HISTORIE / Snad žádná žena moderní doby se nestala takovým fenoménem jako britská princezna Diana, která tragicky zahynula při automobilové nehodě přesně před 27 lety, 31. srpna roku 1997, snad žádná nebyla tak pronásledována médii, snad žádná nebyla tak propírána a fotografována. Mnohé z jejích snímků se staly ikonickými. A mezi nimi čestné místo zaujímají ty, které připomínají večer, kdy na sebe oblékla „šaty pomsty“. 

Přezdívali jí princezna lidských srdcí, její vlastní nitro se přitom dlouhá léta trápilo. Svou osobní bolest však dokázala přetvořit v inspiraci pro miliony lidí po celém světě. Jedním z nejvýraznějších takových momentů se stalo její nezapomenutelné vystoupení v den, kdy její manžel, princ Charles, veřejně přiznal nevěru. 

Pohádka s hořkým koncem

Jejich svatbu v roce 1981 popsal arcibiskup z Canterbury jako „pohádku“. V očích veřejnosti představovali princ a princezna spolu se svými malými syny, princem Williamem a Harrym, fascinující a sympatické tváře královského rodu. Ovšem ve skutečnosti byl Charles rozpolcený mezi svými city k Dianě a dávné lásce Camille Parker Bowlesové, jeho nynější manželce. Milostný trojúhelník se pro Dianu stal prokletím, zdrojem jejích pocitů bezradnosti, marnosti, hněvu, zoufalství. Jak sama princezna později prozradila v nezapomenutelné větě: „V tomhle manželství jsme byli tři, takže v něm bylo trochu těsno.“

K 25. výročí Charlesova získání titulu princ z Walesu byl v červnu roku 1994 uveden dokument televizní hvězdy Jonathana Dimblebyho. V té době už královský pár žil po dva roky oficiálně oddělen a Charles doufal, že si jím vylepší svůj mediální obraz a v očích lidí si znovu vydobude důvěru. 

„Od chvíle, kdy princ o tom projektu informoval v létě 1992 Dianu, byla jako na jehlách, obávala se, že její role matky bude zpochybňována a že její odloučený manžel by mohl použít v té věci jejich děti jako nevinné rekvizity,“ uvádí britský novinář Andrew Morton ve své knize s názvem Diana – Její pravdivý příběh.

Byl jsem věrný. Dokud se vztah nerozpadl

Princezna Diana se nakonec onoho červnového večera na televizních obrazovkách jen mihla, dokument se zaměřil především na pracovní život budoucího krále. Dalšího dne však novinové titulky hlásaly jeho šokující přiznání k nevěře s Camillou Parker Bowlesovou.

„Byl jste, snažil jste se být věrný a chovat se čestně ke své manželce, když jste složil manželský slib?“ ptal se Dimbleby. „Ano, absolutně,“ odpověděl princ. „A byl jste?“ pokračoval moderátor. „Ano,“ odvětil Charles. Po krátké odmlce dodal: „Dokud se to nenávratně nerozpadlo, oba jsme se snažili.“ Na otázku týkající se jeho vztahu s Camillou pak potvrdil, že ona zůstává hlavní součástí jeho života a bude to tak i nadále, navzdory tomu, jak je vnímána její role v rozpadu jeho manželství. „Byla,“ řekl, „mojí skvělou přítelkyní…, je mojí přítelkyní už dlouho a i nadále bude mojí přítelkyní.“

Dokument přilákal před televizní obrazovky na 13 milionů lidí. Diana mezi nimi chyběla. Nechtěla ho sledovat. Ukrývat se doma před všemi těmi zvědavými a pátrajícími pohledy ale také odmítla. Rozhodla se zúčastnit mezinárodní večeře v londýnské Serpentine Gallery a oslnit jako nikdy předtím. 

„Chci vypadat co nejpřitažlivěji,“ pronesla prý Diana podle vzpomínek své stylistky Anny Harveyové. Vzpomněla si na hedvábné černé šaty se spadlými rameny, které si pořídila už před třemi lety. Doposud je nikdy neoblékla, neboť je považovala za „příliš odvážné“. Teď konečně přišel ten pravý čas. 

Šaty tak rafinovaného střihu byly na člence královské rodiny doposud nevídané. Princezna Diana vzbudila pozornost i úžas hostů, okamžitě na ni zamířily objektivy všech přítomných fotografů. „Vyskočila z auta tím úžasně energickým a atletickým způsobem, který byl pro ni typický,“ vzpomínal lord Palumbo, předseda důvěrníků Serpentine Gallery, který princeznu vítal jako první.

Šaty, které řekly vše

Diana byla nepřehlédnutelná. Vzpřímeně, sebevědomě a s úsměvem na rtech se zdravila s hosty, černé šaty podtrhovaly její sebevědomí a eleganci, perlový náhrdelník se safírem dotvářel její obraz nezávislé a silné ženy. Šperk obdržela ve formě brože od Alžběty, královny matky, ke svatbě s Charlesem. Později jej nechala předělat na náhrdelník a ten ji zdobil už během galavečera v Bílém domě v listopadu roku 1985. Při jejím tanci s hercem Johnem Travoltou se zrodil další z legendárních snímků.

Sama návrhářka šatů Christina Stambolianová později princeznu připodobnila k černé labuti Odile ze slavného baletu Labutí jezero jako protiklad k Odettě, té hodné, nevinné princezně, kterou už Diana nechtěla být. „Jejich styl vykřikoval zprávu: ‚Ať si Charles dělá cokoliv, já se bavím,‘“ podotýká Morton.

Nad Charlesem tehdy skutečně vyhrála, aspoň co se mediální pozornosti týče. Stránky novin a časopisů zaplnily její fotografie v šatech, které vešly do dějin jako „revenge dress“ neboli „šaty pomsty“. 

Podívej se, o co přicházíš

Spisovatelka Georgina Howellová v monografii o Dianě o nich napsala, že tohle byly „asi nejlépe strategicky zvolené šaty, které kdy žena v moderní historii oblékla“. Módní redaktorka Bethan Holtová v roce 2020 pro britský list The Daily Telegraph napsala: „Nic se nevyrovná hněvu ženy, která byla zrazena. A zároveň: móda nezná větší vzrušení než tehdy, kdy je použita k vyjádření vzteku, chladné lhostejnosti nebo nonšalantního ‚podívej se, o co přicházíš‘.“

Dodnes pojem „šaty pomsty“ novináři používají, když nějaká celebrita po rozchodu vynese do společnosti přitažlivý outfit, jako tak učinila například Jennifer Aniston, Selena Gomez nebo Irina Shayk. 

Ve skrytu duše byla zničená

V rozhovorech s Andrewem Mortonem princezna Diana přiznala, že v soukromí tak klidná nebyla. Její první reakce na Charlesovo přiznání prý byla: „Moje hlavní starost se týkala dětí. Chtěla jsem je chránit.“ Potom dodala: „Sama jsem byla docela zničená. Ale pak jsem obdivovala tu upřímnost.“ Navenek se však zlomit nenechala. 

Rozvod s Charlesem přišel o dva roky později, v roce 1996. „Celé roky byla princezna oslavována prostě proto, že existuje. Nyní chtěla být posuzována podle svých činů, slov i skutků,“ podotýká Morton. Stále oficiálně zůstala členkou královské rodiny jako matka následníka trůnu, přesto se snažila vybudovat si vlastní identitu, alespoň částečně oproštěnou od konvencí, v nichž se celá léta cítila tak svázaně a nepatřičně.

Svým životním příběhem oslovila nespočet lidí, změnila pohled na britskou monarchii a také zanechala hluboký odkaz ve své práci na poli charitativních aktivit, zejména v oblasti boje proti AIDS a za odstranění nášlapných min. A mnoha ženám ukázala, že vždy je možné v sobě najít vnitřní sílu a nenechat se nikým ponížit. Třeba právě tím, že si obléknou šaty, v nichž se budou cítit dobře.