Předsedkyně poslanců hnutí ANO Alena Schillerová FOTO: ČTK / Petr Švancara
FOTO: ČTK / Petr Švancara
Alena Schillerová se rozhořčila, jak ministr zdravotnictví Vlastimil Válek zřejmě hodlá nechat zhynout náš národ, protože nezajistil léky. Některé léky se ovšem dnes shánějí po celé planetě stejně obtížně, jako kdysi Maruška v pohádce v zimě hledala jahody.
„Pozitivní je, že se nám u lékové krize podařilo po půl roce posunout Vlastimilu Válkovi z fáze popíraní alespoň do fáze hněvu (tj. hledání viníka mimo něj samotného). Promarněné evropské předsednictví, kde trestuhodně odmítl řešit posilování domácí soběstačnosti ve výrobě léků, už tím bohužel nenapravíme. Neuklidňují nás ani chaotické tiskové konference za účasti Markéty Pekarové Adamové a teatrální marketingové akce k teoretickému dovozu pár šarží antibiotik z Asie. Potřebujeme systémové řešení,“ provolává Alena Schillerová.
Poté sdělila ohromující novinu, 3. května uspořádají ve sněmovně „kulatý stůl“, kam pozvou „nejvyšší autority v oblasti lékárenství“. To by mohlo zabrat, králi Artušovi se to osvědčovalo.
Nikdy neomrzí připomínat, jak jsme za covidové doby a vládnutí ANO zažili během jednoho roku pět ministrů zdravotnictví, když vezmeme návrat Adama Vojtěcha po celém tom zábavném seriálu jako jmenování nového ministra. Schopnost Babišova útvaru řešit něco „systémově“ připomíná grotesku. Desítky tisíc mrtvých za pandemie jsou mlčenlivými svědky celé té tragikomedie.
Když se podíváme na konkrétní téma, tedy výpadek léků, je nutné Aleně Schillerové připomínat kolem dokola, že se jedná o celoevropský problém, spíše celosvětový. Ona sama to nikdy nepřizná, možná to ani neví. Protože netušíme, co ona vlastně skutečně ví, a jsme si jistí, že její publikum na tom není lépe, podívejme se na fakta.
Europeandatajournalism.com píše, že „Evropská agentura pro léčivé přípravky 15. prosince 2022 oznámila, že téměř všechny země EU se potýkají s nedostatkem léků“. Už tehdy se předpokládalo, že evropské země čeká tuhá zima a státy budou čelit jak pandemii covidu-19, tak dalším sezónním virům. K tomu nakonec došlo.
Problém narůstal dlouho, od roku 2000 do roku 2018 došlo v Evropě k dvacetinásobnému nárůstu zaznamenaného nedostatku léčiv. Pokud jde o poslední dobu, průzkum ukazuje, že dobře na tom není s léky nikdo, jen asi čtvrtina zemí je na tom stejně.
„Podle nejnovější zprávy Evropské lékárnické unie (PGEU) z roku 2022 se všechny země EU, které odpověděly na průzkum (včetně farmaceutických komor a lékárnických asociací 29 zemí Evropy), v posledních 12 měsících potýkaly s nedostatkem léků v lékárnách. Většina zemí uvedla, že se situace oproti předchozím 12 měsícům zhoršila (75,9 procenta) nebo zůstala stejná (24,1 procenta). Zlepšení nezaznamenala žádná země,“ uvádí článek. V celkem devíti evropských zemích (Německo, Itálie, Španělsko, Slovinsko, Česko, Řecko, Rumunsko, Rakousko a Belgie), z nichž bylo možné získat spolehlivé údaje, to dopadlo takto: „Při sčítání nových nedostatků za jednotlivé roky v období 2018-2023 se z výše uvedených zemí ukazuje, že nejvíce nedostatků v absolutním počtu (10 843) u humánních léčivých přípravků kumulativně registruje Itálie, a to poměrně daleko od druhého Česka (2 699) a třetí země Německa (2 355). Řecko (389) je zemí s nejmenším nedostatkem v absolutních číslech.“
Důležité jsou pochopitelně příčiny. Tou aktuální je, že během covidové pandemie a v době po ní se zvýšila potřeba léků a léčby. To je ale jen jeden důvod, hlubší problém je v celém systému. Problémy dodavatelského řetězce a závislost zemí Evropské unie na surovinách ze třetích zemí problém zhoršují. Indie a Čína zakázaly vývoz surovin pro vlastní potřebu a nedostatek surovin a zdražení energií posílila válka na Ukrajině. „Kdysi bohaté a dostatečné obilné silo Ukrajiny je surovinou pro výrobu léků. Evropa je bohužel závislá na třetích zemích a v určitém okamžiku se musí osamostatnit, získat dostatek a soběstačnost v surovinách,“ říká Ioulia Tseti, generální ředitelka farmaceutické skupiny Tsetis.
Ministr Vlastimil Válek nemůže ani za nedostatek léků, ale zjevně ani za to, že se situace nedá snadno řešit. Lidoví tribuni na tribunách pochopitelně mohou hulákat do mikrofonů, že je to nezajímá a že vláda je od toho, aby lidem dala jejich prášky, ale to je tak všechno. Nadšení posluchači jim budou tleskat, mávat vlajkami a transparenty, pískat a tetky v rámci voodoo ritálu bodat pletacími jehlicemi do figurek Petra Fialy, Volodymyra Zelenského a Markéty Pekarové Adamové, ale na věci to nic nezmění.
V každém případě by bylo nejlepší, kdyby se k celosvětovým problémům hlavně nevyjadřovala Alena Schillerová, natož aby se je pokoušela řešit. Ještě chceme nějakou dobu žít.
