Ministryně financí Alena Schillerová chce trojnásobně snížit úroky vyplácené firmám, na které Finanční správa nezákonně uvalila exekuci. To se týká i likvidačních zajišťovacích příkazů. Stát ušetří, ale zásadně ztíží cestu k náhradě škody těm, které sám poškodil.

Ministryně Schillerová hledá každou korunu, jak ušetřit ve výdajích státu, aby je mohla vzápětí rozdělovat vybraným voličským skupinám. Nutí ji k tomu nepříznivý vývoj státního rozpočtu, propadající se do nejhorších čísel od ekonomické krize. Jenže úspory hledá i tam, kde to postrádá elementární logiku. Tedy i na firmách, které Finanční správa neoprávněně podezírala z daňových deliktů, zabavila jim peníze na účtech a přivedla je tak do vážných existenčních problémů.

Nezákonné „zaklekávání“

Řada z takto poškozených podnikatelů se obrátila na soudy, které už v desítkách případů rozhodly o nezákonném „zaklekávání“ finančních úřadů. Postiženým firmám je poté vyplácen reparační úrok ve výši 32 procent za dobu, kdy stát neoprávněně zadržoval jejich prostředky, což trvá i několik let. Mnohé z těchto společností byly mezitím zajišťovacími příkazy nenávratně zničeny, nebo jim byly způsobeny další újmy, například v podobě ušlého zisku.

Státní správa a soudní soustava se tak neustále vyrovnávají s truchlivým dědictvím ředitele Finanční správy Martina Janečka, který byl koncem loňského roku uklizen na lukrativní post ředitele Finančního úřadu pro Jihočeský kraj. Nevypadá to však, že by stát uznal chybu a vycházel vstříc těm, které svými nezákonnými postupy připravil o majetek.

O tom svědčí připravovaná novela daňového řádu z dílny ministryně financí Aleny Schillerové, kterou chce předložit na vládu koncem července. Na jedné straně snižuje úroky, které musí za pozdní platby daní zaplatit daňoví poplatníci. Kritiku však vyvolává mnohem razantnější snížení úroků za pochybení Finanční správy, což má být podle ministerstva krok ke spravedlivějšímu daňovému systému. Pravý opak je pravdou.

Ztížení cesty k náhradě škody

„Velmi výrazně se snižují dnešní úroky z neoprávněného exekučního vymáhání. Nyní jsou tyto úroky ve výši 32 procent, nově budou jen ve výši 10 procent,“ uvedl pro Echo24 Tomáš Hajdušek z Komory daňových poradců. Tyto úroky se nyní vyplácejí mimo jiné v případě, kdy byl na firmu vydán zajišťovací příkaz, který byl následně soudem shledán jako nezákonný. Vyplácejí se i ve sporech firem s finančními úřady o neoprávněné doměření DPH a s tím související zadržování jejich peněz, trvající rovněž několik měsíců i let.

„Je to zjevná snaha ministerstva ztížit postiženým subjektům cestu k náhradě škody a snížit tak celkový objem peněz, které stát platí za nezákonná rozhodnutí nebo nesprávné úřední postupy v oblasti správy daní,“ tvrdí Hajdušek. Navíc hrozí, že snížení úroků povede k nižší motivaci úřadů řešit co nejrychleji problémy zasažených firem.

Ministerstvo financí tvrdí, že snížením úroků motivace úředníků k nápravě excesů neklesne. Odvolává se na obecný institut náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánu veřejné moci. Jenže to je velmi zavádějící argument, který podstatu dopadů navrhované novely daňového řádu zdaleka neřeší.

Náhrada škody by měla být co nejrychlejší

„Tato cesta přes univerzální zákon je velmi dlouhá a málo efektivní. Stát využívá všech dostupných opravných prostředků a soudy se mohou i u jednoduchých případů táhnout pět až šest let,“ oponuje Tomáš Hajdušek pro deník FORUM 24. „Zejména v případě nezákonných zajišťovacích příkazů by přitom měla být náhrada škody co nejrychlejší, protože pro firmu znamenají okamžitou ekonomickou smrt,“ dodává.

Dosavadní praxe je taková, že většina podnikatelů, kteří u soudu uspějí ve sporu s Finanční správou o nezákonnou exekuci svého majetku, se spokojí s „odškodněním“ ve formě současného úroku ze zadržované částky. Jsou si dobře vědomi toho, že kdyby šli k civilnímu soudu s žádostí o vyšší odškodnění, přesahující oněch 32 procent reparačního úroku, je to běh na dlouhou trať s nejistým výsledkem.

O tom svědčí i přístup Ministerstva financí, které je první instancí v tomto martýriu. „Pokud se někdo rozhodne požadovat náhradu škody za nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí daňových orgánů, musí se nejdříve obrátit na Ministerstvo financí, teprve potom může jít k soudu,“ popsal následující postup Hajdušek.

Přístup státu, který nese odpovědnost za možná miliardové škody, je však velmi laxní. Úřad Aleny Schillerové počátkem letošního roku oznámil, že obdržel dvanáct žádostí firem o náhradu škody kvůli nezákonným zajišťovacím příkazům v úhrnné výši 700 milionů korun. Jelikož řada soudů ještě dobíhá, dá se očekávat nárůst tohoto počtu.

Ministerstvo žádosti odmítá

Ministerstvo financí však přiznalo, že všechny dosud vyřízené žádosti odmítlo. „Ono je to velice komplikované a složité řízení, kde důkazní povinnost je na straně žadatele. On musí prokázat, že existuje skutečně rozhodnutí, které se zakládá na nesprávném úředním postupu, že vznikla nějaká majetková újma, a že je mezi nimi příčinná souvislost,“ prohlásila arogantně ministryně financí.

Jinými slovy, žádost na Ministerstvo financí znamená jen půl roku ztráty času, a teprve poté se může poškozený obrátit na Obvodní soud pro Prahu 1, který se těmito kauzami zabývá. Soudní ping pong pak znamená absolvovat několikaleté střídání soudů v rámci odvolacího řízení, na což nemá každý peníze, trpělivost ani žaludek.

Pokud bude novela daňového řádu v navrhované podobě schválena, je jasné, kam to povede. Alespoň částečně přiměřená náhrada škody poškozeným firmám se výrazně vzdálí. Budou nuceny se ve větší míře obracet na civilní soudy, přičemž cesta k naplnění spravedlnosti se jim značně zkomplikuje. O nastolení práva a vyvození odpovědnosti státu za vlastní pochybení, lemované desítkami či stovkami nezákonně zničených firem a podnikatelských osudů, jde přitom až v poslední řadě.

Revue Forum Banner
Jiří Sezemský
Jiří Sezemský
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora