Ředitel Bezpečnostní informační služby Michal Koudelka poskytl ČTK rozsáhlý rozhovor o činnosti své služby. Vybrali jsme pasáže, které se týkají aktuálních hrozeb pro naši zemi.

Jak se od revoluce změnily hrozby geograficky i co se týče jejich typu?

Služba v podstatě dělí rizika, hrozby, na tři oblasti. Rizika a hrozby krátkodobé, dlouhodobé a řekněme permanentní. Mezi krátkodobými riziky je na prvním místě zcela jednoznačně riziko islámského terorismu, mezi těmi dlouhodobými riziky aktivity zpravodajských služeb proti zájmům České republiky, zejména ruských a čínských. Ta rizika permanentní, to jsou rizika kybernetických útoků na zájmy České republiky. Tato třetí oblast v podstatě prochází a je spojena s těmi dvěma předcházejícími. Máme případy a víme, že teroristické skupiny využívají různé hackerské útoky k tipování a získávání informací o potenciálních cílech a samozřejmě kybernetické útoky využívají především zpravodajské služby k tomu, aby získaly informace, které potřebují.

Faktem je, že v těchto oblastech, které jsem zmiňoval, se během těch 30 let rizika změnila. V oblasti terorismu na počátku 90. let, když já přišel do služby, nikdo neznal Al-Káidu, nikdo neznal Islámský stát. Jestli byl nějaký problém, tak to byly palestinské skupiny jako Ahmad Džibríl, abú Nidal, případně libanonský Hizballáh. Ta situace se od té doby samozřejmě zásadně změnila. Co se týká kontrašpionáže, ruské zpravodajské služby byly stále problém, ale v té době nikdo nijak zásadně nevnímal třeba hrozbu čínské špionáže, to je dnes také jiné. Kybernetické útoky, to jsme neznali vůbec.

Pro nás je ale podstatné především to, že naše práce je jasně daná zákonem, který nám říká, čemu se máme věnovat a na základě informací, které máme a těch potenciálních rizik vláda každý rok schvaluje priority činnosti zpravodajské služby pro ten daný rok a tam jsou největší rizika jasně popsána.

Pokud bychom se podívali do budoucna, co odhadujete, že by mohly být největší výzvy v příštích letech, jak se mění požadavky na vaši činnost?

Naše činnost je daná zákonem, naše zákonná působnost je jasně stanovená a řídíme se především zákonem a prioritami naší činnosti, které z toho zákona vychází. Takže jakákoliv nová hrozba se objeví, bude-li spadat do naší zákonné působnosti, budeme se jí věnovat. Samozřejmě ještě nějakou dobu, jak dlouhou, těžko říct, bude velmi vážným problémem riziko terorismu. Samozřejmě bude velmi dlouho, nedá se říct, jak dlouho, ale jistě velmi dlouho, problém aktivity zpravodajských služeb proti našim zájmům. Kybernetické hrozby budou narůstat a budou stále vážnějším problémem. A já si myslím, že v ne příliš daleké budoucnosti budeme muset čelit a věnovat se více problému extremismu, ať už pravicovému nebo levicovému, ale zejména pravicovému. To si myslím, že problém bude, vidíme, co se odehrává v okolních zemích a obávám se, že dřív nebo později to budeme mít i v České republice a na to se samozřejmě připravujeme.

Hodně se ve vaší poslední výroční zprávě hovořilo o tzv. hybridních hrozbách. Co si vůbec pod tím představit a jak se jim dá čelit?

Hybridní hrozby jsou takovým moderním tématem, které se často zmiňuje. Obecně hybridní hrozby nebo způsob vedení nějakých útoků není asi nic nového, problém je to, že v dnešní době je možný takový ten masivní atak za použití hybridních hrozeb. Je to soubor různých aktivit, které směřují k ohrožení toho kterého zájmu státu.

Samozřejmě to považujeme za velký problém, myslím si, že je tu jediná cesta, aby každá součást bezpečnostního systému pracovala v rámci své zákonné působnosti. Aby docházelo k předávání, sdílení informací, aby oprávnění adresáti reagovali na informace, které jim předáme. A je velmi důležité, že to se prostě děje. Spolupráce mezi bezpečnostními složkami v této zemi je velmi dobrá, informace sdílíme okamžitě, pravidelně podle potřeby třeba každý den dochází k setkávání na různých platformách podle toho, jaká rizika jsou nebo mohou být.

Co je možná ještě důležitější, je to, že oprávnění adresáti na naše informace reagují. To si velmi ceníme, protože reakce z vlády, našich kolegů z policie, ze státního zastupitelství, jsou rychlé a velmi dobré, tak jak mají být. Takže tento systém funguje, a to je podle mě nejlepší odpověď a také nejlepší příprava na potenciální ohrožení nějakými hybridními hrozbami.

Komplikují nějak politická prohlášení a politické vztahy mezi zeměmi spolupráci?

Pokud mluvíme o spolupráci mezi spojenci, tak politická prohlášení, ať už v té nebo oné zemi, spolupráci zpravodajských služeb neovlivní a ovlivnit nesmí. Spolupráce musí být vysoce profesionální, je založena na vzájemné důvěře a taky na osobních vazbách. Tím to nemůže být ohroženo ani ovlivněno.

Důvěru vyjadřuje možná i cena George Teneta, kterou jste přebíral v březnu ve Spojených státech, jak prestižní bylo pro vás nebo pro službu její udělení a čím bylo zdůvodněno?

Cena George Teneta je vlastně nejprestižnějším oceněním, které může zpravodajská služba v rámci spolupráce se Spojenými státy dostat. Je to to nejvyšší, které se nám mohlo v této oblasti dostat. Na té ceně je samozřejmě moje jméno, ale to ocenění patří celé službě, všem důstojníkům a důstojnicím Bezpečnostní informační služby, kteří s velkým úsilím pracují na zajištění bezpečnosti této země a jejích obyvatel, kteří nasazují své zdraví a své životy a kteří dělají vše pro to, aby ta země byla stále tak bezpečná, jak je. Ti si zaslouží ocenění, na ně může být tato země hrdá a pyšná.

Je ta cena reakcí na dlouhodobou spolupráci nebo nějakou konkrétní věc?

Ta cena je ocenění za spolupráci mezi BIS a CIA.

Když jsme mluvili o politických prohlášeních, nemohu se vyhnout situaci okolo novičoku, jak jste se tehdy vyrovnali s veřejným tlakem nebo pozorností?

Bezpečnostní informační služba je službou apolitickou, službou, která nepodlehne žádnému tlaku, to, myslím, všichni pochopili, a službou, která si žádný tlak ani nepřipouští. Pro mě je velmi důležité, jak služba je veřejně oceněna premiérem, vládou, příslušnými výbory a komisemi Sněmovny nebo Senátu, to samozřejmě má velký význam nejen pro mě osobně, ale pro celou službu a všechny důstojníky Bezpečnostní informační služby. Dnes je ta služba silnější, než byla před rokem, je daleko semknutější a daleko pevnější.

Ve vaší poslední výroční zprávě za rok 2017 se hovořilo o činnosti ruských a čínských agentů, kybernetických útocích, hybridních hrozbách. Kdybychom se podívali do budoucna, bude výroční zpráva za rok 2018, lze tam najít podobné trendy, nebo je tam něco nového?

Těmto rizikům čelíme a čelit budeme, takže ta se pochopitelně objevují i v naší utajované výroční zprávě a nějakým způsobem se promítnou i do té zprávy veřejné, to je jasné.

Je tam nějaký posun oproti roku 2017?

To se nechte překvapit.

Co se týče zprávy za rok 2017, Rusko a Čína jsou tam zmiňovány jako jediné země, které tu vyvíjejí relevantní zpravodajské aktivity, je to běžná situace ve srovnatelných zemích, nebo jsme třeba díky geopolitickému postavení ušetřeni některých jiných hrozeb?

Předně je třeba říct, že Bezpečnostní informační služba se věnuje všem zpravodajským službám, které působí na území České republiky proti zájmům a bezpečnosti naší země, tak jak nám ukládá zákon. Zejména ruské služby jsou ve svých aktivitách nejagresivnější a nejaktivnější, proto o nich píšeme více, k tomu se přidávají ty čínské služby. Co je dnes důležité říct, je, že špionáž už není úplně ve všech oblastech taková, jako byla v minulosti. Stále platí, že se řídí zdroje, že se získávají utajovaným způsobem informace, že se používají pro komunikaci vysoce sofistikované prostředky, že se používají mrtvé schránky. To všechno platí. Nicméně špionáž se velmi rychle přizpůsobila stávající situaci. V minulosti, za studené války, v době železné opony v podstatě všechno bylo utajované. Dnes je situace naprosto odlišná, dnes je většina informací v otevřených zdrojích na internetu, v médiích, o mnoha informacích můžete hovořit s kýmkoliv a není to žádný problém. Toho samozřejmě zpravodajské služby velmi dovedně využívají, a to není jenom v Česku, to je v celém demokratickém světě.

Zpravodajci získávají během své běžné komunikace s politiky, obchodníky, novináři informace, které nejsou klasifikované, utajované, ale přesto jim velmi pomáhají v tom, aby si vytvořili obraz o nějakém dění, jevu v té které zemi. A v centrálách zpravodajských služeb se pak skládá mozaika toho, co se odehrává v Česku, Spojených státech, Británii, kdekoliv. A pak už některá ta místa, která zaplněná nejsou, na ně se může soustředit ta skutečná zpravodajská aktivita. To je jev nový, před tím varujeme, o tom hovoříme, s tím také souvisí ta různá školení, která děláme pro státní správu a různé jiné instituce a firmy, aby věděly, že tomuto riziku mohou čelit a že se na něj musí nějakým způsobem připravit. A také, aby věděli, že jsme tady my, kteří jim můžeme pomoct.