ROZHOVOR / Antibabiš politika nefunguje. Kdo ví, že je Babiš nebezpečný pro Českou republiku, ten to ví. A kdo to nechce slyšet, ten to neuslyší nikdy, říká poslankyně a místopředsedkyně hnutí STAN Michaela Šebelová. V rozhovoru pro deník FORUM 24 mluví o volebním programu, ve kterém Starostové řeší euro nebo eutanazii, a také o tom, jak chce uspět jako lídryně v Moravskoslezském kraji.

Starostové si na sněmu volili nové vedení, které je ale nové jen minimálně. Značí to podle vás, že jsou členové strany spokojení s dosavadním směřováním hnutí?

Myslím, že na to existují dva úhly pohledu. Když se podíváme na nejužší vedení – tedy předsedu, prvního místopředsedu a místopředsedy – tam bych s vámi souhlasila, že změna byla minimální. Vyměnili jsme vlastně jen jednoho místopředsedu. Ale v širším předsednictvu je sedm nových tváří, takže i nás samotné nakonec překvapilo, jak výrazná ta obměna ve skutečnosti byla.

Co se týče nejužšího vedení, myslím, že to skutečně odráží spokojenost s tím, jak se hnutí vyvíjí a kudy se ubírá. Už před sněmem zaznívalo, že není důvod „přepřahat“. Vít Rakušan navíc v jednom rozhovoru jasně stanovil hranici volebního úspěchu na 10 procent, i když cítíme potenciál pro lepší výsledek. Zároveň zdůraznil, že cokoliv pod 10 procent bude považovat za neúspěch a v takovém případě je připraven nabídnout svou funkci. Počkáme tedy na volby a věřím, že dopadnou dobře. A myslím, že podobně uvažovali i členové strany – že není důvod ke změně.

Co se týče předsednictva, tam byla obměna výraznější a mám z toho radost. Zapojily se opravdu výrazné tváře z regionů, například Petra Korlaar z Jihomoravského kraje, naše kandidátka do Evropského parlamentu a místostarostka Mikulova. Nebo Hana Naiclerová, poslankyně z Olomouckého kraje, a také Jan Papajanovský z Ústeckého kraje. Opravdu přichází zajímavé nové tváře.

Jak jste zmínila, předseda Vít Rakušan řekl, že hranicí pro úspěch ve volbách bude 10 procent, nicméně cílíte na výsledek 15 procent a zisk většího počtu poslanců než ODS. Proč jste si zvolili takový cíl? Cítíte, že vás nyní ODS jako nejsilnější poslanecký klub brzdí a nedaří se vám přes ně některé věci prosadit?

Je potřeba mít nějaký cíl a myslím, že je fér a odvážné, že si ho Vít Rakušan stanovil. Momentálně máme s ODS téměř shodný počet poslanců – my 33, ODS 35 – takže s nimi tak trochu soupeříme. Ale jde spíše o zdravou rivalitu. Chceme tím ukázat, že už dávno nejsme jen regionální stranou s pěti procenty.

Museli jste v koalice se SPOLU a předtím i s Piráty některé své priority vypustit?

Ano, to je přirozená součást každé koaliční spolupráce. Když máte koaličního partnera, musíte dělat kompromisy a ústupky. Vždycky bude někdo nespokojený. Tak jako jsme v některých věcech ustoupili my, v jiných musela ustoupit koalice SPOLU.

Nejvíce rezonovala liberální témata – například se nám nepodařilo prosadit manželství pro všechny do vládního prohlášení. Nakonec jsme sice zákon posunuli dopředu, ale nebyl ideální. U těchto liberálních témat je pro nás konzervativnější část koalice určitou protiváhou. A samozřejmě po odchodu Pirátů z vlády došlo k oslabení liberálního hlasu, zůstali jsme na to sami. A to se jednoduše projevuje

Podle dosavadních vyjádření Starostů jsou pro vás možnými koaličními partnery opět vládní strany. Na čem byste po volbách při vyjednávání o koalicích trvali?

Prvním cílem je uspět. A myslím, že je úplně jedno, jakého výsledku dosáhneme jednotlivě, pokud dohromady nezískáme většinu. Můžeme klidně skončit druzí, ale pokud strany demokratického, nepopulistického bloku, které se jasně hlásí k Západu, Evropské unii a NATO, nezískají většinu, pak vláda nebude dobrá.

Určitě bychom chtěli, aby případné programové prohlášení vlády bylo konkrétnější, jak o tom mluvil Vít Rakušan na sněmu. Mělo by být přehledné, aby si lidé mohli jednotlivé body doslova odškrtávat jako z „to-do listu“. A platí to i pro nás. Nemá smysl psát složité elaboráty, raději se dohodněme na jasných 15 bodech, které si dáme všichni na ledničku a budeme se jimi řídit. Pokud zvládneme víc, tím lépe. Ale myslím si, že je to fér vůči voličům.

Volby budou demokratické a bezpečné jako každý rok. A pokud má někdo pochybnosti, nejlepší cesta je aktivně se zapojit a volby přímo ve svém okrsku kontrolovat.

Do médií se nedávno dostal průzkum agentury STEM, který si nechalo vypracovat ministerstvo vnitra a podle něhož se 54 procent lidí obává, že vláda by mohla zmanipulovat volby. Zhruba 60 procent lidí se bojí, že korespondenční volba by mohla mít za následek mnoho volebních podvodů. Jak s tím budete pracovat?

Je to výsledek negativních nálad, které šíří opozice. Pamatuji si, jak při schvalování korespondenční volby Alena Schillerová emotivně prohlásila, že vláda hledá způsob, jak ukrást volby. To jsou velmi silná a podle mě nebezpečná slova. V době sílících dezinformací a rostoucího vlivu Ruska by politici opravdu měli zvážit, co říkají.

Myslím si, že český volební systém je bezpečný. Budeme reagovat tím, že budeme lidi vyzývat k aktivnímu zapojení do volebního procesu. Pokud má někdo obavy, nic nebrání tomu, přihlásit se do volební komise. Každá politická strana má ze zákona nárok nominovat své členy – a lidé z regionů už se nám hlásí, že se chtějí zapojit. Naše kolegyně Lucie Potůčková nedávno sdílela příspěvek o tom, že sčítání hlasů je veřejné – kdokoliv může být u toho.

Je potřeba obavy uklidnit. Volby budou demokratické a bezpečné jako každý rok. A pokud má někdo pochybnosti, nejlepší cesta je aktivně se zapojit a volby přímo ve svém okrsku kontrolovat.

Vy jako vládní strana cítíte nějaký podíl zodpovědnosti za to, že je tu taková nedůvěra k volebnímu systému?

Překvapilo mě, že je ta nedůvěra tak silná. Přemýšlím, jestli jsme něco nemohli udělat lépe. Obecně řeším, jak lidem informace předávat. Dnes jsme informacemi tak zahlceni, že vnímáme jen minimum. Když se díváme na video, po třech vteřinách už ztrácíme pozornost. A teď si představte, že v těch třech vteřinách někdo šíří nepravdu nebo skandál. Ale vysvětlení pak zabere mnohem víc času.

Tahle doba nahrává populistům. Myslím, že bychom se měli vrátit k osvětovým kampaním. Jenže jakmile je spustíme, opozice to okamžitě označí za propagandu. Ale o propagandu nejde, je to jednoduše způsob, jak informovat občany. Ministerstvo vnitra by mělo vést osvětovou kampaň o tom, jak u nás volby probíhají a jak jsou kontrolovány. A každý má možnost být členem volební komise, jak už jsem říkala.

V pondělí jste představili novou kampaň, kterou prezentujete jako pozitivní, budete v ní pomáhat konkrétním projektům a lidem v nouzi. Proč jste se rozhodli kampaň pojmout tímto způsobem?

Dlouhodobě nás trápí všudypřítomná negace. Už nejde o diskuzi, ale o házení špíny. Lidé se nás ptají, proč neděláme Antibabiš politiku. No právě proto, že to nefunguje. Lidi to už nezajímá. Kdo ví, že je Babiš nebezpečný pro Českou republiku, ten to ví. A kdo to nechce slyšet, ten to neuslyší nikdy.

Zla je příliš mnoho a lze ho porazit jedině dobrem. Rozhodli jsme se proto pro pozitivní kampaň, která ukáže problémy, ale ne populisticky – nabídneme konkrétní řešení. Ukážeme, co se vládě podařilo, jaká systémová opatření prosadila. Ale vždycky zůstane pár případů, na které žádný systém nedosáhne – a na ty chceme upozornit.

Mě osobně velmi zasáhl příběh předčasně narozených trojčat, se kterým jsme pracovali jako s prvním. Mám totiž sama předčasně narozená dvojčata – měla jsem štěstí, že jsou zdravá, ale pamatuji si na tu nejistotu a obavy. Když dnes vidím miminko, které váží kilo a půl, dojímá mě to. Této rodině jsme navíc už jednou pomohli v rámci aktivity „STAN pomáhá“, se kterou přišla Milada Voborská, a teď se to krásně propojilo.

Stačí ale mluvit jen o pozitivních věcech? Není potřeba upozorňovat i na možné hrozby?

My samozřejmě nerezignujeme na všechny aktivity, které jsme dosud dělali. Budeme dál debatovat s občany, chodit mezi lidi, mluvit s nimi na ulicích i na besedách. To jsou přirozené platformy, kde se dostáváme i k vážnějším tématům.

To znamená, že v našich dosavadních aktivitách pokračujeme. Jen jsme si řekli, že místo toho, abychom za půl milionu vylepili billboardy, které by – podobně jako některé od opozice – mohly vyznít nenávistně, raději tyto prostředky investujeme do něčeho smysluplného. Rozhodli jsme se je využít na pomoc, upozornění na konkrétní problémy a otevření veřejné debaty. Věříme, že to bude fungovat.

Na kampaň máte „jen“ 60 milionů, což jsou dvě třetiny zákonného limitu. Hrálo i to roli v rozhodování, jak bude kampaň vypadat?

Část prostředků jsme sice ušetřili na billboardech, ale zároveň je vydáváme na podporu konkrétních příběhů. Například půl milionu, který jsme věnovali zmíněné rodině, bylo přímo z peněz určených na kampaň.

V programu máte zavedení eura, nicméně jak jsem zmiňovala, pro Starosty jsou možní koaliční partneři pořád stejní. Změnila se tedy podle vás situace, nebo jak chcete prosadit přijetí eura, když doteď jste se na tom nedokázali shodnout?

Situace se může po volbách zásadně změnit, hodně záleží na tom, jaká bude nová skladba sněmovny. TOP 09 je pro euro. Pokud se do sněmovny dostanou Piráti, i oni jsou pro euro. Lidovci jsou také pro, v ODS je to půl na půl. Takže to určitě není marný boj.

Vláda, byť zatím neschválila koordinátora pro euro, jak jsme navrhovali, již nyní činí kroky k naplňování maastrichtských kritérií. Věříme, že přijetí eura bude silným tématem povolebních vyjednávání a že by se tentokrát mohlo dostat i do programového prohlášení vlády. Vše bude záležet na povolebních poměrech.

Velkým tématem jsou nyní výdaje na obranu, které chce vláda zvyšovat ještě nad dvě procenta HDP. Možná proto může být pro někoho překvapením, že v programu máte uvedená opět minimálně dvě procenta. Proč jste ten závazek nedali vyšší?

Dvě procenta bereme jako naprosté minimum. Je to také reakce na skutečnost, že až dosud žádná vláda tento závazek dlouhodobě nedodržovala. Hlásíme se k tomu, že výdaje na obranu nebudeme snižovat, naopak jsme připraveni je navyšovat – v souladu s plánem vlády i postojem pana prezidenta.

Věříme také, že vyšší výdaje mohou pomoci českému obrannému průmyslu – že investované prostředky zůstanou v Česku. A nejen to, rozvoj vojenských technologií může přinést inovace, které se uplatní i v jiných odvětvích, třeba v zemědělství. Takže i tato oblast má širší společenský přínos.

V programu máte i zavedení eutanazie, což je velice kontroverzní téma. Proč jste se vůbec rozhodli jej zařadit do programu?

V našich odborných komisích probíhala k tomuto tématu opravdu důkladná debata. Náš program vzniká zdola – tvoří ho členové hnutí – a právě v komisi pro lidská práva to téma silně rezonovalo.

V programu ho uvádíme v kontextu kvalitní paliativní péče, což je důležité zdůraznit. Neříkáme, že máme hotové řešení, ale chceme otevřít seriózní debatu. Víme, že 70 procent občanů eutanazii podporuje – otázkou však je, co si pod tím kdo představuje.

Téma je třeba otevřít, protože i při nejlepší paliativní péči se někdo může ocitnout v situaci, kterou vnímá jako nedůstojnou. A já dodávám, že je potřeba začít měnit postavení pacienta v rozhodovacím procesu. Měl by být veden k tomu, že o svém zdraví rozhoduje sám. Pokud to bude celoživotní přístup, pak se bude i ve zlomových chvílích schopen adekvátně rozhodovat.

Je dobře, že toto téma otevíráme. Mnozí odborníci vám potvrdí, že se s podobnými rozhodnutími v praxi už setkávají – třeba když rodina dítěte rozhoduje, zda pokračovat v péči, ačkoliv ví, že stav je fatální. Nebo když se pacient rozhodne nepokračovat v léčbě – i to je vlastně forma rozhodnutí, které má prvky eutanazie. Je to těžké téma a myslím si, že pro některé členy hnutí, kteří s ním přišli, byla impulsem i osobní zkušenost s blízkým člověkem, který trpěl a neměl z té situace východisko.

Jste lídryní Starostů v Moravskoslezském kraji, kde máte velmi silnou konkurenci. Bude proti vám stát Andrej Babiš, Kateřina Konečná, Zbyněk Stanjura, výrazný je i Jindřich Rajchl na kandidátce SPD a Matěj Gregor za Motoristy. Jak plánujete v takové konkurenci uspět?

Tuto výzvu jsem přijala už na našem sněmu, kde jsem v kandidátském projevu na místopředsedkyni řekla, že Moravskoslezský kraj beru jako svůj úkol. Je to kraj, kde se nám dlouhodobě nedaří, kde Starostové mají nízkou podporu. Ale nevymlouvám se na to. V minulých krajských volbách – tehdy ještě v koalici – jsme se dostali do zastupitelstva a to považuji za úspěch.

Budeme tam dělat to, co děláme po celé republice – mluvit s lidmi. Já sama v kraji žiju, na rozdíl od některých protikandidátů. Například Kateřina Konečná je dlouhodobě v Bruselu a už kraj nezná tak dobře.

Někdo mi říkal, že mě není vidět, že „nemluvím s lidmi“. Ale já s nimi mluvím, jen u toho nemám fotografy. Když jdu na veřejnou debatu, chci, aby mi lidé věřili, že tam nejsem kvůli fotce, ale kvůli nim. A oni se mi otevírají. Kdybych s sebou měla tým fotografů, možná by se mnou tak důvěrně nemluvili.

Takže to bude kombinace přístupů. Ale věřím, že to s kolegy odpracujeme a výsledek bude dobrý.

Hlásíme se k tomu, že výdaje na obranu nebudeme snižovat, naopak jsme připraveni je navyšovat – v souladu s plánem vlády i postojem pana prezidenta.

Co jsou pro vás v tomto kraji nejdůležitější témata?

Jednoznačně téma práce, a to dobře placené práce. Myslím, že vláda v tomto směru udělala docela dost. Pokud se například dotáhne investice firmy Onsemi, která sice směřuje do Zlínského kraje, ale je blízko hranic, může pozitivně ovlivnit i Moravskoslezský kraj. Je potřeba dívat se na to nadregionálně. Druhým velkým tématem jsou sociální otázky. V řadě odlehlých oblastí lidé opravdu potřebují podporu a pomoc.

Jak to vypadá s gigafactory u obce Dolní Lutyně? Hodně ji prosazoval váš poslanec Petr Letocha, ale nyní už o ní nemluvíte, není ani v programu. Pokračuje ten projekt nějak?

Projekt měl potenciál výrazně pomoci Karvinsku v oblasti zaměstnanosti. Měl přinést investici s vysokou přidanou hodnotou. Ale setkal se s velkým odporem místních obyvatel. My máme v Dolní Lutyni starostu, takže jsme u toho byli z obou stran a snažili jsme se naslouchat. Pro místní byl zásadní problém v tom, že jim po vzniku zóny Hyundai bylo přislíbeno, že další zóna už nebude. Takže to vnímali jako krok zpět. 

Stavba průmyslové zóny v Dolní Lutyni se nakonec odkládá, investor čeká na vhodnější čas. Takže to teď není aktuální.

Moravskoslezský kraj byl jedním z těch, které loni zasáhly povodně. Na úhradu nákladů dal kraj na 468 milionů korun, které měl původně uhradit stát. Ministerstvo financí ale nakonec řeklo, že má kraj na pokrytí škod ve vlastní zásobě peněz dostatek, což vyvolalo spor s hejtmanem Bělicou. Jak to tedy nyní kraj vyřeší?

Pan hejtman s námi bohužel nekomunikuje. Jako opozice pro něj neexistujeme, takže nemáme šanci od něho dostat nějaké relevantní informace. Nemáme zástupce ani ve finančním, ani v kontrolním výboru.

Osobně si myslím, že to není stoprocentně tak, jak nám to pan hejtman prezentuje. Pokud však existují škody, na které kraj opravdu nemá prostředky, měla by vláda hledat způsob, jak pomoci. Existují dotační tituly, například program Živel. Je důležité, aby pomoc proběhla, a je prostě škoda, když i do takové věci se tahá celostátní politika. A pan hejtman ji tam jednoznačně tahá.