Nejdřív lidé věřili různým kouzelníkům a šamanům. Pak kněžím a alchymistům a astrologům. Experti se měnili a pořád se jim věřilo. Proč ne, jsou očití svědkové, že občas těmto lidem něco vyšlo.

Dnes se naslouchá třeba makroekonomům a různým znalcům finančních trhů. Velká věda a poznání. Mýtus vlád odborníků. Zádrhel je v tom, že příliš často expertům jejich metody nefungují a navíc neumí příliš předpovědět, co bude. Když budeme předpovídat, jak padne koruna, z 50 procent se trefíme. Slušná prognóza, chce se říct. Takový teoretik musí mít nějaké zvláštní vědění, měl by se mu asi svěřit úřad. V něm by rozhodoval o korunách, když do toho má vhled.

Experti si vybudovali tak silné postavení, že když jim něco dlouho nevychází, je zklamání velké a lidé se na to pak vykašlou a vrátí se k vlastnímu rozhodování. Říkat tomu zdravý rozum je hodně nadnesené, protože jakmile se laické vědění použije na něco, čemu je třeba opravdu rozumět, nemusí na sebe pohroma nechat dlouho čekat. Z hlediska člověka je ale lepší vlastní tmářství (nebo pitomost) než cizí. Z vlastních nesmyslů se můžeme vyléčit, ale být nuceni nést následky cizích, to je tragédie.

Tím se už blížíme k tomu, jak může prostý čičmunda dopadnout, když se chce dobrat nějaké spravedlnosti. Mnohý člověk už slyšel, že právo a spravedlnost není to samé. Že něco je sice nespravedlivé, ale je to podle zákona, a tak se nedá nic dělat.  A kdyby se snad někdy dříve dalo, už je to promlčené. Promlčené to je kvůli tomu, že platí presumpce neviny a zloduch má právo se bránit.

Takže velkopodvodníci, co okradli spoustu lidí nějakým „Horor-systémem“, mohou provádět obstrukce tak dlouho, až na ně padne nějaká amnestie, nebo sešlostí věkem zemřou. Peníze si na nich nikdo nevezme, protože zmizely. On také „právní názor“ je něco jako fyzika elementárních částic. Přečetli jste desetitisíce stran právních spisů a máte na to diplom, že k tomu můžete mluvit? Nečetli a nemáte, že? Tak využijte příležitost sklapnout a nekažte to.

Jenže on prostý čičmunda je sice občas blbý, ale ne úplně. Že Čapí hnízdo bylo součást něčeho děsně velkého, víme. Pak prý nebylo, inkasovaly se na to peníze, které by jinak nepřišly. Jak bylo v truhličce, tak zase zpět pod velkou střechu.

Jako vážně si někdo myslí, že jsme blbí úplně všichni?

Pan majitel se nejdřív chlubí, jak je hnízdečko to nejlepší, co v životě vytvořil, aby pak (protože hrozil problém) najednou říkal, že s tím nemá nic společného.

Jako vážně si někdo myslí, že jsme blbí úplně všichni?

Pan majitel, co už prý není velkostatku majitel, si nakoupil noviny a dosadil tam maňásky. Protože by to byl ale konflikt zájmů, aby měl politik i noviny, tak už je jako nemá. Jsou svěřené. Ale maňáskové tam zůstávají a dělají dál ty samé kousky.

Jako vážně si někdo myslí, že jsme blbí úplně všichni?

Ale tak dobře, třeba v něčem ano. Jenomže existuje cosi jako kumulace indicií. Když někomu vypadne z okna tchýně při mytí oken, dejme tomu. Když vypadne v tom samém domě z okna při mytí oken manželka, stane se. Pak z téhož okna muž, o kterém se ví, že byl milencem té manželky. V ruce má houbu na mytí. Pak policie chytne vdovce, jak z toho samého okna v noci po provaze prchá, v kapse pas na falešné jméno a v kufříku peníze a šperky, co patřily tchyni, manželce a zlatý řetěz. V kapse má účtenky na saponáty.

On vysvětluje, že všechny cennosti chtěl ještě v noci odnést na policii. Falešný pas musel někdo podstrčit. Nepřítel. Vdovec je zdrcen ošklivým podezříváním.

A my tomu máme věřit. Stejně jako někomu nebylo divné, že krabice s vínečky necinkala a nežbluňkala a jinak vážila. Deset let se to může soudit. Expertizy a právní názory. Věc je složitá. Jako je složité stavění rybníků na černo a pronajímání trhů na Hradě.

Ale špinavé peníze, to přece neexistuje. To je falešný a neekonomický pojem. Existuje snad falešný vzduch? Vy nechcete dýchat? Chcete, že? Tak se do toho nepleťte. Ale jestli nechcete dýchat, my si dýchat budeme a aspoň na nás víc vzduchu zbude, ty pravdo a lásko. A že se kolem nějakých aktivit vyskytuje tolik kamarádů? Vy nemáte kamarády? Máte jen neomarxistické soudruhy, co?

Taky nevíte nic o exkalibraci nadúrovňových monetárních kapacitátorů v semiekonomice, tak si nevyskakujte. (Ten pojem jsem si právě vymyslel.)

Jako vážně si někdo myslí, že jsme blbí úplně všichni?

Ale ne. Oni si to nemyslí. Oni jen předpokládají, že všechny převálcují na placku a tu si dají k večeři. Až se o tom jednou bude psát, někdo konstatuje: „Ale taková přece byla doba. Nehleďme do minulosti.“

No právě. Vždycky je nějaká doba.