Ministr zahraničí Ruska Sergej Lavrov FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov komentoval odmítnutí ministrů zahraničí zemí G20 pořídit si s ním společnou fotografii. Podle něj „nikoho nezval, aby se nechal vyfotografovat“. To je celkem jedno, i kdyby zval, sotva by někdo přišel.
Jak to bylo, popisuje z ruské strany web kapital-rus.ru: „,Není to tak, že bych někoho pozval, aby se nechal vyfotit. Co se týče jejich přítomnosti či nepřítomnosti v sále – všichni byli v sále, když zasedání začalo. Nepovažoval jsem za nutné dělat nějaká gesta, poslouchal jsem, zajímalo mě, čím dnes Západ dýchá. Ale skutečnost, že G20 nevyužili k účelům, pro které byla (skupina) vytvořena, je zřejmá,‘ řekl Lavrov. Uvedl, že západní ministři přišli na uvítací recepci den předtím, zatímco fotografie byla protokolární akcí, ‚jen ze zdvořilosti‘. ‚Věřím, že vše probíhá tak, jak jsme si mysleli, ale určitě jsme byli vyslechnuti,‘ ujistil ministr zahraničí.“
Lavrov opustil jednací sál ihned po svém projevu na zasedání ministrů zahraničí. Mluvčí ministerstva zahraničí Maria Zacharovová uvedla, že Lavrov před odletem z indonéského ostrova Bali, kde se akce koná, absolvuje ještě několik bilaterálních jednání. Lavrov se nezúčastní společného oběda ani odpoledního plenárního zasedání.
Pokud všechno probíhá tak, jak si v Kremlu „mysleli“, snad jim i došlo, proč to tak je. Kdyby v roce 1941 existovala nějaká skupina G20, těžko si představit, že by se tam dostavil ministr zahraničí nacistického Německa Joachim von Ribbentrop a všichni dělali, jako že se nic neděje. Ribbentrop byl tragikomická postava. Sami nacisté ho považovali za hloupého a sám jeho Vůdce ho jako ministra zahraničí o valnou část zahraničí připravil. Nakonec jeho zločinecko-klaunská kariéra skončila tak, že ho pověsili.
Lavrov ovšem hloupý není, to je obecně známo. Tím víc nese spoluzodpovědnost za válečné zločiny, kterým teď slouží. Kolem Putina bude víc lidí, kteří jsou ve slepé uličce a nemají se jak dostat ven. V určitý okamžik prostě překročili bod, z kterého není návratu. Musí setrvat až do hořkého konce. Možná je nikdo jednou nepověsí, protože v té části světa, proti které teď ruský fašistický režim bojuje, většinou trest smrti není. Pokud jim ale aspoň trochu záleželo na jejich místě v historii, už to prohráli. Teď si mohou ve svých palácích, co je údajně nemají, pouštět videa ze starých dobrých časů a doufat, že až se jim to začne v říši hroutit, nějak to ještě násilím udrží pohromadě.
Co na tom, že někteří tu válku třeba nevymysleli. Takový maršál Hermann Göring by se bez války klidně obešel nebo by mu stačila nějaká menší, aby pro něj služebníci nakradli umělecká díla do sbírky. Ale sloužil, poslouchal, velel. Od norimberského procesu už neplatí ani výmluva, že někdo jen „poslouchal rozkazy“. Tím spíš nezabere žádné vytáčení, když se na válečných zločinech někdo aktivně podílel.
Překvapivé je, že krvavé ruské akce podporují i různí kolaboranti, kteří za to ani pořádný palác nedostanou. Když už jsou nějaké hlavičky pomatené, tak asi ve všem.
