Tweet symbolizuje dnešní dobu více než cokoliv jiného. Tweet je něco jako bird call, což bychom do češtiny mohli přeložit jako cvrlikání, švitoření či štěbetání. Proč se namáhat složitými texty, analýzami a úvahami o smyslu bytí, když stačí pár znaků a konzumenti dostanou svou oblíbenou porci potravy. Svět je ovládán rafinovanou cílenou manipulací a tweetování je jedním z účinných nástrojů.

Osobnosti byly nahrazeny celebritami z bulváru. Kurs určují hřmotní, sebevědomí hulváti, kteří vědí, že jim stačí k silnému sdělení jen SMS internetu, jen mikro blog, tedy rychlý a úderný tweet. Tweety se staly zdrojem zpráv, z nichž vycházejí oficiální média. Tweetem lze vyhlásit sankce, embargo, válku, vystoupení z různých mezinárodních společenství, zvýšení daní, prostě cokoliv. Klip, cvak, střih, prásk a kolo dějin se točí nebývalou rychlostí. Krátké tweetování připomíná dávkované střelby z automatických zbraní. Pro „hloubavější“ příjemce sdělení se produkce doplní komplexnější informací formou facebookového souhrnu, například týdenní svodkou „Čau lidi“. A pro opravdu velmi náročné členy fan clubu jsou k dispozici ostatní ovládaná média. Kruhy se uzavírají.

Vymalováno, přes to vlak nejede. Pár největších korporací uzavře dohodu o společném postupu a jejich síla určuje parametry dalšího vývoje. To není jen otázka nezvratného pokroku, jde spíše o ovládnutí reality a její cílené posuny tam či onde. Každý pokrok lze využít i zneužít. Příkladů je bezpočet. Lidé se často nevědomky vzdávají nejen svého soukromí, ale i své identity, v iluzi, že jsou určující součástí vítězných mas. Masy potřebují pravidelnou dávku „masa“, aby mohly sdílet společné pozice i osudy.

Prapůvodní formou lidské společnosti byla tlupa neomezeně ovládaná silným samcem. Osudy této tlupy zanechaly nevyhladitelné stopy v dědictví lidské historie. Masa se jeví jako znovuoživení původní tlupy. Psychologie mas je jen odrazem psychologie pravěké tlupy, s využitím nejmodernějších technologií 21. století. Jednotlivci v mase žijí s falešnou představou, že jsou důležitou vyvolenou součástí komunity, rodiny svého vůdce, že jsou svým vůdcem spravedlivě milováni. Vůdce však nikoho jiného než sebe sama, nepotřebuje milovat. Není toho ve svém narcistickém nastavení schopen, zcela u něj absentuje sociální cit a empatie.  

Přeborníkem v masové tweetové komunikaci s masami je Donald Trump. Používá zejména svůj soukromý tweetový účet @realDonaldTrump. Od roku 2009 do května 2018 na něm zveřejnil neuvěřitelných 37 tisíc tweetů. Připojilo se k nim asi 51,5 milionů sledujících uživatelů. Je zřejmé, že naprostou většinu Trumpových tweetů tvoří jeho marketingový tým, který spoluvytváří obrazy silného vůdce, který nebojácně komunikuje čelem k masám. Trump inspiroval řadu dalších menších či větších samolibých vůdců. Obsah, myšlenky, hodnoty, fakta, to vše končí mimo hru nebo na vedlejší koluji. Důležitý je jen a jen okamžitý efekt, a o něm rozhoduje především forma sdělení a následný počet sdílení a citací v různých médiích. Základním rysem tweetové reality jsou emoce a oddanost značce, k symbolu příslušnosti té správné masy. Továrny na iluze jedou v nepřetržitém on-line režimu. Když si k tomu přidáme fatální finanční převahu a základní určující vztah mezi věřiteli a dlužníky, tak se z této virtuální konstrukce už nedá vystoupit.

V našem českém modelu to vidíme až v absurdním provedení. Podle průzkumů veřejného mínění je pro české masy nejlepším světovým politikem Miloš Zeman a nejlepším domácím Andrej Babiš. Pod Trumpovou formální inspirací se skrývá posttotalitní grunt východních despocií. Cvrlikáním, štěbetáním a švitořením se vracíme do relativizace nedávné minulosti, do normalizačního půdorysu existence společnosti. Pokud nejste happy, cool a in na těch správných tweetových a facebookových skupinách, pak máte pech.  Pro tlupu jste nežádoucí, jenom zbytečná komplikace, špatný vlastenec a prozápadní kverulant. Dostanete nálepku „třídního nepřítele“, to funguje spolehlivě, je to léty osvědčený recept. Znáte to, kdo nejde s nimi, jde proti nim, se všemi důsledky z toho plynoucími. Pravidla tlupy jsou nemilosrdná a Velký bratr má oči všude.

Naděje přesto existuje. Najdeme ji v knize knih v Bibli. „Mnozí první budou posledními a poslední první“ (Matouš, 19:30 B 21). To je vzkaz pro ty sebestředné alfa samce, kteří jsou pyšní na to, že v životě nepřečetli ani jednu knihu.