Ilustrační foto FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
KOMENTÁŘ / Protiústavnost, nedemokratičnost, účelovost – to jsou některé argumenty opozice, proč by podle ní Čechům nemělo být umožněno volit korespondenčně. Tyto důvody jsou ale prázdné, někdy dokonce nepravdivé. Korespondenční volba je dalším logickým krokem ve vývoji společnosti a doposud zkrátka nezaznělo nic adekvátně podloženého, kvůli čemu by ji stálo za to neprosazovat. Opozice tedy opět spoléhá na to, že si část občanů jejich prohlášení neověří a bude jí slepě naslouchat.
Jedním z nejzvučnějších argumentů, které poslední dva týdny zaznívaly v poslanecké sněmovně v rámci obstrukcí opozice při projednávání korespondenční volby, byla její protiústavnost a ohrožení demokracie. Paradoxem je, že taková slova zaznívají od politiků, jako je předseda SPD Tomio Okamura, který by například kvůli narovnávání práv LGBTQ+ komunity skákal z okna, nebo od jeho pobočníka Radima Fialy, který sice prý chce, aby děti vyrůstaly ve svobodné, prosperující zemi, ale vlastně pouze v případě, že budou následovat jeho „tradiční“ hodnoty.
Nejen tito dva tedy tvrdí, že korespondenční volba není v souladu s ústavními požadavky na osobní a tajné hlasování a že voliči mohou být snadno ovlivněni dalšími osobami, protože při jejich volbě nedojde ke vložení hlasovacího lístku do obálky za plentou. Opravdu je pro opozici plenta v české škole nebo na úřadě dostatečným „ochráncem“ tajného hlasování a je tak bytostně přesvědčena o tom, že člověka ochrání od nátlaku, který na něj může být jeho okolím vyvíjen? Byla by to samozřejmě krásná a ideální představa, ale v takové diskuzi o zajištění svobodné a tajné volby bychom se pak měli asi mnohem více zabývat domácím nebo jakýmkoliv jiným prostředím, ve kterém se každý český občan, který chce volit, pohybuje. A to není reálné.
Okamura ve sněmovně také prohlásil, že korespondenční volba zakládá nerovnost mezi Čechy žijícími v tuzemsku a těmi, kteří žijí v cizině, a navíc neplatí v Česku daně a mnohdy už neumějí ani česky. Podobné výkřiky zazněly i od dalších členů opozice, kteří zpochybňovali hlasy Čechů v zahraničí tím, že se o naši republiku ani dostatečně nezajímají. S takovými argumenty ovšem „pláčou na špatném hrobě“. Návrh na zavedení korespondenční volby přece nepřináší žádnou změnu v tom, kdo může a nemůže volit, ale českým občanům, kteří pobývají dlouhodobě v zahraničí, volbu zjednodušuje.
To ví dokonce i Andrej Babiš, pro kterého jsou volby svátkem demokracie, a proto zastává názor, že by tedy měli Češi vždy „přijít domů, kde se narodili, a hrdě jít k volbám a odvolit“. Z Babišova prohlášení je patrné, že ho voliči v zahraničí nezajímají a nejsou v jeho hledáčku. Jinak by bral v potaz právě diskutované finanční náklady, které mnohdy vzhledem k omezenému počtu ambasád, na kterých je možné dnes volit, a jejich komplikované dostupnosti představují tisíce korun.
Předpokládá se ovšem, že čeští voliči v zahraničí jsou spíše podporovateli koalice, přičemž tedy opozice nezapomněla opakovaně vládě vytknout, že tato její snaha přijmout návrh zákona je účelovým krokem k posbírání voličů po světě. I kdyby to tak mělo být, je to menší zlo a rozhodně jde o lepší praktiku než ty, které ke svým manipulacím využívá opozice, když opakovaně straší lidi totalitou, válkou nebo drahotou.
Své argumenty ovšem umí opoziční poslanci podat s takovou dramatičností, že by se člověk opravdu mohl začít bát, že Česku hrozí šílené volební nebezpečí, které absolutně zamíchá kartami, což se, doufejme, nestane. České republice by spíš mohlo hrozit, že bude ještě více pozadu, než je nyní. Korespondenční volba tento týden sice prošla prvním čtením, ale je zarážející, že v době rozvoje digitalizace je u nás tak problematické přijmout volbu dopisem.
Vládní strany STAN, KDU-ČSL, TOP 09 i Piráti v minulosti sice téma elektronických voleb vyzdvihovaly s tím, že by se na ně Česko mělo začít připravovat, přičemž politici a experti zdůrazňovali nutnost vybudovat ve společnosti dostatečně důvěryhodné zázemí pro tuto formu voleb. Tímto tempem a způsobem vývoje se dá ovšem spíš předpokládat, že Česká republika bude postupovat svým smutným tradičním stylem, tedy čekat, snad už s možností korespondenční volby, až zavedou elektronické volby všichni kolem nás, abychom pak mohli být zase mezi posledními.
