S Milanem Caisem o tinnitu, o dluzích za covidu, o válce a o víkendu, na který nikdy nezapomene.

(Archiv Michala Caise)

FOTO: Archiv Michala Caise

Skupina Tata Bojs získala pověst jedné z nejtvořivějších formací na české hudební scéně. Po zásluze se těší přízni fanoušků, kteří se po delší době setkají 11. května na odloženém koncertu v pražské hale O2 Universum. Show kapely slibuje jako vždy silný vizuální zážitek, jenž ponese rukopis frontmana, spoluzakladatele skupiny a výtvarníka Milana Caise. Známe se léta, ale až během rozhovoru zjišťujeme, že máme něco neodvratně společného.    

Lidé stiženi tinnitem, a to je dnes dobře dvacet procent populace včetně českého prezidenta Miloše Zemana, se chovají jako sběratelé veteránů. Když se potkají, vyměňují si zkušenosti. První se zeptal Milan. „Jak to začalo tobě?“

Jednou v noci, je to víc jak rok, jsem se probudil se šuměním v pravém uchu. Říkávám, že je to šumění moře, od něhož nelze odjet. Ale nechci si stěžovat, když jsem jezdil do hyperbarické komory na Kladně, což byla jedna z mých zastávek během pokusů vyléčit se, říkali tam lidé, že v uších slyší hrozné věci: cinkání, start rakety a podobně…
Záleží na intenzitě. Já pískám, a taky to nemám synchronní – táhne mi to k levé straně. Je to stejné pískání, jaké si pamatuju po návratech z koncertů v devadesátkách – z Lucerny, z Bunkru, anebo když jsme i my hráli na Deltě. Lehl jsem si do postele a říkal si, to je asi únavou. A ráno to bylo v pohodě. A pak jednou nebylo. Teď už to mám tři roky nepřetržitě.

Jak ti to začalo?
Přesně si to pamatuju. Byli jsme s rodinou na horách na Portáši v Javorníkách, v chalupě bylo ticho. Najednou jsem uslyšel pískání, ale myslel jsem, že je to takový ten zvuk, když se ti mění tlak v hlavě a za chvíli to přestane. Nepřestalo. Nicméně na obě uši slyším pořád stejně. Na audiografu mi zjistili, kolik decibelů to pískání má a překvapilo mě, jak je silné.

Teď sedíme v hospodě, je tu přirozený hluk. Slyšíš to?
Když se o tom teď bavíme, tak to krásně a zřetelně slyším i v tomhle bordelu. Ale jinak, přibližně devadesát procent ze dne, v bdělém stavu, ten zvuk nevnímám. Jde o to nemyslet na to. Nikdo neví, kde se tinnitus bere – neznáme příčinu, proto ho nelze prakticky léčit. Některým lidem to rozjela…

Přečetli jste část exkluzivního obsahu pro předplatitele Týdeníku FORUM

Pokračujte dál ve čtení přihlášením do čtenářské zóny. Online verze článku je dostupná pouze pro předplatitele digitální verze předplatného.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]