S neplodností v Česku bojuje každý pátý pár. Důvodem může být i nemoc, kterou trpí deset procent žen

Karolína Krejčová s Annou Sedlákovou založily projekt Indiánky v roce 2019, když se seznámily přes facebookovou skupinu. Spojovala je totiž diagnóza polycystických vaječníků známá také jako PCOS. Nedostatek informací je zavedl až k online poradně, kde se o podobných onemocněních spojených s plodností mluvilo. „Indiánky vznikly z nutnosti. Jsme první neziskovou organizací na osvětu (ne)plodnosti v Česku,“ upřesňuje Anna.

Název získaly díky propojení ženství s přírodou a náhodou, k níž přispěla volná webová doména. Jejich hlavním cílem je šířit informace o tématech plodnosti, resp. neplodnosti a různých onemocnění, jež ji ovlivňují. Pořádají proto četná setkání, jsou v kontaktu s odborníky včetně psycholožky a přinášejí na trh produkty, jejichž úkolem je s projevy určitých onemocnění pomáhat. „Nejsme lékařky, ale máme s tím osobní zkušenost, což, jak zjišťujeme při rozhovorech s ostatními indiánkami, tak říkáme naší komunitě, velice pomáhá. Člověk se v tom pak necítí tak sám,“ dodává Karolína.

Syndrom polycystických ovárií je onemocnění, kterým v České republice trpí více než deset procent žen, to stejné platí o endometrióze, jež způsobuje přítomnost výstelky dělohy mimo ni. Každý pátý pár v Česku řeší otázku neplodnosti a podle Světové zdravotnické organizace se s ní potýká každý šestý člověk. I přesto je stále jakýmsi ožehavým tématem, o kterém se ve veřejném prostoru málo mluví. PCOS má mnoho podob, kromě velkého množství folikul neboli cyst tvořících se na vaječnících patří k příznakům nadměrné množství mužských hormonů a nedostatek těch ženských, pomalé odbourávání inzulinu, anovulační cykly a neplodnost.

Nedostatek informací i času

Ženy o neplodnosti nerady mluví především kvůli tlaku, který je na ně v tomto ohledu vyvíjen. „Vyrůstala jsem v prostředí, kde se žena rovná ploditelka dětí a žádná jiná možnost neexistuje. Společenský diskurz byl prostě takový. Dnes se to už zlepšuje,“ uvažuje Anna, které je třicet let. Navzdory tomu je o podobných onemocněních dostupných jen málo informací. Například u PCOS se u většiny lékařů po diagnóze pacientka, kromě toho, že ji čekají možné problémy s otěhotněním, nedozví nic konkrétního. Na příznaky začne užívat antikoncepci, která jí ale nepomůže nastartovat ovulaci, jelikož ji potlačuje a po jejím vysazení může naopak početí trvat mnohem déle. O PCOS jako takovém se toho ví velmi málo. Jde o hormonální nerovnováhu, která vyvolává množství vedlejších příznaků, u každého vypadá trošku jinak a nelze zcela vyléčit.

„Vyšetření na PCOS jsem si musela vydupat. Doktorka mi řekla, že vypadám žensky, takže to určitě mít nebudu,“ vzpomíná Anna. Právě nedostatečná prohlídka způsobuje pozdní diagnostiku, která může vést k neplodnosti. Podle Anny všechno souvisí s nastavením našeho zdravotnického systému. Lékaři mají na pacientky málo času, a tudíž se jim nestíhají dostatečně věnovat. Určitým řešením jsou soukromé ordinace, kde si za péči a čas zaplatíte. „Možná to vyzní špatně, ale PCOS není rakovina. Lékaři se prostě musí věnovat závažnějším onemocněním, která mohou mít fatální důsledky, na to ostatní nemají tolik prostoru,“ dodává Anna.

Při léčení PCOS je důležité rozhodnout se, co pacientka od léčby očekává. Pokud chce zahladit příznaky, typicky nasadí antikoncepci nebo hormony. Jestliže se snaží otěhotnět, může absolvovat in vitro fertilizaci (IVF) nebo například drilling vaječníků. „Existuje mnoho cest, o nichž prostřednictvím Indiánek informujeme. Mezi ty nejpopulárnější patří změna stravy, užívání bylinek, akupunktura, tradiční čínská medicína, Mojžíšova metoda i hormonální jóga. Záleží jen na vás, co si vyberete, a především, co bude fungovat,“ vysvětluje Karolína. Zdůrazňuje však, že nejdůležitější je čas, kterým ženy většinou nedisponují. Zkoušet přírodní léčbu často ani nezačnou, protože jim věk a pozdní diagnostika nedovoluje jinou možnost než se obrátit na lékařskou pomoc.

Vzít zdraví do vlastních rukou

Kvůli nedostatku informací se pak ženy často obracejí na internet, kde je složité data utřídit a především zjistit, zda jsou relevantní. Právě proto vznikly Indiánky. „Podle mě si každá z nás musí uvědomit, že zdraví máme ve vlastních rukou,“ uvažuje Anna, která je momentálně v osmém měsíci těhotenství. Změnila lékaře a navštěvuje soukromého odborníka na neplodnost, který jí nasadil progesteron. Po vysazení antikoncepce zkoušela obnovit přirozenou menstruaci také pomocí takzvaného seed cyclingu, tedy vyvolávání cyklu užíváním semínek, který společně s progesteronem pomohl ke zlepšení menstruace.

Dostala žádanku na drilling vaječníků, což je laparoskopická operace, kdy dojde k naříznutí vaječníků a vyvolání ovulace, ale nakonec nedošlo ani k objednání. „Progesteron jsem užívala necelý rok. Otěhotněla jsem ale náhodou. Jak to tak v životě bývá, začala jsem se soustředit na jiné věci, které se netýkaly těhotenství. Hodně času jsem trávila na chalupě, venku, a hlavně v klidu. Pak se to stalo. Nemohla jsem tomu vůbec uvěřit,“ vzpomíná Anna. Za hlavní faktory zdařeného početí označuje odpočinek a méně stresu. „Radit ženám, aby se nestresovaly, ještě nikomu nepomohlo. Podle mě je to ale jeden z klíčových faktorů,“ objasňuje Anna.

V Česku chybí edukace

Jelikož se Indiánky snaží o neplodnosti mluvit ve veřejném prostoru, padla otázka na stereotypy. „Mezi lékaři je zažité, že musíte vypadat mužsky nebo mít nadváhu, což prostě není pravda, stejně tak, jako že jediným východiskem je IVF. Navíc pokud nějaký pár nemůže otěhotnět, nemusí být nutně chyba na straně ženy. V populaci je to totiž zhruba padesát na padesát,“ dodává Anna.

Nedostatek vzdělání v této problematice sahá až k základním a středním školám. „Pamatuju si, že nás rozdělili na kluky a na holky a pak jsme se učili o menstruaci,“ vzpomíná Karolína. Právě vylučování chlapců z této problematiky způsobuje stud spojený s cyklem a následnými potížemi. „Čekám chlapečka a chci ho vzdělávat i o ženských tématech, jež jsou zcela přirozená,“ říká Anna. Zdůrazňuje, že právě na tomto tématu stojí přežití lidstva, a proto je důležité o něm edukovat, týká se totiž všech, nejen žen. „Jenže to se tu už bavíme o systémové změně, která nezávisí pouze na nás,“ říká Karolína.