Předseda Pirátské strany Ivan Bartoš v rozhovoru pro deník FORUM 24 o současné krizi, chování Miloše Zemana, ovlivňování médií Andrejem Babišem či o plánech Pirátské strany do voleb.

Jaký je postoj Pirátů k současné vládní krizi a obecně situaci ve vládě České republiky?

Česká republika by si zasloužila mít stabilní vládu. Sobotkova vláda vydržela dlouhou dobu jen na základě různých ústupků. Hlavní reálný spojovatel byla touha po podílu na moci. Druhý spojovatel, který je velmi virtuální, a v tom má máslo na hlavě každá z vládních stran, je boj proti korupci a plýtvání. Když se podíváme na ty tři a půl roku vlády, tak nic takového realizováno nebylo. Ani v osobě Babiše, ani u sociální demokracie.

Podle vás tedy probíhá boj s korupcí pouze slovně a o legislativu nejde?

Probíhá pouze deklarativně. Jeden z nejdůležitějších zákonů, registr smluv, potopili svorně všichni, včetně hnutí ANO, které snižovalo kvórum. To měl být zákon číslo jedna, který by řešil 150 miliard. Transparentních 150 miliard u státních a městských firem. Je těžké to vysvětlit lidem, protože tady si lidi ještě představují korupci ve smyslu, že si někdo nosí domů v krabicích či igelitkách peníze. Jenže ta korupce je reálně zlegalizovaná v čerpání zakázek a dotací dlouhodobě. Tam jsou ty miliardy.

Korupce není “všici kradnú”, ale všichni čerpají a hra je o to, kdo o tom bude rozhodovat. Máslo na hlavě mají i nižší šajby, jak jsme mohli vidět v případě ROPu v severních Čechách, nebo třeba u hejtmana Zimoly. V tom si strany současné vlády ani předchozí nemají zas tolik, co vyčítat. Před volbami se to samozřejmě vyhrotilo. Vidím jako největší pokrytectví, že o Andreji Babišovi se to vědělo celou dobu, takže kdyby byli ostatní zásadoví, tak s ním do jedné vlády vůbec nelezli. Výhrady, typu vlastnictví médií či dotační kauza Čapí hnízdo jsou dlouhodobé. To není žádné prozření. Teď se to jen všechno naskládalo a startuje volební kampaň. Je pět měsíců do voleb.

Je to zkrátka šaráda. Lidé jsou nucení se přiklánět na nějakou stranu, ale v tom sporu není žádná strana, na kterou se přiklonit. Není to tak, že čestní bojují proti nečestným. Jsou to nečestní proti nečestným.

Jaké byste doporučil řešení Bohuslavu Sobotkovi?

Nevím, já bych mu doporučil, aby to zabalil (smích). Nejsem tu od toho, abych premiérovi něco doporučoval. To doporučení by mělo být možná pro politické strany, protože ty mají v členské základně dobré lidi. Akorát ve stranických primárkách, pokud probíhají, vybublávají furt ti samí a ti samí jsou špatní. Jsem pro demokratickou stranickou politiku a ta ve stranách selhává. „Alternativní hnutí“ bez demokracie jsou cestou do pekel. Sebereflexe není o osobách premiérů, ale měla by být u těch stran jako takových. Ony si do čela volí někoho, kdo má zkušenosti a tradici, kdo je mediálně známý. Ale jestli tu zkušenost a tradici reprezentují Kalousek, Sobotka nebo Babiš, který tady v zákulisí pracuje od revoluce, akorát nebyl politik, tak to jsou zkušenosti a tradice vývoje, které nejsou v zájmu naší demokracie a našich občanů.

Já znám normální sociální demokraty a znám normální ódeesáky, akorát navrch se dostávají někdy až skoro kreatury. Strany ve volbách nějaká procenta urvou vždycky, protože voličská základna vykazuje určitou stabilitu. Akorát proč ty strany nenasadí alespoň nějaké ctnostné lidi? Proč neobrodí stranickou politiku? Proč je to vždycky takováhle šaškárna?

Já vnitřně lidsky nerespektuji ani jednoho z těch, co teď nahoře hrají tuto divnou trojbitvu. Teď když se podíváme na sociální demokracii, tak druhý den (po, dnes už víme, pouze deklarované demisi) policie jde a sbírá Březinu, Janstu či Peltu. Je fakt, že se mi nelíbí, že to proběhlo den poté. Ale jsou to pecky.

Je to náhoda?

Já si myslím, že to není správně. Měli je sebrat v tu chvíli, kdy věděli, že porušují zákon nebo se tak báli, že to nemohli udělat. Anebo je to celé řízené. Ani jedna z variant prostě není správná. Teď se dozvídáme, kolik bral Březina peněz za deset měsíců na ministerstvu, kde dělal poradce –  dvěstě tisíc a nikdo neví za co. Jenže Kleslová od Babiše zase měla v Českých drahách sto tisíc měsíčně a ČD nejsou schopny doložit, co tam kdy udělala. Je to ostuda.

Leze to na povrch, ale veřejnost už je skoro imunní, protože toho je moc. Ve vyspělých demokraciích politici za daleko menší věci skládají mandáty. My se o to v naší straně snažíme – celostranickým referendem odvoláváme klidně vlastní chybující „funkcionáře“. Ti, kteří zásadně chybují, odstupují. Ale problém je to i jinde v Evropě. Pokud jsou zprofanovaní politici stále v čele stran, ve vládě nebo vládnou krajům, lidé jsou z politiky rozčatováni. Vynáší to buďto populisty nebo oligarchy. Nebo obojí, a to je prostě špatně.

Co říkáte akci na Hradě, kdy prezident přijal demisi, kterou premiér nepodal? Bylo to důstojné? Bylo to nutné?

Bylo to trapné. I některá jiná vystoupení představitelů považuji za otřesné a vypínám je, protože vnitřně neunesu dívat se na něco trapného. Popravdě dlouhodobě příliš nesleduji prezidenta, v parlamentní demokracii by jeho role měla být formální a reprezentativní. Ať si každý udělá obrázek, jestli současný pan prezident tohleto naplňuje. Ale každopádně tohle bylo divné a trapné.

Teď velice rezonuje nahrávka Andreje Babiše, na které ovlivňuje práci ve svých novinách. Nejdříve tvrdil, že noviny nebude ovlivňovat a teď vidíme, že lhal. Co vy na to?

Politici lžou poměrně pravidelně v přímých přenosech, to není jen doména Andreje Babiše. Co se týká ovlivňování jeho médií, teď máme v ruce jakýsi důkaz. Ale já si myslím, že dlouhodobě si nikdo, kdo není úplně naivní, nemůže myslet, že Andrej Babiš kupoval média náhodou při vstupu do politiky. To zneužívání probíhá dlouhodobě. Mimochodem já jsem v té Sokolovně (pozn. red.: Babišův podnik v Průhonicích) také byl. Třeba na mne vyleze také nějaká nahrávka (smích). Jenže my na rozdíl od jiných stran si vedeme registr lobbistických kontaktů, takže já když se potkám s někým, ať je to pan Gazdík, Babiš nebo nějaký průmyslník či politik, tak si to zapíšu  do registru. I pro mě je to obrana, abych měl evidováno, s kým jsem se potkal a co jsem s ním řešil.

Už jste zmínil, že populisté jsou na vzestupu. Existuje dnes podle vás ideový střet pravice s levicí? Nechybí tady?

Někteří lidé vzdělaní v politice tuto definici stále nepohřbívají. Piráti na ni nevěří. Já jsem idealista, ale v tomto pragmatik, ne dogmatik. Podle mě je to překonané dělení. Jsou věci, které se dají dělat dobře a jsou věci, které se dají dělat špatně. Pokud jde třeba o nějaké základní parametry kvality života, tak v tom myslím levicově. Kupříkladu pošty by měly v obcích být pro lidi, i když to není výhodné. Veřejná doprava se kupříkladu nemusí rentovat. Stát přece není firma. Lidé za své daně chtějí nějaké pohodlí a některé statky jako vodu, elektřinu, školství či telefon. Je v zájmu státu, aby to řešil. Stát není Ministerstvo průmyslu a obchodu. Stát jsme my všichni a stát je servisní aparát našeho společného soužití.

Naopak jsou věci, které fungují daleko lépe bez státních intervencí. Což může být paradoxně částečně právě i část školství školství, když se budeme chtít kvalitní státní a soukromé školství. Stát nemá třeba také zasahovat do malého podnikání, kde nehrozí kartely. Lidé jsou dnes svázáni nesmyslnýma povinnostmi, což vidím i na sobě.  Také jsem podnikatel na IČO. Stát sahá do věcí, kterým moc nerozumí a ještě mění trendy, když přijde nový ministr. Neustálé intervence jsou škodlivé. V tom směru by se dalo říct, že je mé myšlení zase pravicové. Ale to rozdělení je liché. Problém je, že lidé přispívají svojí prací do systému a ty peníze nejsou správně využity pro dobrou hodnotu. To není ani pravé ani levé, ale prostě sprosté.

Pirátská strana vznikla na tématu autorského práva a takzvaného pirátství. Jak se tedy stavíte k tématu duševního vlastnictví? Není to téma dnes trochu koulí na noze, když se už věnujete často jiným tématům? Třeba využití moderních technologií ve státní správě.

To téma je pořád stejně důležité, protože se stát nemá chovat pouze jako ministerstvo průmyslu a obchodu ani v té kultuře. Podle autorského zákona jsou konzervovány monopoly. Ministerstvo kultury by mělo řešit dostupnost kultury pro občany a vytvářet kreativní prostředí. To ministerstvo a ani autorský zákon nedělá. Ten často pomáhá těm, co na tom parazitují. Ani já však nebráním autorům (sám jsem autor), aby se nechali zastupovat autorskými svazy.

Co je cílem?

Cílem je rozvolnění copyrightu. Abychom nebyli zpoplatnění za něco, co nepoužíváme. Já chci, aby umělci tvořili a chci je dotovat, pokud se tak rozhodnu přímo. Já třeba poslouchám hodně hudby a jsem ochoten za ni platit, i když vím, že autorům by se v jiném modelu dostalo více peněz, protože si vážím jejich tvorby, ale nechci přispívat do systému další speciální daní, kterou si rozdělují umělci, které vůbec neposlouchám, jenom proto, že jsou v nějaké organizaci. Jde o rozbití kopírovacího monopolu. Autorský zákon řeší byznys. Neřeší potřebu lidí, ani potřebu umělců.

Dobře, ale co třeba torrenty, sdílení autorských děl na internetu?

Nahrávání autorsky chráněných děl na internet je v ČR trestné. Stahování není. Já si myslím, že sdílení se děje v takové míře, že není v zájmu státu pozavírat všechny, co sdílejí. Mělo by být v zájmu studií, aby bylo dílo dostupné a aby využily masovosti internetu. Já jim ale nechci diktovat žádný model. Ať si dělají co chtějí, ale vymáhání autorského zákona v prostředí internetu je naprostá penetrace soukromí lidí.

Proč to téma teď tolik nerezonuje? Zjistilo se, že tím copyrightem internet nesvážete a showbyznys beztak podle všech studií roste. Nestagnuje. Lidé chodí do kina víc. Honba za dětmi, co si na internetu stáhnou film by byla nesmyslná. Internet se dnes svazuje pod falešnou záminkou bezpečí lidí. Zkrátka my duševní vlastnictví respektujeme, ale musí to být vyvážené s realitou toho, jak svět dneska funguje a s tím, co je v zájmu občanů. Zrovna díky autorskému zákonu si skupiny, které s tvorbou ani nesouvisejí, uzurpovaly miliardový byznys. Na ten platí třeba všichni, co si kdy koupili telefon, disk, flashovou paměť a podobně.

Nemáte stejně pro některé voliče stigma, že jste proti duševnímu vlastnictví?

My nejsem proti duševnímu vlastnictví. I když náš postoj může někdo takto chybně vykládat. I tato dezinterpretace však není případný blok. Vím to od včerejška, protože jsme si nechali udělat od přátel analýzu  screeningy a tento postoj tam vůbec nefiguruje. Bez rozmyslu možná někoho napadne, že ty Piráti jsou nějací stahovači, ale chleba se na tom vůbec neláme. My jsme děti internetu, ale to už jsou celé generace i ročníky kterým je dnes přes 40, takže to není takový blok, že by lidi na Piráty měli nutně tento názor a nějaký blok. Nám přitom jde o to, že autorský zákon neodráží realitu. Hlavně máme řadu jiných témat.

Co chystáte v rámci kampaně do pravděpodobně řádných voleb?

Volby asi budou v řádném termínu. My jsme si vytyčili cíl, a to je, že jdeme na deset procent. Podle nás ta doba je nyní jedinečná, vzhledem k tomu, co se v politice děje. I z průzkumů nám vycházejí zajímavá čísla. Kupříkladu Česká televize uváděla dříve průzkum, že 10% lidí zvažovalo volit Piráty, ale nešlo k volbám. Takže máme potenciál i mezi nevoliči. V březnovém průzkumu STEM jsme měli 5,5%.

Máme v tuto chvíli lepší pozici, než třeba Věci veřejné nebo Andrej Babiš, když šel do prvních voleb. Narozdíl od nich nejsme vyfutrovaný nějakýma ksichtíkama, kampaní za desítky milionů a ani za náma nestojí nějaký Agrofert. Máme osm let vývoje strany odspoda v politice a máme také komunální politiky. Například v Mariánských zvítězili u voleb s 30%.

My nabízíme věci, které budou fungovat, jak v malé politice, tak ve velké. To znamená nebuzerovat naše lidi. Dát jim svobodu a přenést étos svobody do voleb. Myslím, že svobody ve smyslu jak materiální, tak občanské, je strašně málo. Potvrdí to podnikatel i zaměstnanec, že všichni žijí v určitém strachu odkud jim přiletí pokuta nebo kde něco opomněli a za co mohou být potrestáni. To přece více než nepříjemné, když se ráno budím a mám sevřený žaludek. Já se chci ráno probudit a říct: „To je hezky v České republice. Tady to je fajn.“

Ta materiální svoboda vychází z efektivity státního aparátu, řešení pracovního trhu a to se dá změnit. Lidi ignorují mnohdy ty politické bitvy, protože řeší nájem, proud a jednou za rok dovolenou a já tomu rozumím. Existenční potřeby u nás často nejsou vůbec naplněny. Mezitím jim může třeba utéct to, co by řešili třeba v západním Německu, kde ta společnost nemá stigma komunismu a je úplně dál.

Máte něco speciálního do kampaně?

My předně nemáme žádnou komparativní výhodu v kampani oproti větším stranám. Oni si mohou koupit třeba víc reklamy a vzhledem k tomu, že jsou kupříkladu vládní, tak prostor v médiích mají přirozeně enormně větší, z výkonu své pozice. Oni v těch médiích budou každý den.

Do on-line nebude u nás investice ani 700 tisíc. Zatímco takové ANO do toho reálně pošle nějakých 70 miliónů. My ale máme message a lidi, co září jak majáky. Dlouhodobě dobře pracujeme s dobrovolníky. Když to chceš a děláš to dobře, tak věřím, že ten úspěch musí přijít. On samozřejmě příjde i těm, co si to koupí, ale ten úspěch je nezasloužený a to se někde negativně projeví. Nakonec to dobro zvítězí.

Odskočíme jinam. Dnes je oblíbený pojem “Smart cities” (chytrá města). Jsou o tom často různé  konference. Má to nějaký reálný obsah? Co s tím dělá pražská primátorka?

Paní primátorka tomu moc nerozumí. Našeho Jakuba Michálka, který byl v IT komisi, odvolala a nahradila ho nějakým komunistou a nějakou mlátičkou ze sociální demokracie, co mydlil studenty na Václaváku. Jan Slezák z ČSSD velitel zásahů Veřejné bezpečnosti proti demon­strantům během listopadu 1989.

Celé to každopádně funguje jako neúčelně čerpané evropské fondy. Oni si myslí, že něco, co je smart, musí být expensive a high tech. Takže vymýšlí mluvící lavičky, na které když si sednete a řeknou, že prší, což už asi vidíte, když na ni venku sedíte, a podobné nesmysly. Implementace Smart cities musí vycházet z úplně jednoduchého principu. To je z aktuální potřeby řešit nějaké konkrétní situace v obcích. To nemá být o tom, rozbombit rychle přes někoho 300 miliónů, což je v Praze typický způsob, jak vznikají zakázky. Potřebujeme utratit peníze, uděláme v Praze olympiádu. Vauuu!

Přitom je to o tom, kam se to má investovat. V Praze je to dopravní situace, což znamená třeba chytré semafory či inteligentní způsob parkování. Spolupracujeme kupříkadu s lidma na vozíčku. No a teď si některé městské části koupily auta, který jezděj a kontrolujou poznávačky zaparkovaných aut na zónách pomocí kamer. A protože lidi, co jsou na vozíku, mají vpředu cedulku, která ale na poznávací značce není, tak ten systém si nepropojí databázi lidí s invaliditou. Pošle jim pokutu do schránky. A vy jste paraplegik na vozíku a máte to jít někam řešit. Smart city je, že to auto to rozpozná a nemusíte čtyři dny, jako invalida řešit, že vám to neprávem poslalo pokutu na tisíc korun, což v případě invalidy je dost peněz.

Smart city mají být věci, co mají reálný přinos, ne mluvící lavičky. Jedna z cest, jak to realizovat, je mít nějaký katalog řešení problémů různých měst. Podobně veliká města mívají podobné problémy. Nějaká stránka, kde by se mohli lidé podívat na zajímavé projekty. Kolik stály, co přinesly. Kolik by to stálo jejich obec. To by jim pomohlo efektivně investovat do toho, co potřebují. Nejčastější je ta doprava, ale třeba je to i chytrý svoz odpadu. Smart cities, ale nemusí být nutně o nejmodernějších technologiích. Příklad, že když se v Praze řítila Opencard do problému s licencemi, tak jsme my, Piráti, strana 21.století, navrhovali návrat k papírovým lístkům, protože jsou levné, fungují a řešily ten problém. Smart cities by měly vycházet z předpokladu, že nejsou stupid.

Je smart zakazovat Air B’n‘B, kvůli teroristům, zakazovat Uber?

Ten argument paní primátorky Krnáčový ohledně teroristů mne fakt rozsekal. Tyto témata jsou především trendy, kterými se chceme vydávat. Bohužel je tu legislativa, která je postavená před dvaceti lety. Jsou tu služby třetí generace. Nemusím jim říkat sdílená ekonomika. Sdílená ekonomika je, že si koupim na vesnici traktor a všichni, kdo mají pole, mi přidají na leasing, protože si chtějí taky zorat. To je podstata sdílené ekonomiky. Internet ji umožňuje pouze velmi efektivně aplikovat.

Naším cílem je, aby pravidla pro hráče na trhu byla srovnatelná. Pokud dnes máme legislativu pro hotely, kde třeba, když mě vykradou nebo když vyhořím, tak jsem pojištěný a ten hotel musí plnit nějaké limitace. Na Air B’n‘B neexistuje žádná legislativa, takže se mi činžovní dům najednou změní v nějaký pronajímací, rychloobrátkový turistický centrum. To dobrý není, když tam třeba bydlí lidé, co vlastní byty a jejich kvalita života půjde do… výrazně poklesne, abych to řekl slušně.

Jsou zde otázky zdanění té služby. Ne, že jednou pronajmu byt na dva dny a mám z toho dva tisíce navíc ročně. O to nejde. Ale lidi, co v tom podnikají a využili masovost té aplikace mají podle současné situace normálně platit daně. Ta služba po sobě přitom zanechává elektronickou stopu, což ulehčuje možnost to nějakým způsobem měřit. A třeba Uber by se dal taky zkontrolovat, co do jejich postupů, ale oni neposkytují data.

Není to tedy o tom tyto věci zakazovat, ale najít správnou legislativu?

Ano, a pak je tu třeba silná firma, jako třeba Liftago, která poskytuje podobnou službu. Ti se snaží plnit podmínky, které z legislativy vyplývají. Takže mají taxametry, ačkoliv zrovna to je největší blbost. Mají pojištěného třeba spolujezdce. Ten Uber na to flagrantně kašle a říká svým jezdcům, že za ně případné problémy se zákonem zaplatí. A někteří z těch řidičů chtějí pak třeba odejít a přitom, jak začínají běžet soudní pře, tak nemůžou, protože by je Uber nezastupoval. Oni by sami neměli jen tak v kapse 50 tisíc, aby zaplatili příslušnou pokutu.

Piráti uspěli na Islandu a dostali se ve slušném zastoupení do zákonodárného sboru. Čím to je?

Já si myslím, že jednak ten Island je malý a lépe se tam komunikuje s voliči. My to chceme taky zlomit. Já koukám na průzkumy lidí, co si myslí o Pirátech a někteří si ještě možná myslí, že je to nějaká recese. Ale já nejsem takový masochista, abych osm let ve svém volném čase a ve straně, která ti neumožňuje získávat žádné pašalíky a výhody, kromě toho, co si fakt zasloužíš podle výkonu své práce, pokud jsi zvolen byl z nějaké recese. My jsme dobrovolníci.

Na tom Islandu, kde se dá lépe napřímo komunikovat, to bylo asi jednodušší vysvětlit. My máme za sebou už své zastupitele na úrovni obcí i kraje a částečně v Senátu. To není ani omylem recese, to množství práce, které jsme kupříkladu na magistrátu Prahy v opozici odvedli. Jsme velice úspěšní z hlediska ovlivňování legislativy i zastoupení v politice. Momentálně jsme druzí nejúspěšnější v rámci asi 60-ti registrovaných pirátských stran po světě. Chtěli bychom být teď centrální evropský showcase, co to dá a ukáže i ostatním, že se to dá realizovat.

Ještě poslední otázka. Vy máte nějaký spolek se senátorem Jaroslavem Kuberou, který se týká kouření v hospodách?

To je vtipný, já tady v Praze chodím do jedné hospody, kterou má majitel, kterého to neživí, takže si může dovolit být odvážnější. Když to srovnám, tak třeba drobné e-shopy se nemohly vzbouřit proti EET, protože je ten e-shop jediný zdroj příjmů majitele. Kdyby jim pak ministerstvo zatíplo webovou stránku, tak ti lidé jsou pak prostě, vzhledem k nutným nákupům zboží, skladům nejenom na mizině, ale v hlavně v dluzích. Oni musí fungovat.

Ale zpátky k té hospodě. Je to pirátská hospoda, kam chodí starší ročníky pirátských voličů a já jsem tam poměrně hodně oblíben, ačkoliv nepiju. Když přišlo EET, tak si tedy zařídili EET. Ale když pak zase přišel ještě zákaz kouření, tak se proti tomu postavili a založili zapsaný spolek, podporovaný pivovarem. Je to zapsaný spolek, jehož náplní je udržovat českou hospodskou tradici. Je to taková haškovina. Jde o to, že bychom nějak chtěli naplnit buzerovací legislativu a přitom zachovat kouření.

No a poté na pozvání přijel velký obhájce práv kuřáků Jaroslav Kubera, který mě baví, ačkoliv mu nijak politicky nefandím. Mě osobně je tedy jedno, jestli si půjdu zakouřit ven, ale vadí mi ta zbytečná represe, která tu být nemusí. Takže jsem tam byl na zahájení a jsem čestným členem tohoto spolku a doufám, že se bude rozšiřovat do dalších hospod. Název Spolku je Spolek tradiční české hospodské kultury a své aktivity začíná 1.6.2017. Spolu se senátorem Kuberou nám představenstvo spolku udělilo čestné členství, což mě jako harmonikáře, který léta po hospodách hrával na akordeon prostě těší.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Revue Forum Banner