Šéf ruské Státní dumy Vjačeslav Volodin má velkou starost o demokratické rozhodování v Evropské unii. Péče o svobodu lidí, po kterých mu nic není, ho tak zaměstnala, že už se nevěnuje poměrům v žaláři národů fungujícím pod jménem Ruská federace.
Volodin pořád o něčem mluví. Jistě, je členem tělesa, které imituje zvolený parlament, takže něco se tam vykládat musí, aby to nevypadalo hloupě. Kromě toho Volodin provozuje účet na sociální síti Telegram, kam píše věci stejně chytré jako politická mrtvola Dmitrij Medveděv. Tedy chytré málo. Zatímco Medveděv je politicky mrtvý tak, že by ho mohl vzkřísit jen nějaký zázračný akt cara Vladimira Putina, Volodin je mrtvý pouze jako ostatní činovníci v zemi, kde je mrtvá politika.
Teď tedy šéf dumy pouvažoval o našich svobodách. Na Telegramu napsal:
„Evropský parlament vyzval k důkladné reformě Evropské unie. Mezi schválenými rozhodnutími je i zrušení zásady solidarity v zásadních rozhodnutích. Jinými slovy navrhuje zrušit právo veta členů EU. Názor jednotlivých států, a tedy i jejich občanů, již nebude brán v úvahu.
Jak ukázala situace se zavedením protiruských sankcí, země EU nejsou v této otázce jednotné. Proto musí hledat jiné formy rozhodování a opouštět léta zavedený princip. Miliony Evropanů budou zbaveny volebního práva. Jejich státy definitivně ztratí svou suverenitu.
Vyvstává otázka: kdo se bude zodpovídat občanům dané země v případě růstu cen, nezaměstnanosti, problémů v ekonomice v důsledku rozhodnutí učiněných bez ohledu na jejich názor? Pokud si chtějí současné členské státy EU zachovat svou suverenitu a hájit zájmy svých občanů, zbývá jim jediná možnost – vystoupit z EU.“
Volodin má o blaho občanů velkou starost. Když v roce 2011 probíhaly v Rusku protesty proti výsledkům parlamentních voleb, respektive proti tomu, že se takové frašce říká volby, byl tento muž zrovna místopředsedou vlády. Protesty tehdy organizoval Alexej Navalnyj a další lidé a při organizování protestů využívali facebook, twitter a blogy na LiveJournalu. Volodin dostal za úkol tuto nemilou záležitost vyřešit. Snažil se tedy monitorovat internet pomocí aplikace Prisma, která „aktivně sleduje aktivity na sociálních sítích, které vedou ke zvýšenému sociálnímu napětí, nepořádku, protestním náladám a extremismu“. To všechno tak, že aplikace v reálném čase monitorovala diskuse protestujících na blozích a sociálních sítích. To později vedlo k založení takzvané Agentury pro výzkum internetu. Pokud vám ten název nic neříká, instituce je také známá jako trollfabrika v Petrohradě.
Na podzim roku 2014, to už bylo po anexi Krymu, Volodin na setkání Valdajského klubu prohlásil, že kdyby nebyl Putin, nebylo by Rusko. Nikdo se neodvážil zeptat, jestli na tom ta země není nějak špatně, když visí na takové historické nahodilosti, jako je existence Vladimira Putina.
Důležitější než takové úvahy o alternativní historii je ale Volodinova touha, aby z Evropské unie vystupovaly jednotlivé země. Je to přání pochopitelné. Pak by si je mohla Moskva postupně vyzobávat jednu po druhé a vtahovat do své sféry vlivu. Jak někde najdeme nějaké vlastenecké hnutí bojující za suverenitu a všelijaké „-exity“, je dobré prozkoumat, odkud vítr vane. Stačí se ostatně podívat na to, jak zajímavě se ti, co bojovali nejdřív proti zlému Bruselu, pak rychle přeškolili na chrlení dezinformací o covidu a během několika dní přešli na boj za mír a odpor proti posílání zbraní Ukrajině. Společný jmenovatel je vždycky jeden: Zamořit myšlení lidí nesmysly a společnost rozvrátit.
Volodin je součást režimu, který má velkou péči o suverenitu těch druhých. Pokud jde o Ukrajinu, té upírá i samotné právo na existenci.