Ilustrační foto FOTO: Peretz Partensky / Wikimedia Commons / CC BY-SA 2.0
FOTO: Peretz Partensky / Wikimedia Commons / CC BY-SA 2.0
Pětice vědců z Yale univerzity zveřejnila obsáhlou zprávu, jak sankce ovlivňují ruskou ekonomiku. Ukazuje se, že navzdory prohlášením moskevského vedení zasáhly sankce přesně a na správném místě, ruskou ekonomiku výrazně poškodily a bez jejich zrušení se situace v Rusku bude jen zhoršovat.
Po Putinově agresi na Ukrajinu odešlo z Ruska více než 1000 globálních společností, které na tamním trhu působily, zaměstnávaly miliony lidí a jejich podíl na tvorbě HDP byl značný. Postupně se však na Západě začaly v kruzích Putinových příznivců objevovat zprávy, že se sankce „zvrhly ve válku ekonomického vyčerpání, která si vybírá svou daň na západě“ a Rusko je vůči sankcím „odolné“, a dokonce „prosperuje“ lépe než před zavedením sankcí.
Tyto informace jsou však založeny na úmyslně chybných podkladech. Kreml totiž zveřejňuje výhradně ta data, která působí navenek příznivě, a zbylá na veřejnost nepouští. Tyto Putinem vybrané statistiky jsou pak „bezstarostně vytrubovány napříč médii a používány hromadami dobře míněných, ale nedbalých odborníků při sestavování předpovědí, které jsou pro Kreml nadměrně, nerealisticky příznivé“.
Analýza, kterou vědci z Yale publikovali, vyvrací největší mýty, které o své údajné ekonomické odolnosti moskevský režim hlásá do světa, aby dal najevo, že se jej sankce nedotýkají. Jenže výzkum dokazuje, že odchod společností z ruského trhu a vyhlášené sankce ruskou ekonomiku v krátkodobém i dlouhodobém horizontu doslova drtí.
Mýtus 1: Rusko může přesměrovat svůj vývoz plynu a prodávat ho místo do Evropy do Asie
Toto je jeden z nejčastěji uváděných, ale také zároveň nejvíce zavádějících bodů, jimiž Putin či jiní ruští představitelé často ve svých projevech operují. Jenže jen necelá desetina ruské kapacity plynu je tvořena zkapalněným zemním plynem, takže ruský vývoz zůstává závislý na systému pevných plynovodů. A ty nelze připojit k vznikající síti plynovodů spojujících východní Sibiř s Asií. Přibližně 16,5 miliardy metrů krychlových plynu exportovaného Ruskem do Číny v loňském roce znamenalo méně než 10 procent objemu zemního plynu zaslaného do Evropy. V červenci zveřejněná data ruské státní energetické společnosti Gazprom ukazují, že výroba tento měsíc meziročně klesla o více než 35 procent. Přes veškeré Putinovo energetické vydírání Evropy tak šachování s dodávkami plynu představují hlavně značné náklady pro jeho vlastní kasu.
Mýtus 2: Ropa je zastupitelnější než plyn, takže Putin jí může prodat více do Asie.
Ruský vývoz ropy nyní také odráží snížený ekonomický a geopolitický vliv Ruska. Čína a Indie si uvědomují, že se nemá kam jinam obrátit, a dobře vědí, že mají více nákupních možností, než má Rusko kupujících, a tak požadují vskutku horentní slevu na nákup ruské ropy. Rusko ztrácí svůj status energetické velmoci, a tím se nenávratně zhoršuje jeho strategická ekonomická pozice jako někdejšího spolehlivého dodavatele komodit.
Mýtus 3: Rusko dohání ztracené západní podniky a dovoz tím, že je nahrazuje dovozem z Asie.
Dovoz hraje důležitou roli v ruské domácí ekonomice, která tvoří asi 20 procent ruského HDP, a navzdory Putinovým bojovným iluzím o naprosté soběstačnosti potřebuje země zásadní vstupy, díly a technologie od zahraničních partnerů. V posledních měsících se však ruský dovoz díky sankcím propadl o více než 50 procent.
Mýtus 4: Ruská domácí spotřeba a zdraví spotřebitelů zůstávají silné.
Některá odvětví nejvíce závislá na mezinárodních dodavatelských řetězcích byla zasažena inflací kolem 40–60 procent, a to navíc při extrémně nízkých objemech prodeje. Například zahraniční prodeje aut v Rusku klesly napříč velkými automobilkami v průměru o 95 procent a prodeje se úplně zastavily.
Mýtus 5: Globální podniky se ve skutečnosti z Ruska nestáhly a obchod, kapitál a úniky talentů z Ruska jsou nadhodnocené.
Globální podniky představují přibližně 12 procent ruské pracovní síly (5 milionů pracovníků) a v důsledku odchodu více než 1 000 společností, tedy přibližně 40 procent ruského HDP, došlo k znehodnocení zahraničních investic za poslední tři desetiletí.
Mýtus 6: Rusko díky vysokým cenám energií hospodaří s přebytkem rozpočtu.
Rusko ve skutečnosti směřuje k tomu, aby letos dosáhlo rozpočtového schodku ve výši 2 % HDP. Kromě dramatického nárůstu vojenských výdajů se Putin uchyluje k zjevně neudržitelným, dramatickým fiskálním a monetárním intervencím.
Mýtus 7: Rusko má stovky miliard dolarů ve fondech, takže je nepravděpodobné, že by kremelské finance byly v dohledné době napjaté.
Nejzřejmějším problémem, kterému Putinovy fondy čelí, je skutečnost, že z jeho asi 600 miliard dolarů v devizových rezervách, nashromážděných z mnohaletých příjmů z ropy a plynu, je 300 miliard dolarů zmrazeno a mimo jeho dosah. Již se objevily i výzvy k zabavení těchto 300 miliard dolarů na financování obnovy Ukrajiny. Zbývající devizové rezervy se alarmujícím tempem snižují, od začátku války klesly zhruba o 75 miliard dolarů.
Mýtus 8: Rubl je letos nejvýkonnější měnou na světě.
Jedním z Putinových oblíbených propagandistických bodů je umělé zhodnocování rublu. Zavedená přísná omezení fakticky znemožňují jakémukoli Rusovi legálně nakupovat dolary, nebo dokonce získat přístup k většině svých dolarových vkladů, zatímco uměle navyšují poptávku prostřednictvím nucených nákupů ze strany velkých exportérů. Dokonce i Bank of Russia připustila, že směnný kurz je spíše odrazem vládní politiky než volně obchodovatelných likvidních devizových trhů.
Ruská ekonomika byla tedy díky sankcím vážně poškozena, ale přesto je stále místo pro jejich další zpřísnění. I přes zhoršení možností exportu Rusko nadále čerpá z ropy a plynu příliš mnoho finančních prostředků. Publikovaná analýza však jasně ukazuje, že „sankce ruskou ekonomiku katastrofálně ochromují“ a pokud se Rusko nezmění, je na cestě „do ekonomické bezvýznamnosti“.
