KOMENTÁŘ / Režisér Jiří Strach se dojal sám nad sebou. V rozhovoru pro DVTV se svěřil se svými obavami o svobodu slova. Dozvěděli jsme se, že jsme dokonce zpátky v 50. letech. Je tu jeden drobný rozdíl. Pan režisér může ty nesmysly říkat v médiích, téměř ve všech médiích, a světe div se, možná se mu někdo vysměje, ale rozhodně po vykonstruovaném procesu neskončí v uranových dolech. Jaká podobnost!

O svobodu slova se dnes ostatně bojí kde kdo. Tak začněme jejím největším zastáncem Andrejem Babišem, který nám v poslanecké sněmovně, kde hovořil šest hodin, aniž by to znamenalo cokoli jiného, než že zastavil práci zákonodárců, sdělil, že tu máme novou totalitu. On tedy stále doposud vlastnil třetinu mediálního trhu, naposledy dal velký rozhovor nejčtenějšímu internetovému serveru v zemi, ale je to opravdu šikanovaný chudák.

Pak je tu Jindřich Rajchl. Ten se o svobodu slova tak strašně bojí, že nám to jednou za čas sděluje na demonstraci na Václavském náměstí. A když mu tam přijde méně lidí než minule, případně méně než jeho tragickému konkurentovi Ladislavu Vrabelovi, tak brečí něco o cenzuře. Jenže ona ani neschopnost zaujmout dostatečný počet lidí není omezování svobody projevu, ale prostě pořád jen neschopnost.

Následuje Radim Fiala z SPD. Ten má tedy o možnost se projevovat velké obavy. Sdělil to divákům Partie Terezie Tománkové na CNN Prima News. Dá se říct, že přesně takhle to vypadá, když přichází cenzura. Prostě a jednoduše říkáte v televizi nesmysly, nikdo vás nezastaví a příště vás pozvou znovu.

Je velká škoda, že většina lidí, kteří hlásají podobné bludy, vůbec nedávala pozor na hodinách dějepisu. Možná by se dozvěděli, jak to skutečně vypadá v režimech, kde svoboda projevu chybí. Nebo by se mohli zajet podívat do jejich oblíbeného Ruska a tam to třeba zažít na vlastní kůži. Třeba by jim to konečně pomohlo.

Spousta těch, kteří chtějí pozornost, ale tak nějak už jim ujíždí vlak, si ukradla různé pojmy. Kdejaký zaostalý buran je náhle konzervativec, někdo, kdo nedělá nic jiného, než že dává videa na sociální sítě, se cítí být cenzurován a omezován, případně můžete být bývalý premiér a tvářit se, že vám někdo bere svobodu tím, že jste zrovna v opozici.

Někdy se zdá, že žijeme ve skutečně zvláštní době.