Vyšetřování místa pádu letadla MH-17 nizozemskými a australskými policisty. FOTO: Dutch Ministry of Defence / Wikimedia Commons / CC0
FOTO: Dutch Ministry of Defence / Wikimedia Commons / CC0
Že bylo malajsijské civilní letadlo v červenci 2014 sestřeleno ruským systémem BUK, který byl na východní Ukrajinu dovezen z Ruska, bylo známo už před čtvrtečním rozsudkem soudu v Haagu. Toto je jen právní tečka za celým případem. O život přišlo 298 lidí, a ruský režim necítí potřebu se přiznat a omluvit. Nemůže, celý je založen na lži.
Soud uznal vinnými Igora Girkina (Strelkova), Sergeje Dubinského a Leonida Charčenka a všichni dostali v nepřítomnosti doživotí. Nejslavnější z nich, Girkin, teď cosi organizuje na ukrajinském bojišti. Možná se pozemské spravedlnosti nedočká, protože jeho bojová horlivost se mu stane osudnou. Viníkem je ale celý ruský režim, který na východě Ukrajiny vede nevyhlášenou válku už osm let. Bez něj by k takovým tragédiím nedocházelo.
Rozsudek v Haagu vyvolal v Rusku reakce a celkem na nic nového tam nepřišli.
Na webu Tsargrad.tv se zmohli jen na obvyklou strategii a vyjmenovali řadu „vyšetřovacích verzí“, které už byly dávno vyvráceny. Je to běžná dezinformační taktika. Dávejte nové a nové verze toho, jak se to údajně stalo, ať se v tom všichni ztratí. Systém BUK by prý letadlo ani technicky sestřelit nemohl, pilot ukrajinského vojenského letadla, jenž se údajně nacházel ve stejné oblasti, spáchal sebevraždu, která sebevraždou nebyla, letecká dispečerka Anna Petrenková v roce 2014 zmizela a od té doby se po ní nepátrá a tak dále. Letadlo prý určitě schválně sestřelili sami Ukrajinci. Televize RT také zveřejnila rozhovor se záhadným španělským letovým dispečerem Carlosem.
Zabývat se tou spoustou nesmyslů nemá smysl. Jen pro úplnost ocitujme z článku BBC, kde se o osudu pilota psalo. Vladislav Vološin v roce 2014 absolvoval 33 bojových misí proti proruským separatistům v Donbasu na stíhačce Su-25. V létě 2014 bylo jeho letadlo sestřeleno nad územím ovládaným militanty. „Přežil jen zázrakem, protože se těžce zranil při katapultáži u země. A dalším zázrakem se zraněnému muži podařilo uniknout z obklíčení na vlastní pěst,“ vyprávěl o Vološinově záchraně novinář a přítel Jurij Butusov.
V roce 2014 Rusko obvinilo Vološina ze sestřelení malajsijského Boeingu MH17, při kterém zahynulo 298 lidí. Mezinárodní vyšetřovací tým popřel ruskou verzi o Vološinově účasti a prokázal, že letadlo bylo zničeno ruskou raketou BUK. Stopy střely na troskách letadla jsou zjevné, pozemská trasa ruského zařízení byla zjištěna vyšetřováním týmu Bellingcatu a dá se doložit fotografiemi. Vološin zřejmě trpěl depresemi, které mohly souviset s tím, že kvůli zdravotnímu stavu už nemohl sloužit jako vojenský pilot. Mohl se také dostat pod tlak ve své nové práci, když se stal zástupcem ředitele městského letiště v Mykolajivu. Probíhala tam nějaká rekonstrukce a Vološin mohl být stísněn tlakem místní správy, která po něm chtěla nějaké věci, které nechtěl udělat, a tak dále. Z hlediska případu nemá cenu to řešit. Boeing měl plášť pokrytý drobnými otvory, které odpovídají výbuchu střely poblíž letadla, a všechno ostatní jsou jen historky sloužící k zamlžení skutečnosti.
Podle článku BBC z roku 2020 vyšetřovatelé všechny tyto osoby našli a vyslechli. Pilot Vološin při vyšetřování v roce 2015 uvedl, že 17. července 2014 neuskutečnil žádný bojový let (to potvrzují i dokumenty ukrajinského letectva poskytnuté Nizozemsku). Při vyšetřování ochotně vypovídal i Vološinův velitel. Dispečerka Petrenková uvedla, že na radaru neviděla žádné vojenské letadlo. A muž, který si říkal „dispečer Carlos“, přiznal, že nikdy dispečerem nebyl. Ukázalo se, že byl v minulosti odsouzen za podvod a nyní žije v Rumunsku. „Vyšetřování rovněž prověřilo desítky hodin odposlechů hovorů vojáků samozvané DNR a až do pádu MH17 se v nich neobjevily žádné zmínky o ukrajinských vojenských letadlech. Ruský letový dispečer, který viděl MH17 na svém radaru a měl letět v ruském vzdušném prostoru, se rovněž nezmínil o žádném jiném letadle v blízkosti malajsijského boeingu,“ píše BBC.
Autor článku na Tsargradu Algirdas Mikulskis ale svou drzost stupňuje. „Proč tedy neuspořádat zdánlivě stejný proces? Pouze spravedlivý. Tím, že k němu pozve jako svědky obžaloby desetitisíce obyvatel Donbasu, kteří na rozdíl od příbuzných obětí letecké katastrofy z července 2014 nebudou tlačit na emoce tribunálu, ale budou bít fakty osobních životopisů zničených Ukrajinou. A Zelenskyj, Porošenko, Turčinov, Zalužnyj a další jim podobní budou sedět a poslouchat tyto důkazy o svých zločinech. Hlavní je zvítězit a odvézt si tuto tlupu živou,“ rozohnil se ruský propagandista.
Zloděj křičí „chyťte zloděje“. Je to pořád kolem dokola. Litviněnka zavraždili poloniem, Navalného chtěli otrávit novičokem, na Krymu prý nebyli v roce 2014 žádní ruští vojáci (a pak jim Putin dal medaile za to, že tam byli), vyhodili do vzduchu muniční sklad ve Vrběticích, tvrdili, že jen dělají cvičení, a vpadli na Ukrajinu, vraždili a mučili v Buči, a sváděli to na Ukrajince. Všichni jsou na ně zlí a trpí rusofobií.
Oni vědí, že jim ty lži nikdo soudný nevěří. Stačí jim ale, že mají co vykládat. Po nich to opakují různí putinovští mloci tvořící pátou kolonu v dalších zemích. Bude jim to procházet tak dlouho, dokud budou u moci. A nejenže budou lhát, oni dál budou všechny ty věci dělat. Jediný uspokojivý výsledek pro svět by byl, kdyby tento režim definitivně skončil.
