a hrdinná matka, která po sobě zanechala dvanáct dětí.

Její úmrtí oznámila ukrajinská velvyslankyně v Estonsku Mariana Betsaová. „Zemřela v boji proti ruským vetřelcům. Je to hrdinka,“ napsala. Olga Semidjanová, které bylo 48 let, se účastnila bojů na frontě na hranicích Doněcké a Záporožské oblasti.

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM připomíná historický význam cesty českého premiéra za ukrajinským prezidentem

Nové číslo Týdeníku FORUM, které je ode dneška v prodeji, rekapituluje význam cesty Petra Fialy za Volodymyrem Zelenským. Zdůrazňuje, že…

Pocházela z ukrajinského města Marhaneč v Záporožské oblasti. Poté, co porodila šest dětí, čtyři dcery a dva syny, a adoptovala dalších šest chlapců ze sirotčinců, byla vyznamenána jako matka-hrdinka. Kromě toho byla vyznamenána také Řádem cti a slávy za to, že se vždy snažila pomáhat druhým.

Padla na frontě, když se se svou jednotkou účastnila boje proti okupantům. Jednotka byla pod těžkou palbou a velitel rozhodl, aby všechny ženy ustoupily do zázemí, což Olga odmítla a pokračovala v boji. Měla na sobě sice přilbu i neprůstřelnou vestu, ale z ruské strany kromě pěchoty útočily i tanky a dělostřelectvo. Olga Semidjanová byla zasažena do břicha a utrpěla těžké zranění žaludku. Nezemřela hned, ale pomalu vykrvácela.

Přestože padla již 3. března, stále ji není možné podle ukrajinských zdrojů pohřbít, neboť v místech pořád probíhají těžké boje, a její tělo tak nelze odnést.

Dcera Julie po smrti své matky napsala emotivní vyjádření: „Stala se příkladem vlastenectví a lásky ke své zemi. Díky ní šel na frontu i náš starší bratr. Další sestra také bránila Ukrajinu jako dobrovolnice. Mladší bratr slouží již od roku 2019 a brání Charkov. Další sestra slouží u policie v Záporoží a nejmladší žije se mnou, teď za ni budu zodpovědná já. Otec slouží v územní obraně, je to pro něj nesmírně těžké, ale má vystudovanou psychologii a snaží se nás udržovat v kondici a klidu. Jedinou útěchou je, že se maminka dočkala své první vnučky Sofie, které bude šest měsíců. Naše matka si zaslouží, aby se na ni vzpomínalo, aby se o ní zpívalo. Za množství věcí, které udělala, za slzy, které ronila, za úsměvy, které rozdávala. Už to nebolí… A my musíme vydržet a pochopit, že válka ještě neskončila.“