Bývalý premiér Petr Fiala (ODS) při debatě s Andrejem Babišem (ANO). FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák z hnutí STAN v rozhovoru pro deník FORUM 24 jasně odmítl možnost, že by jeho strana po volbách vstoupila do vlády s Andrejem Babišem. Je to důležitý vzkaz. V kuloárech se totiž už delší dobu – zejména z ODS – ozývají hlasy, že právě STAN by mohl být slabým článkem, tím, kdo se „obětuje“ a vytvoří s hnutím ANO koalici. Přispívá k tomu i poněkud poťouchlý postoj Starostů k takzvané bitcoinové kauze a jejich varování, že mohou vládu opustit, pokud ministryně spravedlnosti Eva Decroix z ODS nedokáže přesvědčivě vysvětlit své kroky.
A ta zatím, nutno přiznat, pochybnosti moc nerozptýlila. Přiživily je zejména zvláštní okolnosti odstoupení koordinátora kauzy Davida Uhlíře. Nicméně Martin Dvořák vzkazuje, že povolební spolupráce s Babišovým hnutím je z pohledu Starostů nemyslitelná. Nejen kvůli naprosté programové i hodnotové nekompatibilitě, ale také proto, že by to byla politická sebevražda. Strana, která by se obětovala ve „státotvorné“ koalici s Babišem, by tím podepsala vlastní rozsudek smrti.
A i kdyby k podobnému experimentu došlo, nepomohlo by to ani k zachování současné podoby demokracie. Babiš by si stejně dokázal prosadit své zájmy jinak – například prostřednictvím dohody s radikální částí opozice. Demokratický partner by se stal pouhým křovím, které by jen ztrácelo podporu, zatímco populista by posiloval.
Kam vedly dohody s Babišem
Podobně jednoznačně se v nedělních Otázka Václava Moravce vyjádřil i šéf poslaneckého klubu ODS Marek Benda: „Andrej Babiš je populista, se kterým se nedá jednat,“ prohlásil a připomněl, že pokusy o dohodu – například v důchodové reformě – nikam nevedly. Samozřejmě jsou tu i dohody, které někam vedly. Kam, to se snad ani nesluší říkat.
V zákulisí se mluví o tom, že Benda hrál nehezkou roli při volbě členů Rady ČT, kam se i s přispěním části poslaneckého klubu ODS dostaly destruktivní postavy Hana Lipovská, Pavel Matocha nebo Lubomír Xaver Veselý. Toho se z kontrolního orgánu veřejnoprávního média nepodařilo odvolat ani přes to, že to část koalice slíbila veřejnosti už loni v létě. Minulý týden zase vyplulo napovrch, že Benda měl hovořit na konferenci Společnosti pro obranu svobody projevu. To je parta, která dlouhodobě bojuje především za svobodu šiřitelů dezinformací a proruských narativů. Besedovat tam měl s místopředsedou ANO Radkem Vondráčkem. Po zásahu vedení ODS politický matador nakonec svou účast zrušil.
Momentálně to tedy vypadá, že demokratické strany drží jednotnou linii: od ODS přes STAN až po Piráty zní oficiální vzkaz „s Babišem nikdy“. Už v úterý to mají otevřeně stvrdit i na přátelském setkání u piva, kam další lídry pozval předseda STAN Vít Rakušan. Chce si na to připít s premiérem Petrem Fialou a šéfem Pirátů Zdeňkem Hřibem. Ten nejdříve pozvání přijal, pak zas odmítl. Židle prý pro něj bude i tak připravená. Má to být symbolické gesto, ale i závazek, který má dát voličům jistotu.
Jak umírají demokracie
Historie totiž ukazuje, že koalice s populisty končí vždy stejně: posílí je, a demokratické partnery zničí. Viděli jsme to doma na osudu ČSSD, která v Babišově vládě vykrvácela. A ukazují to i dějiny. Politologové Steven Levitsky a Daniel Ziblatt ve své knize Jak umírají demokracie popsali, že režimy nejčastěji nepadají násilím, ale postupným oslabováním institucí zevnitř, když se k moci dostanou zvolení populističtí lídři. Demokratické strany jim dodávají legitimitu, ale samy přitom skončí na smetišti dějin. V Evropě 30. let, ale i v Latinské Americe 90. let se tento scénář opakoval znovu a znovu.
Jak by to mohlo vypadat u nás, naznačuje nedávné rozhodnutí ministra zemědělství Marka Výborného z KDU-ČSL. Pod tlakem veřejnosti se rozhodl podat žalobu na Agrofert o 4,5 miliardy korun, které získal holding neoprávněně kvůli střetu zájmů svého majitele. Jen stěží si lze představit, že by Andrej Babiš v případě návratu do vlády takové rozhodnutí nechtěl zrušit. Politické náklady by přitom zcela jistě padly na „státotvorného“ koaličního partnera, zatímco Babiš by vyšel bez ztráty kytičky.
Demokratické strany dnes tedy drží jednotnou linii. Je to správný postoj. Otázkou ovšem zůstává, zda jim to vydrží i po volbách, kdy nepůjde jen o programy, ale i o samotnou podobu české demokracie.
